Zobrazení zdroje stránky Korejská válka

{{Infobox - konflikt
| typ konfliktu = válečný
| název = Korejská válka
| součást = [[Studená válka]]
| obrázek = Korean War Montage 2.png
| popisek = Ve směru hodinových ručiček odshora: Kolona [[1. divize námořní pěchoty (Spojené státy americké)|1. divize námořní pěchoty]], přístav Inčchon před bitvou, korejští uprchlíci a tank [[M46 Patton]], američtí mariňáci pod vedením Baldomera Lopeze v Inčchonu, stíhačka [[North American F-86 Sabre|F-86 Sabre]]
| trvání = 25. červen [[1950]] – 27. červenec [[1953]] ({{věk v letech, měsících a dnech|1950|06|25|1953|07|27}})
| místo = [[Korea]]
| výsledek = Vojenský pat:<br />
* Severokorejská invaze do Jižní Koreje odražena
* Následná invaze [[Organizace spojených národů|OSN]] do Severní Koreje odražena
* Následná čínsko-severokorejsko-sovětská invaze do Jižní Koreje odražena
* [[Korejská dohoda o příměří]]
| území = <br />
* Ustanovení [[Korejské demilitarizované pásmo|Korejské demilitarizované zóny]]
* [[Severní Korea]] získala město [[Kesong]]. <br />[[Jižní Korea]] získala 3&nbsp;900&nbsp;km² původně severokorejského území.
| strana1 = '''[[Soubor:Flag of the United Nations.svg|20px]] Koalice [[Organizace spojených národů|OSN]]''': <br/> {{Vlajka|Jižní Korea}} [[Jižní Korea|Jižní&nbsp;Korea]] <br/> {{Vlajka|USA}} [[Spojené státy americké|USA]] <br/> {{Vlajka|Velká Británie}} [[Spojené království]] <br/> {{Vlajka a název|Turecko}} <br/> {{Vlajka a název|Kanada}} <br/> {{Vlajka a název|Thajsko}} <br/> {{Vlajka a název|Austrálie}} <br/> {{Vlajka a název|Nový Zéland}} <br/> {{Vlajka a název|Filipíny}} <br/> {{Vlajka a název|Etiopie}} <br/> {{Vlajka a název|Řecko}} <br/> {{Vlajka a název|Francie}} <br/> {{Vlajka a název|Kolumbie}} <br/> {{Vlajka a název|Belgie}} <br/> {{Vlajka|Jihoafrická republika (1928–1994)}} [[Jihoafrická unie]] <br/> {{Vlajka a název|Nizozemsko}} <br/> {{Vlajka a název|Lucembursko}} <br/> '''Zdravotnická podpora''': <br/> {{Vlajka a název|Dánsko}} <br/> {{Vlajka a název|Itálie}} <br/> {{Vlajka a název|Norsko}} <br/> {{Vlajka a název|Indie}} <br/> {{Vlajka a název|Švédsko}}
| strana2 = '''Komunisté''': <br/> {{Vlajka a název|Severní Korea}} <br/> {{Vlajka|Čína}} [[Čína|Čínská lidová republika]] <br/> {{Vlajka a název|Sovětský svaz}} <br/> '''Zdravotnická podpora''': <br/> {{Vlajka a název|Československo}} <br/> {{Flagicon|Polsko}} [[Polská lidová republika|Polsko]] <br/> {{Flagicon|Hungary 1949-1956}} [[Maďarská lidová republika|Maďarsko]] <br/> {{Flagicon|Bulharsko (1967–1971)}} [[Bulharská lidová republika|Bulharsko]] <br/> [[Soubor:Flag of Romania (1965-1989).svg|22px]] [[Rumunsko]]
| vedení1 = {{Vlajka|USA}} [[Douglas MacArthur]] <br/> {{Vlajka|USA}} [[Matthew Ridgway]] <br/> [[Soubor:Flag of South Korea.svg|20px]]&nbsp;[[Jeong Il-Gwon]]
| vedení2 = [[Soubor:Flag of North Korea.svg|20px]] [[Kim Ir-sen]],<br />([[Pcheng Te-chuaj]] de facto)
| síla1 = Pozn. Všechna čísla se mohou dle zdrojů lišit. <br />[[Jižní Korea]] 590&nbsp;911<br /> [[Spojené státy americké|USA]] 302&nbsp;483 – 480&nbsp;000 <br />[[Spojené království]] 14&nbsp;198 <br />[[Filipíny]] 7000 <br />[[Kanada]] 6146 – 26&nbsp;791<ref>[http://www.vac-acc.gc.ca/general/sub.cfm?source=history/koreawar The Korean War] {{Wayback|url=http://www.vac-acc.gc.ca/general/sub.cfm?source=history/koreawar |date=20070505080638 }} na ''Veterans Affairs Canada''</ref> <br />[[Turecko]] 5190<ref>[http://www.korean-war.com/turkey.html turecká brigáda] {{Wayback|url=http://www.korean-war.com/turkey.html |date=20110628062801 }} na ''Korean-War.com''</ref> <br />[[Nizozemsko|Nizozemí]] 3972 <br />[[Austrálie]] 2282 <br />[[Nový Zéland]] 1389 <br />[[Thajsko]] 1294 <br />[[Etiopie]] 1271 <br />[[Řecko]] 1263 <br />[[Francie]] 1119 <br />[[Kolumbie]] 1068 <br />[[Belgie]] 900 <br />[[Jihoafrická republika|JAR]] 826 <br />[[Lucembursko]] 44 <br /> ''Celkem 941&nbsp;356 – 1&nbsp;139&nbsp;518''
| síla2 = [[Severní Korea]] 260&nbsp;000 <br />[[Čína|ČLR]] 2&nbsp;300&nbsp;000<ref>John K. Fairbank: Dějiny Číny, Lidové noviny 2004, str. 389</ref> <br /> [[Sovětský svaz|SSSR]] 26&nbsp;000 <br /> ''Celkem 2&nbsp;586&nbsp;000''
| ztráty1 = [[Soubor:Flag of the United Nations.svg|20px]] 118&nbsp;515 zabito<br />264&nbsp;591 zraněno<br />92&nbsp;987 zajato (většina zajatců zahynula)<ref name="a">{{Citace monografie | jméno=R. Ernest a Trevor N. | příjmení=Dupuy | titul=Vojenské dějiny 2. díl |vydavatel=Forma | místo=Praha | rok=1997 |strany= 1384 | isbn=80-7213-008-0 | poznámka=[dále jen Dupuy a Dupuy]}}</ref><br />[[Soubor:Flag of South Korea.svg|20px]] 70&nbsp;000 zabito<br />150&nbsp;000 zraněno<br />80&nbsp;000 zajato<br />3&nbsp;000&nbsp;000 mrtvých civilistů<ref name="a" />
| ztráty2 = [[Soubor:Flag of North Korea.svg|20px]] 215&nbsp;000 padlých, 303&nbsp;000 raněných a 120&nbsp;000 zajatých a nezvěstných<br />[[Soubor:Flag of the People's Republic of China.svg|20px]] Oficiálně 148&nbsp;000 padlých, 380&nbsp;000 raněných a 21&nbsp;400 zajatých<br />Podle odhadů USA Více než 400&nbsp;000 padlých, 486&nbsp;000 raněných a 21&nbsp;000 zajatých<br /> [[Soubor:Flag of the Soviet Union.svg|20px]] 282 padlých
}}
'''Korejská válka''' byl [[válka|válečný konflikt]], který probíhal od [[25. červen|25. června]] [[1950]] do [[27. červenec|27. července]] [[1953]] mezi [[Jižní Korea|Jižní Koreou]] podporovanou [[Organizace spojených národů|OSN]] a [[Severní Korea|Korejskou lidově demokratickou republikou]] neformálně podporovanou [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a [[Čína|Čínskou lidovou republikou]]. Byla primárně důsledkem politického rozdělení [[Korea|Koreje]] podle dohody vítězných [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]] v závěru [[Druhá světová válka v Tichomoří|tichomořské části druhé světové války]]. Od roku 1910 do konce druhé světové války v roce [[1945]] byl korejský poloostrov okupován [[Japonské císařství|Japonským císařstvím]]. Po porážce Japonska byl poloostrov pod sovětsko-americkým dohledem rozdělen podle 38. rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty.

V důsledku znemožnění svobodných voleb v severní části poloostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí poloostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven [[komunistický režim]] vedený [[Kim Ir-sen|Kimem Ir-senem]], zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim, vedený [[Li Syn-man]]em. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjednocení, incidenty na společné hranici se stupňovaly.

[[25. červen|25. června]] [[1950]] situace eskalovala v otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 [[Sovětský svaz]] bojkotoval zasedání [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] na protest proti zastoupení [[Kuomintang]]u – vlády [[Tchaj-wan|Čínské republiky]] na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wanu]] namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila [[Spojené státy americké|Spojeným státům]] prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji.

Spojené státy americké vyslaly na Korejský poloostrov 302 tisíc vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Během prvních dvou měsíců byli tito obránci zatlačeni do [[Bitva o Pusanský perimetr|Pusanského perimetru]] na jihovýchodě poloostrova. Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou na řece [[Ja-lu]]. Na tuto situaci reagovala ČLR neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci [[1951]] se původně dynamické boje změnily ve statickou [[zákopová válka|zákopovou válku]] právě kolem 38. rovnoběžky.

Boje skončily [[27. červenec|27. července]] [[1953]], kdy byla podepsána dohoda o příměří v [[Pchanmundžom|Pchanmundžomu]], která obnovila hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila [[Korejské demilitarizované pásmo]]. Sovětský svaz před konfliktem a po celou dobu války výrazně materiálně podporoval armádu Severní Koreje a čínských ''dobrovolníků''.

== Před válkou (1945–1950) ==
=== Korea po 2. světové válce ===
[[Soubor:Divided Korea.jpg|náhled|vlevo|Rozdělená Korea]]
5. dubna 1945 Sovětský svaz vypověděl [[Sovětsko-japonský pakt o neútočení|Pakt o neútočení s Japonskem]] a 8. srpna v souladu s ujednáním uzavřeným s USA vyhlásil Japonsku válku. Sovětská armáda vstoupila do Koreje, jež byla od roku 1910 kolonií japonského císařství, po souši od severu a americká armáda provedla invazi na Korejský poloostrov z jihu.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | autor = Dankwart A. Rustow.
 | url = http://www.hoseo.ac.kr/~css/institutes/archive/rustow.html
 | titul = The Changing Global Order and Its Implications for Korea’s Reunification
 | datum přístupu = 2006-05-07
 | lang = en
 | deadlink = 404
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20010420033623/http://www.hoseo.ac.kr/~css/institutes/archive/rustow.html
 | datum archivace = 2001-04-20
 | nedostupné = ano
}}</ref>
10. srpna 1945 v souvislosti s japonskou kapitulací se USA a SSSR dohodly na rozdělení podle 38. rovnoběžky s předpokladem, že japonská vojska severně od této demarkační čáry se vzdají Rudé armádě a kapitulaci jižních formací přijme velení americké. Prostor [[Korea|Korejského poloostrova]] tak byl dočasně rozdělen na dvě okupační zóny – na [[Severní Korea|Severní Koreu]] s okupační správou Rudé armády a [[Jižní Korea|Jižní Koreu]] s okupační správou Armády Spojených států.

V prosinci 1945 okupační mocnosti podepsaly smlouvu o dočasné správě země. V obou částech byly ustaveny vlády. Na jihu poloostrova Spojené státy s podporou OSN provedly volby ovšem bojkotované levicí. Byla zvolena vláda, jejímž premiérem se stal [[Li Syn-man]]. Na severu sovětská armáda předala moc přímo komunistické vládě vedené [[Kim Ir-sen]]em. Státy antihitlerovské koalice předpokládaly, že po nějaké době by se měla Korea sjednotit, jenže při propukající studené válce se nedokázaly dohodnout na podrobnostech sjednocení.

Proto v roce 1947 Organizace spojených národů na návrh amerického prezidenta [[Harry S. Truman|Trumana]] bez podložení jakýmkoliv referendem nebo plebiscitem převzala zodpovědnost za budoucnost Koreje. V roce [[1948]] pak byla na základě rozhodnutí orgánů OSN vyhlášena Korejská republika na základě správy Armády Spojených států s dohledem [[Organizace spojených národů|OSN]]. Zanedlouho byla ustavena i Korejská lidově demokratická republika s [[komunismus|komunistickým režimem]] podle sovětského vzoru, která však byla nelegitimním útvarem z hlediska OSN, protože Korejcům nebylo umožněno zvolit si svou reprezentaci. S počátkem [[studená válka|studené války]] se Korea stala vedle Německa (a zvláště Berlína) jedním z center velmocenského soupeření. Rozhodující roli sehrály ambice a iluze jak korejských komunistů, tak vlády Korejské republiky.

Jihokorejský prezident Li Syn-man i generální tajemník severokorejské [[Korejská strana práce|Strany práce]] Kim Ir-sen neskrývali své záměry sjednocení poloostrova pod vlastním vedením. Ústavy obou států, přijaté v roce 1948 jednoznačně prohlašovaly za cíl rozšíření své moci na celém území země. Příznačné je, že i severokorejská ústava prohlašovala za hlavní město [[Soul]] a Pchjong-jang byl formálně přechodným sídlem nejvyšších orgánů KLDR do „osvobození“ Soulu. Přitom v roce 1949 jak sovětská, tak americká vojska odešla z korejského území.

Vedení [[Čína|ČLR]] sledovalo s obavou zostřující se vztahy v Koreji. [[Mao Ce-tung]] byl přesvědčený, že americká intervence v Asii destabilizuje vztahy v oblasti a nepříznivě ovlivní jeho plány na rozbití sil [[Kuomintang]]u vedeného [[Čankajšek|Čankajškem]], usazující se na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wanu]].

12. ledna 1950 ministr zahraničí Spojených států [[Dean G. Acheson]] oznámil, že americký [[obranný perimetr]] v [[Tichomoří]] zahrnuje [[Aleutské ostrovy]], japonské souostroví [[Rjúkjú]] a [[Filipíny]]. To znamenalo, že Korea nepatří do sféry nejvyšších státních zájmů USA. Tato skutečnost posílila odhodlání severokorejského vedení rozpoutat ozbrojený konflikt a pomohla přesvědčit Stalina o tom, že vojenské zapojení USA do korejského konfliktu je nepravděpodobné.<ref>Ruský historik V. A. Tarasov uvádí výklad prudké změny tohoto kursu následující po odchodu amerického vojska z Jižní Koreje v červnu 1949 a prohlášení ministra zahraničí Achesona z 12. ledna 1950 o vyloučení Jižní Koreje „z perimetru americké obrany“: změny v korejské politice USA byly provedeny na jaře 1950 na základě tajného dokumentu, který předložil Acheson Trumanovi v prosinci 1949 a v němž se předpokládala aktivizace válečné politiky USA – nahrazení strategie (pouhého) zadržování sovětské expanze nastávající válečnou konfrontací se Sovětským svazem.</ref>

=== Přípravy vpádu na Jih ===
[[Soubor:South Korean refugees mid-1950.jpg|náhled|vlevo|Stovky tisíc Jihokorejců uprchly na jih v polovině roku 1950 poté, co je severokorejská armáda napadla.]]
Podle tvrzení bývalého náčelníka operativy generálního štábu Korejské lidové armády [[Ju Son-čchol]]a příprava k napadení Jižní Koreje započala již na podzim roku 1948 a závěrečné rozhodnutí padlo po setkání Kima Ir-sena a Stalina na jaře 1950.<ref>
{{citace monografie|autor=A. N. Lankov
| Neformální dějiny Severní Koreje (Неформальная история Северной Кореи)
|nakladatel=Východ-Západ (Восток-Запад)
|rok=2005
|stran=448
|isbn=5-478-00060-4
|náklad=3000}}</ref> Od začátku roku 1949 se Kim Ir-sen začal obracet na sovětské vedení s prosbami o pomoc s plným přepadením Jižní Koreje. Zdůrazňoval, že vláda Li Syn-mana nedisponuje podporou obyvatelstva, a tvrdil, že příchod severokorejského vojska povede k masovému povstání, během něhož obyvatelé Jižní Koreje v součinnosti se severokorejskými jednotkami sami svrhnou tamní režim. Již v dubnu 1948 došlo k [[Povstání na Čedžu|povstání na ostrově Čedžu]], které jihokorejské jednotky potlačily za cenu desítek tisíc obětí.

Stalin s odkazem na nedostatečnou připravenost severokorejské armády a na možnost zásahu americké armády do konfliktu a rozpoutání totální války za použití jaderných zbraní raději těmto žádostem nevyhověl. Nejpravděpodobněji Stalin počítal s tím, že situace v Koreji může vést k nové světové válce. Nehledě na to SSSR dále poskytoval Severní Koreji velkou vojenskou pomoc a KLDR dále posilovala svou vojenskou sílu, organizovala armádu po sovětském vzoru a pod vedením sovětských vojenských poradců. Velkou roli hráli také etničtí Korejci z Číny, veteráni Lidové osvobozenecké armády Číny, kteří se souhlasem [[Peking]]u přešli do služby v severokorejských ozbrojených silách. Takto počátkem roku [[1950]] severokorejské vojenské síly převyšovaly jihokorejské ve všech rozhodujících prvcích.

Nakonec po nemalém váhání a úporných ujišťováních od Kima vydal Stalin souhlas s provedením vojenské operace. Podrobnosti si odsouhlasili během návštěvy Kima Ir-sena v [[Moskva|Moskvě]] v březnu a dubnu 1950. Na rozpracování plánu vpádu do Jižní Koreje se účastnil hlavní vojenský poradce v KLDR generálporučík Nikolaj Vasiljev. Dne 27. května sovětský velvyslanec v KLDR Terentij Štykov oznámil Stalinovi telegramem, že je všeobecný plán útoku dokončen a potvrzen Kimem Ir-senem.<ref>I. Popov, S. Lavreněv, V. Bogdanov: Korea ve válečném ohni (Корея в огне войны) — M. Žukovskij: Kučkovo pole (Кучково поле), 2005, str. 74.</ref>

== Válka ==
=== Severokorejská invaze (25. června – 14. září 1950) ===
[[Soubor:Korean-War-june-aug-1950.png|náhled|upright=1.5|První útok Severu (červen až srpen 1950)]]
Před rozbřeskem pod dělostřeleckým krytím překročila severokorejská vojska hranici s jižním sousedem s cílem silou opětovně sjednotit obě země pod vedením Strany práce. Pozemní uskupení vojsk podle sovětských vojenských poradců sestávala ze 175 tisíc lidí
<ref name="VvK">Válka v Koreji 1950 až 1953 (Война в Корее, 1950—1953). — Vydavatelství Poligon (Издательство Полигон), Moskva 2003. Str. 32.</ref>
se 150 tanky [[T-34|Т-34]]/85 a 172 vojenskými letadly.<ref name="ввс">J. G. Těpsurkajev (''Тепсуркаев Ю. Г.''), L. E. Krilov (''Крылов Л. Е.'') Stalinští sokoli proti Létajícím pevnostem v Koreji 1950 až 1953 (Сталинские соколы против Летающих крепостей. Хроника воздушной войны в Корее 1950—1953). — Яуза, Эксмо, Moskva 2008. str. 290.</ref> Na straně Jižní Koreje bylo pozemní vojsko vycvičené americkými specialisty a vyzbrojené americkými zbraněmi čítající na začátku války 93 tisíc osob<ref name="VvK"/>
prakticky bez obrněné techniky a disponovala sotva tuctem lehkých výcvikovo-bojových letounů.<ref name="ввс" /> Vláda KLDR oznámila, že „zaprodanec“ Li Syn-man věrolomně vpadl na území Severní Koreje. Tažení severokorejské armády bylo v prvních dnech vesměs úspěšné. Již 28. června, po pouhých třech dnech, Severokorejci obsadili jihokorejské hlavní město [[Soul]].
Hlavní směry útoku zahrnovaly také [[Kesong]], [[Čchungčchong]], [[Inčchon]] a [[Kjonggi]]. Soulské letiště [[Kimpcho]] bylo zcela zničeno, přesto však nebyl splněn hlavní cíl – blesková válka se nekonala a [[Li Syn-man|Li Syn-manovi]] a významné části jihokorejské reprezentace se podařilo zachránit a opustit město. Všeobecné povstání, na které spoléhalo severokorejské vedení, také nenastalo. Nicméně v půli srpna bylo 90 % území Jižní Koreje obsazeno armádou KLDR.

=== Reakce USA a OSN ===
Zahájení války v Koreji bylo pro USA a západní země překvapení: doslova týden před ní, 20. června ministr zahraničí Acheson ve své zprávě pro [[Kongres USA]] oznámil, že válka je málo pravděpodobná.<ref>Paolo Enrico Coletta. The United States Navy and Defense Unification, 1947—1953. — University of Delaware Press, 1981. — str. 248.</ref> [[Harry S. Truman|Truman]] se dozvěděl o začátku války po několika hodinách, protože odjel na dovolenou domů do [[Missouri (stát)|Missouri]] а ministr zahraničí Acheson do [[Maryland]]u.<ref>Dennis D. Wainstock. Truman, MacArthur and the Korean War: June 1950-July 1951. — Enigma Books, 2013. — P. 6.</ref>

Nehledě na poválečnou demobilizaci americké armády, která podstatně oslabila její sílu v oblasti (s výjimkou Námořní pěchoty USA), Spojené státy stále ještě disponovaly velkým vojenským kontingentem pod velením generála [[Douglas McArthur|Douglase McArthura]] v Japonsku. S výjimkou britského Společenství národů neměla v oblasti žádná země takovou vojenskou sílu. Zpočátku Truman přikázal McArthurovi zásobit výzbrojí jihokorejskou armádu a pod leteckým krytím evakuovat občany USA. Truman nepřijal rady svých spolupracovníků rozpoutat vzdušnou válku proti KLDR, ale dal rozkaz 7. loďstvu zajistit obranu [[Tchaj-wan]]u a tím skončil s politikou nevměšování do bojů čínských komunistů a Čankajškových jednotek. Vláda usazující se na Tchaj-wanu žádala o pomoc, ale vedení USA odmítlo.

[[Organizace spojených národů|OSN]] se rozhodla zakročit a komunistického útočníka vypudit z okupovaného území. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN byla přijata díky absenci zástupce SSSR. Sovětský svaz přitom jednání rady bojkotoval kvůli požadavku na nahrazení reprezentanta [[Tchaj-wan|Čínské republiky]] zástupcem komunistické Číny, která byla vyhlášena v říjnu 1949 pod názvem Čínská lidová republika. Na apel OSN vznikla koalice států v čele s USA, která měla proti Severní Koreji vést protiútok. Hlavním velitelem sil v Koreji byl jmenován generál MacArthur. První americké jednotky dorazily do Jižní Koreje již [[1. červenec|1. července]]. Armáda Severní Koreje se poprvé s vojsky USA (a Jižní Koreje) střetla v bojích u [[Osan]]u [[5. červenec|5. července]]. Američané se pak museli stáhnout.

Koncem léta vojska OSN{{Doplňte zdroj}} zahájila nekoordinovaný ústup k jihokorejskému přístavu [[Pusan]], kde se měla znovu zformovat pro následující útok. Pod vedením generála [[Walton Walker|Waltona Walkera]], velitele pozemních vojsk, zde byl zřízen [[Bitva o Pusanský perimetr|obranný perimetr]], který měřil od Pusanu na sever přes 150 kilometrů. Severokorejská armáda dostala za úkol tento perimetr dobýt do začátku září.

Malé koaliční jednotky nestačily na to, aby bránily celou linii perimetru, ale díky zpravodajské službě, která včas upozorňovala na místa hlavních útoků severokorejských jednotek, situaci zvládly. Do perimetru postupně přicházely nové posily, včetně prvních britských vojáků. Severokorejské zásobovací linie byly navíc napadány ze vzduchu, takže se jejich útok začínal hroutit. V září již mělo koaliční vedení jistotu, že perimetr bude uhájen, a mohlo tak začít pomýšlet na ofenzivu.

=== Protiútok OSN a USA (15. září – 24. října 1950) ===
[[Soubor:HA-SC-98-06983-Crew of M24 along Naktong River front-Korean war-17 Aug 1950.JPEG|náhled|Posádka tanku [[M24 Chaffee|M24]] na frontě u řeky [[Nakdong]], srpen 1950]]
[[Soubor:KoreanWarFallenSoldier1.jpg|náhled|vlevo|Člen [[US Marine Corps]] utěšuje zdrceného kamaráda]]
Americké jednotky pod vedením generála [[Douglas MacArthur|Douglase MacArthura]] uskutečnily [[15. září]] [[Vylodění v Inčchonu|vylodění u přímořského města Inčchon]], vzdáleného přes 300 kilometrů od Pusanského perimetru. Operaci provedl 10. sbor námořní pěchoty pod velením generála Edwarda Almonda. I když se jednalo o riskantní akci, koaliční jednotky ji za cenu menších ztrát zvládly. Odtud pokračovaly na sever k [[Soul]]u. Při postupu přerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy. Na jihu ve stejné době prorazily jednotky z Pusanského perimetru nepřátelskými liniemi a mířily taktéž na sever. Následné dobývání Soulu 10. sborem si vyžádalo velké ztráty. I když koaliční vojska měla před nepřátelskými jednotkami značnou převahu, Severokorejci fanaticky bojovali až do totálního zničení svých jednotek.{{Doplňte zdroj}} [[26. září]] si sem konečně probojovala cestu i vojska z Pusanského perimetru. Soul padl téhož dne. Do začátku října byly všechny zbývající Severokorejské jednotky vytlačeny z Jižní Koreje.

[[1. říjen|1. října]] žádala OSN Severní Koreu o okamžitou [[Kapitulace|kapitulaci]], [[Kim Ir-sen]] ji odmítl. Generál MacArthur [[7. říjen|7. října]] dostal (po výhradách socialistických zemí){{Doplňte zdroj}} od OSN povolení k útoku na Severní Koreu. Vojska OSN začala postupovat nepřátelským územím na sever k hranicím Severní Koreje s [[Čína|ČLR]], přestože ČLR pohrozila, že takový postup by ji přiměl vstoupit do války. Pro tuto obavu americký prezident [[Harry S. Truman]] nařídil MacArthurovi, aby se jeho vojska raději nepřibližovala k řece [[Amnokkang]] (v čínštině Ja-Lu), která tvoří právě hranici mezi KLDR a Čínou. [[16. říjen|16. října]] došlo k vylodění ve [[Wonsan]]u, [[19. říjen|19. října]] jednotky OSN obsadily [[Pchjongjang]] (metropoli Severní Koreje), z něhož se podařilo [[Kim Ir-Sen]]ovi jen uniknout. Amerických vojsk se zmocňoval [[optimismus]]. Zbytky severokorejských jednotek se stáhly do hor na severu země u [[Státní hranice|hranic]] s ČLR.

=== Čína vstupuje do války (25. října 1950 – 24. ledna 1951) ===
[[Soubor:KoreanWar recover Seoul.jpg|náhled|Pouliční boje v [[Soul]]u]]
[[Soubor:IncheonLandingMcArthur.jpg|náhled|[[Douglas MacArthur]] sleduje průběh bitvy z paluby křižníku [[USS Mt. McKinley]]]]
Komunistická Čína vnímala postup jednotek OSN na sever velmi blízko ke svým hranicím jako vážné ohrožení vlastní bezpečnosti. V říjnu sem bylo dopraveno přibližně 500 000 dobrovolníků [[Čínská lidová osvobozenecká armáda|Čínské lidové osvobozenecké armády]]. [[25. říjen|25. října]] se koaliční jednotky dostaly k hraniční řece Ja-lu. Ten den začaly přicházet první nejasné zprávy o potyčkách s čínskými vojáky. Američané s čínskými útoky vůbec nepočítali, a tak v jejich řadách zavládl zmatek. Teprve po dvou týdnech na nátlak OSN podala Čína prohlášení. Podle čínské strany se prý jednalo o dobrovolné vojáky, za něž Čína nemá zodpovědnost, ale v osvobozeneckém boji jim bránit nebude. To bylo klamné gesto, ve skutečnosti se jednalo o vojáky z řad [[Čínská lidová armáda|Čínské lidové armády]] a dokonce i vojáky SSSR ve funkcích poradců.

Generál MacArthur nakonec vydal [[24. listopad]]u rozkaz k útoku na řeku Ja-lu. Domníval se, že tím zasadí ČLA konečný úder a ukončí tím válku. V následujících dvou dnech na jednotky OSN zaútočila celá početná čínská armáda ukrytá v horách a naprosto je zdecimovala. [[28. listopad]]u vydal MacArthur rozkaz k ústupu. Mezitím se ale jednotky OSN dostaly do obklíčení a za cenu těžkých ztrát si musely probojovat cestu zpět. Téměř stejné ztráty jako nepřátelé jim způsobil i mráz.{{Doplňte zdroj}} Námořní pěchota si probojovala cestu k přístavu [[Chungnam]] a odtud byla po moři evakuována.

Koncem prosince se po velmi nelítostných bojích uprostřed zimy jednotky OSN stáhly pod 38. rovnoběžku. Generál MacArthur se nemohl smířit s blížící se porážkou a navrhoval použití atomových zbraní proti ČLR, nebo mohutně bombardovat ČLR.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 70 let od konce války: Eisenhower ani MacArthur nechtěli bombardovat Hirošimu {{!}} Svět
| periodikum = Lidovky.cz
| url = https://www.lidovky.cz/svet/vzdalo-by-se-japonsko-i-bez-zasahu-hirosimy-a-nagasaki.A150818_225218_ln_zahranici_ELE
| datum vydání = 2015-09-02
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2024-03-13
}}</ref> Všechny jeho návrhy však byly zamítnuty a značně přispěly k jeho pozdějšímu odvolání.

Na nový rok naplánovala ČLR obnovit ofenzivu a dobýt celý Korejský poloostrov. Za tímto účelem byly do Severní Koreje poslány další početné jednotky. Na [[Silvestr]]a roku [[1950]] podnikly jednotky Severní Koreje a ČLR – o síle téměř miliónu mužů – druhý útok na Jižní Koreu. Mezitím zahynul velitel koaličních pozemních vojsk [[Walton Walker]] a jeho nástupcem se stal [[Matthew Ridgway]]. Čínským jednotkám se podařilo proniknout hluboko za 38. rovnoběžku a [[4. leden|4. ledna]] dobýt Soul. Situace se pro vojska USA začala stávat kritickou. Hovořilo se o stažení koaličních vojsk z Koreje. Číně a KLDR bylo nabídnuto příměří, ale bylo odmítnuto.{{Doplňte zdroj}}

=== Příměří (25. ledna 1951 – 27. července 1953) ===
[[Soubor:KoreanWarRefugeeWithBaby.jpg|náhled|vlevo|Váleční uprchlíci, v pozadí tank [[M46 Patton]]]]
[[Soubor:T-34 knocked out in Korea, September 1950.jpg|náhled|Zničený tank [[T-34]] severokorejské armády, fotografie ze září roku 1950]]
[[25. leden|25. ledna]] [[1951]] se vše znovu obrátilo. Do boje nyní významně zasáhl generál Ridgway. Zřídil linii vojsk od pobřeží k pobřeží a za leteckého a dělostřeleckého bombardování začal pomalu postupovat k severu. Později byla tato taktika nazvaná „Ridgwayův mlýnek na maso“. Proti početným, ale slabě vyzbrojeným čínským jednotkám se tato taktika ukázala jako účinná. [[15. březen|15. března]] byl Američany znovu dobyt Soul a za týden byla čínská vojska zatlačena za 38. rovnoběžku.
[[Soubor:Kim Il-sung signed for Korean Armistice Agreement.jpg|náhled|220x220pixelů|[[Kim Ir-sen]] podepisuje dohodu o příměří (1953)]]
MacArthur prosazoval pokračování ve válce, vytlačení komunistů ze Severní Koreje a rozšíření války do Číny.<ref name="D4">Korejská válka. Dějepis pro gymnázia a střední školy: Nejnovější dějiny. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2002, s. 138. {{ISBN|80-7235-175-3}}.</ref> Poté, co se pustil do kritiky tehdejšího amerického prezidenta [[Harry S. Truman|Harryho Trumana]], který s ním nesouhlasil a nabádal ke zdrženlivosti, byl odvolán. Vedením války byl pověřen právě Ridgway. V květnu se ještě Číňané pokusili jarní ofenzivou prorazit americkou linii, ale bez úspěchu. V létě se válka změnila na zákopovou a strnula v patovém stavu na 38. rovnoběžce.
 
Po delším vyjednávání byla [[8. červen|8. června]] [[1953]] uzavřena v [[Kesong|Kesonu]] Dohoda o výměně válečných zajatců. Dohoda předpokládala vytvoření repatriační komise složené ze zástupců delegovaných Polskem, Československem, Švédskem, Švýcarskem a Indií.<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/6/9/4.png Rudé právo 1953]</ref>
[[Soubor:Korean Armistice Agreement (Korean), page 33.jpg|náhled|Dohoda o příměří v [[Korejština|korejštině]]]]
[[10. červenec|10. července]] [[1951]] byla zahájena jednání o příměří, ale protáhla se ještě na dva dlouhé roky, během níž se stále bojovalo s velkými ztrátami na životech, ale fronta se téměř neposunula dále. V mírových jednáních se odrážela [[studená válka]]. Každou chvíli se jednání ocitala na mrtvých bodech, obě strany se vzájemně obviňovaly. Mezitím se v Indočíně rozpoutala [[Indočínská válka]], Harryho Trumana na postě prezidenta Spojených státu vystřídal [[Dwight Eisenhower]] a zemřel sovětský diktátor [[J. V. Stalin]]. [[20. červenec|20. července]] byla konečně stanovena demarkační linie pár kilometrů severně od 38. rovnoběžky a kolem ní demilitarizované pásmo. [[27. červenec|27. července]] [[1953]] v 10:00 dopoledne podepsala OSN s představiteli Severní Koreje a Číny v [[Pchanmundžom|Pchanmundžomu]] „Dohodu o příměří“. Ta nicméně nabývala platnosti až v 22:00 téhož dne. Posledních 12 hodin tedy obě strany využily k maximálnímu útoku. Na poslední chvíli se tak nepatrně změnilo zabrané území. Ve 22:00 bylo konečně dosaženo klidu zbraní.

'''Signatáři dohody o příměří:'''<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Armistice Agreement for the Restoration of the South Korean State (1953)
| periodikum = National Archives
| url = https://www.archives.gov/milestone-documents/armistice-agreement-restoration-south-korean-state
| datum vydání = 2021-09-28
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-05-13
}}</ref>

* William K. Harrison ([[Organizace spojených národů|OSN]])
* [[Mark W. Clark]] (OSN)
* Nam Il ([[Severní Korea|KLDR]])
* [[Kim Ir-sen]] (KLDR)
* [[Pcheng Te-chuaj]] ([[Čína|ČLR]])

Jižní Korea nikdy nepodepsala dohodu o příměří. Prezident [[I Sung-man]] ji odmítl přijmout, protože se nepodařilo sjednotit Koreu silou.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stueck
| jméno = William Whitney
| titul = The Korean War : an international history
| url = http://archive.org/details/koreanwarinterna0000stue
| vydavatel = Princeton, N.J. : Princeton University Press
| počet stran = 506
| isbn = 978-0-691-03767-7
}}</ref> Čína normalizovala vztahy a podepsala mírovou smlouvu s Jižní Koreou až v roce 1992. V roce 1994 Čína vystoupila z ''Komise pro vojenské příměří'', čímž v podstatě ponechala Severní Koreu a velení OSN jako jediné účastníky dohody o příměří.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sterngold
| jméno = James
| titul = China, Backing North Korea, Quits Armistice Commission
| periodikum = The New York Times
| datum vydání = 1994-09-03
| issn = 0362-4331
| jazyk = en-US
| url = https://www.nytimes.com/1994/09/03/world/china-backing-north-korea-quits-armistice-commission.html
| datum přístupu = 2023-05-13
}}</ref> V roce 2011 Jižní Korea uvedla, že Severní Korea porušila příměří 221krát.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 신혜인
| titul = ‘N.K. commits 221 provocations since 1953’
| periodikum = The Korea Herald
| url = https://www.koreaherald.com/view.php?ud=20110105000563
| datum vydání = 2011-01-05
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-05-13
}}</ref>

=== Zločiny proti civilnímu obyvatelstvu ===
[[Soubor:Prisoners on ground before execution,Taejon, South Korea.jpg|náhled|Jeden z vězňů těsně před popravou nedaleko města Tedžon v Jižní Koreji]]

Většina obětí války pocházela ze Severní Koreje, kam dopadla většina bomb USA, včetně 32&nbsp;557 tun [[napalm]]u.<ref>https://apjjf.org/-Charles-K--Armstrong/3460/article.pdf - The Destruction and Reconstruction of North Korea, 1950 - 1960 </ref>

V červenci roku 1950 provedla jihokorejská vojenská policie hromadné popravy politických vězňů, které podezřívala ze sympatií ke komunistům. 3000–7000 politických vězňů bylo popraveno u města [[Tedžon]] a nejméně 1800 nedaleko Soulu. Celkem se odhaduje, že přibližně 100&nbsp;000 politických vězňů bylo většinou bez soudu popraveno v polovině roku 1950.<ref name="APMorgan">David S Morgan, [http://www.cbsnews.com/stories/2008/07/05/national/main4234885.shtml AP: U.S. Allowed Korean Massacre In 1950], [[Associated Press]], 5. července 2008</ref>

Vojenská policie a pravicové paramilitantní jednotky popravily tisíce levicových politických vězňů a rolníků v roce 1950.<ref>{{Citace elektronické monografie
  | příjmení = Herschaft
  | jméno = Randy
  | titul = AP IMPACT: Thousands killed in 1950 by US's Korean ally
  | url = http://www.thefreelibrary.com/AP+IMPACT%3a+Thousands+killed+in+1950+by+US%27s+Korean+ally-a01611550651
  | datum vydání = 2008
  | datum přístupu = 2010-9-15
  | vydavatel = [[Associated Press]]
  | jazyk = angličtina
  }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Američané o těchto zločinech věděli, avšak neintervenovali.<ref>{{Citace elektronické monografie
  | titul = Ghosts Of Cheju
  | url = http://www.newsweek.com/2000/06/18/ghosts-of-cheju.html
  | datum vydání = 2000-6-19
  | datum přístupu = 2010-9-15
  | vydavatel = [[Newsweek]]
  | jazyk = angličtina
}}</ref> Generál [[Douglas MacArthur|MacArthur]] se snažil omezit masové zabíjení a předal informaci do [[Pentagon]]u a na americký konzulát v Jižní Koreji. Pentagon informace zatajil na více než půl století. Americký [[velvyslanec]] v Jižní Koreji [[John J. Muccio]] později napsal, že nutil jihokorejské úřady, aby popravy probíhaly humánně a podle zákona.<ref name="APMorgan" />

Diplomat za Spojené státy, [[Gregory Henderson]], se dostal po válce k záznamům vypovídajících o hromadných masakrech více než 100&nbsp;000 proseverních politických vězňů.<ref>{{Citace monografie
  | příjmení = Blum
  | jméno = William
  | odkaz na autora = William Blum
  | titul = Killing Hope: US Military and CIA Interventions Since World War II.
  | url = https://archive.org/details/pdfy-q0ULBH2DJICRS3Vg
  | vydavatel = Zed Books
  | místo = London
  | rok = 2003
  | isbn = 9781842773680
  | strany = [https://archive.org/details/pdfy-q0ULBH2DJICRS3Vg/page/n50 51]-52
  | jazyk = angličtina
}}</ref>

Síly vyslané do Koreje z USA používaly nějaký čas taktiku „Nejdřív střílej, pak se ptej“ proti každému civilnímu uprchlíkovi blížícímu se k americkým bojovým pozicím.<ref>{{Citace elektronické monografie
  | příjmení = Hanley
  | jméno = Charles J.
  | příjmení2 = Mendoza
  | jméno2 = Martha
  | titul = U.S. Policy Was to Shoot Korean Refugees
  | url = http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2006/05/29/AR2006052900485.html
  | datum vydání = 2006-5-19
  | datum přístupu = 2010-9-15
  | vydavatel = [[Associated Press]], [[The Washington Post]]
  | jazyk = angličtina
}}</ref> Tato „taktika“ vedla [[26. červenec|26. července]] [[1950]] k masakru ve vesnici [[No Gun Ri]], kde americké síly povraždily podle odhadů 200–400 civilistů v podezření, že se mezi nimi ukrývají nepřátelští [[partyzáni]].<ref name="100+1"/><ref>{{Citace periodika
 | příjmení = Hanley
 | jméno = Charles J.
 | příjmení2 = Mendoza
 | jméno2 = M.
 | titul = The Massacre at No Gun Ri: Army Letter reveals U.S. intent
 | periodikum = The Asia-Pacific Journal
 | odkaz na periodikum = 
 | rok = 2007
 | měsíc = duben
 | ročník = 5
 | číslo = 4
 | strany = 
 | url = https://apjjf.org/-Charles-J.-Hanley/2408/article.html
 | jazyk = anglicky
 | issn = 
}}</ref>

Severokorejské jednotky se také dopouštěly hromadných masakrů, a to jak civilistů podezřelých ze sympatií k Jižní Koreji, tak zajatých či zraněných vojáků. Například po obsazení Soulu Severokorejci 28. června 1950 bylo v univerzitní nemocnici postříleno či ubodáno bajonety na 150 zraněných jihokorejských vojáků.<ref name="100+1">{{Citace elektronického periodika
 | titul = Bratrovražedné běsnění: Válka na Korejském poloostrově (2)
 | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
 | datum_vydání = 7. ledna 2018
 | url = https://www.stoplusjednicka.cz/bratrovrazedne-besneni-valka-na-korejskem-poloostrove-2
}}</ref>

== Výsledek války ==
[[Soubor:Korean war 1950-1953.gif|náhled|Změny území]]
Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno 2,5 milionu Korejců, zemřelo přes 33&nbsp;000 Američanů a 3&nbsp;000 příslušníků vojsk [[Organizace spojených národů|OSN]].{{Doplňte zdroj}} Zabito nebo zraněno bylo také kolem 900&nbsp;000 Číňanů.{{Doplňte zdroj}} Po třech letech války zůstala dělicí čára mezi Korejemi skoro tam, kde byla na začátku – trochu severněji od 38. rovnoběžky.

Válka způsobila nepopularitu prezidenta Trumana u americké veřejnosti a z dalších prezidentských voleb odstoupil již po prohraných primárkách v New Hampshiru.

== Korejská válka v kultuře ==
Společnost na Korejskou válku na dlouhá léta zapomněla. V 70. letech ji připomněl komediální seriál [[M*A*S*H]].

V roce 1955 byl natočen režisérem Ivanem Fričem československý propagandistický dokumentární film ''Rozdělená země.''<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = VHU PRAHA
| url = https://www.vhu.cz/exhibit/film-rozdelena-zeme/
| datum přístupu = 2023-05-13
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| titul = Rozdělená země
| url = https://www.youtube.com/watch?v=XukqeVTzoM8
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>

== Poválečný vývoj ==
[[Soubor:Victorious Fatherland Liberation War Museum Monument4.jpg|náhled|vlevo|Severokorejský válečný památník]]
Vojenské akce byly roku 1953 ukončeny jen na základě smlouvy o příměří a [[mírová smlouva]] nebyla uzavřena dodnes, takže formálně jsou oba státy stále ve válečném stavu.

Mezi Korejemi bylo vybudováno [[Korejské demilitarizované pásmo|demilitarizované pásmo]], které bylo obehnáno ploty z ostnatého drátu. Kolem tohoto pásma drží neustálou hlídku vojska Severní i Jižní Koreje. Toto demilitarizované pásmo je často označováno jako nejhlídanější hranice na světě.

Občas stále dochází k menším ozbrojeným [[incident]]ům – zejména na moři, protože smlouva o příměří definuje hranici mezi Korejemi v pobřežních vodách dosti nejasně. Dne [[27. květen|27. května]] [[2009]] Severní Korea oznámila, že se příměřím již necítí vázána a neručí za bezpečnost cizích lodí v Severní Koreou nárokované části [[Žluté moře|Žlutého moře]]. Značnou mezinárodní pozornost vzbudilo potopení jihokorejské [[korveta|korvety]] [[Čchonan (PCC-772)|''Čchonan'']] [[26. březen|26. března]] [[2010]], které bylo podle závěru mezinárodní vyšetřovací komise způsobeno severokorejským torpédem. Severní Korea podíl na potopení lodi popírá.

Dalším zdrojem napětí je [[Severokorejský jaderný program|severokorejský vývoj jaderných zbraní]].

Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny dne [[8. březen|8. března]] [[2013]] poté, co [[Rada bezpečnosti OSN]] uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.<ref>http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418</ref>

=== Válečná technika v Koreji ===
<gallery>
File:KoreanWarNavyGunfire.jpg|[[USS Missouri (BB-63)|USS ''Missouri'']] ostřeluje pobřeží
File:Sherman-korea.jpg|Útočící tank [[M4 Sherman]] s podporou pěchoty
File:WarKorea B-29-korea.jpg|[[B-29]] při bombardování cíle v Koreji
File:Korean War, train attack.jpg|Americké síly ničí vlaky nedaleko přístavu [[Wonsan]] v Severní Koreji
File:Korean War bombing Wonsan.jpg|Letouny [[A-26 Invader|B-26 Invader]] bombardují sklady ve Wonsanu, 1951
File:02 Dad in action april1952 Korea sepia.jpg|Novozélandské [[Ordnance QF 25 pounder|25liberní dělo]] v akci, 1952
File:M46_tiger_paint.png|Tanky [[M46 Patton|M46]] v tygří kamufláži
</gallery>

== Odborná literatura ke korejské válce ==

* Nálevka, V., ''Stalinova hra o Zemi jitřní svěžesti: Korejská válka 1950–1953'', Praha 2009. ISBN 978-80-278-0077-3
* Catchpole, B., ''Korejská válka 1950-53'', Praha 2003. ISBN 80-7341-073-7
* Makowski, A. –  Kubika, K., ''Korea 1950-1953 - Boje na moři'', Praha 2004. ISBN 80-206-0722-6
* Wagner, Edward W., ''Dějiny Koreje'', Praha 2001. ISBN 80-7106-411-4

== Marxistická literatura ke korejské válce ==

* Kim, Ir-sen, ''Velká osvobozenecká válka korejského lidu za svobodu a nezávislost'', Praha 1952.
* Bernášek, V., ''Korea - Válka v Koreji'', Praha 1952.
* Isaakovna Šabšina, F., ''Korea v boji'', Praha 1950.
* ''Jak byla připravena válka v Koreji'', Praha 1951.
* ''Hrdinové bojující Koreje'', Praha 1952.

== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />

=== Související články ===
* [[Československá vojenská mise v Koreji (1952–1956)]]
* [[Severní Korea]]
* [[Jižní Korea]]
* [[Demilitarizované pásmo]]
* [[Kim Čong-il]]
* [[Kim Ir-sen]]
* [[Douglas MacArthur]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commons}}
* [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=115 Korea 1950 - 53 - (Celkem šest dílů) - Historie , příčiny a průběh konfliktu] Cz
* [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1828 Korea 1950 - 53 - Wonsan a Iwon] Cz
* [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1803 Korea 1950 - 53 - Operace Chromite-Vylodění u Inčchonu] Cz
* Válka v Koreji 1950-1953 na stránkách [http://www.valka.cz/794-Valka-v-Koreji-1950-1953 valka.cz]
* Valecna tajemstvi – 05 – Korea – Za bambusovou oponou (tv seriál Secrets of War) na [https://www.youtube.com/watch?v=4dJV1MNJ3Rc YouTube]

{{Bitvy Korejské války}}
{{České konflikty po druhé světové válce}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Válka a vojenství|Korea}}

[[Kategorie:Korejská válka| ]]
[[Kategorie:Války 20. století]]
[[Kategorie:Ozbrojené konflikty studené války]]
[[Kategorie:Války Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Války USA]]
[[Kategorie:Války Číny]]
[[Kategorie:Války Koreje]]
[[Kategorie:Války Austrálie]]
[[Kategorie:Války Nového Zélandu]]
[[Kategorie:Války Etiopie]]
[[Kategorie:Severokorejské vojenství]]
[[Kategorie:Asie v roce 1950]]
[[Kategorie:Asie v roce 1951]]
[[Kategorie:Asie v roce 1952]]
[[Kategorie:Asie v roce 1953]]
[[Kategorie:Jihokorejské vojenství]]
[[Kategorie:Dějiny Jižní Koreje 20. století]]
[[Kategorie:Dějiny Severní Koreje 20. století]]