Dina Štěrbová
| RNDr. Dina Štěrbová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Margita Schochmannová |
| Narození | 22. dubna 1940 (84 let) Bratislava |
| Bydliště | Olomouc  Česko |
| Národnost | slovenská |
| Občanství | české |
| Alma mater | Univerzita Komenského v Bratislavě |
| Povolání | vyučující matematiky na přírodovědecké fakultě (1964-1992) |
| Zaměstnavatel | Univerzita Palackého v Olomouci |
| Známá jako | československá horolezkyně |
| Choť | Otakar Štěrba (1964-) |
| Děti | syn |
| Web | www.czechhospital.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
RNDr. Dina Štěrbová (* 22. dubna 1940 Bratislava), rozená Margita Schochmannová, je bývalá československá horolezkyně slovenského původu, která vylezla na dvě osmitisícovky.
Výstupy
Asi 300 výstupů provedla v Tatrách. V Alpách Civetta, Torre Venezia, Piz Badile. Účastnice výpravy Haramóš 1970, Pamír - Pik Lenina 1976. V roce 1977 stanovila československý ženský výškový rekord výstupem na hindúkušský Nošak (7 492 m n. m.). V roce 1978 vystoupila v Pamíru v ženském družstvu na štít Korženěvské. V roce 1980 vedla ženskou expedici na Manáslu, dvě účastnice této expedice (Božena Marušincová-Nývltová a Jana Koukalová) vystoupily na severní vrchol (7 056 m n. m.). V roce 1984 zdolala společně s Češkou Věrou Komárkovou, která žije v USA, vrchol Čo Oju, čímž posunula československý výškový rekord. Jednalo se zároveň o první československý a první ženský výstup na tuto horu vůbec. Ne však čistě ženský, neboť s nimi vystoupili šerpové Norbu a Ang Rita (ten byl celkově desetkrát na Mount Everestu).
V roce 1988 vystoupila spolu s Lívií Klembarovou na Gašerbrum II, ačkoliv výprava vedená Róbertem Gálfym neměla na výstup povolení a vedoucí s touto změnou plánu nesouhlasil. Dina Štěrbová se poté hájila tím, že získala povolení od francouzské výpravy. Dvěma pákistánským styčným důstojníkům se výstup podařilo zlegalizovat dodatečně.
V letech 1991 a 1992 se neúspěšně pokoušela o Mount Everest. V roce 1994 vedla expedici na Broad Peak. Nejprve zde na plicní edém zahynul B. Bílek, a když vyřizovala formality v Islámábádu, na hoře zahynul A. Himer, s nímž se odtrhla převěj, a výprava definitivně skončila. Naposledy se ještě pokusila zdolat Nanga Parbat.
Od roku 2006 spolupracuje s Vítězslavem Dokoupilem na humanitárním projektu Czech Hospital v pákistánském Karakorumu (západní Himálaj).[1] Je to modelový projekt zlepšení životní situace v extrémních podmínkách vysokohorských himálajských vesnic. Vyvezli, postavili a od roku 2007 provozují horskou nemocnici ve vesnici jménem Arandu v údolí Basho pod ledovcem Chogo-lungma. Každým rokem zajišťují léky na roční provoz nemocnice. Udržují a rozšiřují vybavení nemocnice: EKG, Ultrazvuk, kyslíková jednotka, defibrilátor, autokláv, diagnostické přístroje, mikroskop, chirurgické vybavení a počítač pro digitalizaci evidence zdravotních výkonů, evidence pacientů a vydaných léků. V roce 2010 vybudovali fotovoltaickou elektrárnu na střeše budovy a sluneční ohřev vody. Kromě zajišťování provozu samotné nemocnice Czech Hospital vybudovali záchrannou službu v podobě dvou terénních vozidel, které slouží k odvozu těžce nemocných pacientů do státní nemocnice ve Skardu. V Arandu rekonstruovali vodovodní řád včetně jímacího jezírka u pramene. Opravili 20km nejhorší části "jeepové" cesty mezi vesnicemi Arandu a Doko, zrekonstruovali tři životně důležité mosty, vybudovali tři vodovody na vysokohorských pastvinách vysoko nad ledovcem Chogo-lungma, rozšířili místní základní školu na dnešní kapacitu 100 dětí. Pro zlepšení a zmírnění dřiny darovali vesnici traktor s příslušenstvím a mlátičku, která odstranila dřinu lidí a zvířat (jaků a krav). Ve vesnici Arandu vybudovali dům (tzv. staff house) sloužící pro ubytování inspekčních lékařů případně personálu. V roce 2012 po devastujícím stržení zavlažovacího kanálu sesuvem půdy, zatrubnili jeho kritickou části v délce cca 300 m.
Od roku 2012 staví ve Skardu spolu s lokální neziskovkou ubytovací zařízení umožní cca 50. dětem z vysokohorských vesnic přístup ke vzdělání, který je zásadním momentem pro další rozvoj vesnice jako takové.
Osobní život
Narozena v roce 1940 v Bratislavě. Zde absolvovala základní školu, gymnázium a po maturitě chtěla studovat medicínu. Od roku 1958-1963 vystudovala odbornou matematiku, specializaci matematická analýza na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského. V letech 1964 až 1992 vyučovala matematiku na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.[2] [3]
Její manžel je známý zoolog, ekolog, emeritní profesor Univerzity Palackého[4] , cestovatel a spisovatel Otakar Štěrba.
Dílo
- Dina Štěrbová: Čo Oju - tyrkysová hora, Olympia Praha 1988, 1. vydání, 208+48 stran, 41 000 výtisků, ISBN: 27-063-88
- Dina Štěrbová, Otakar Štěrba: Putování po kanadských řekách 1991
- Dina Šterbová: Die Männerwelt der hohen Berge, Auensee Verlag, 1996
- Dina Štěrbová: Svět Himálaje, CD kniha, Oberro media, 1999
- Dina Štěrbová: Touhy a úděl - První ženy na osmitisícovkách, vydali Dina a Otakar Štěrbovi, 2014, 1. vydání, 347 stran, ISBN: 978-80-904963-1-6
- Dina Štěrbová: Tęsknota i przeznaczenie, Stapis, 2016
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dina Štěrbová na slovenské Wikipedii.
- ↑ ČSFD: Nemocnice na konci světa
- ↑ Olomoucky.denik.cz: Do hor se chci vracet neustále, říká Dina Štěrbová (21. 4. 2010)
- ↑ Outdoorfilms.cz: Dina (Margita) Štěrbová, čestný host 11. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů 2013
- ↑ AGNEW, Daniel. Emeritní profesoři [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 2015-01-20 [cit. 2015-05-11]. Dostupné online.
Literatura
- Ivan Dieška a kol.: Horolezectvo - Encyklopédia, Šport, Bratislava, 1989 (slovensky)
- František Kele: K trblietavým štítom Karakoramu, Slovensko a svet, Bratislava, 1991 (slovensky)
- Milan Vranka: Od Gašerbrumu po Everest, Vranka Šport, 1996, první vydání, 148 stran, ISBN: 80-96-7486-5-3 (slovensky)
- Milan Vranka: Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004, Metafora, Praha, 2004, 2. doplněné vydání, 183 stran, ISBN: 80-86518-91-4
