Kalek
| Kalek | |
|---|---|
 Pohled na obec a kostel sv. Václava. | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Chomutov |
| Obec s rozšířenou působností | Chomutov (správní obvod) |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°34′40″ s. š., 13°19′19″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 261 (2024)[1] |
| Rozloha | 48,66 km²[2] |
| Nadmořská výška | 700 m n. m. |
| Počet domů | 157 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Kalek 12 43132 Kalek info |
| Starosta | Jan Vítek |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Kalek | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 563111 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Kalek (německy Kallich) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký. Žije zde zhruba 240 obyvatel. Součástí obce jsou i vesnice Jindřichova Ves a Načetín, vlastní Kalek leží na katastrálních územích Kalek a Gabrielina Huť.
Název
Název vesnice je odvozen ze slova kalk (vápno), které pochází ze střední horní němčiny, nebo z českého slova kal (louže, kaluž). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: nad Kalkem (1555), Kholích (1606), Kholich (1622), Kalch, Kalk nebo Kalich (1787) a Kalek a Kallich (1854).[4]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1555.
Roku 1784 zřídil lesník Josef Hain továrnu na výrobu soustruženého dřevěného nádobí. Později ji koupil hrabě Rottenhan. Výrobky z továrny byly úspěšně prezentovány na pražské výstavě konané u příležitosti korunovace Leopolda II. Později továrna rozšířila sortiment o hračky a další dřevěné výrobky. S rozvojem konkurence se však továrna postupně zadlužila a po smrti tehdejšího majitele Johanna Enzmanna v roce 1841 zanikla. Tovární soustruhy byly rozprodány místním soustružníkům, kteří se dále věnovali domácí výrobě hraček. Kromě nich se v Kalku vyráběly ještě dýhové krabice, dřevitá vlna nebo šachové figurky. Od roku 1885 se hračky vyráběly také v továrně Josefa Nitsche. Ta časem změnila zaměření na domácí nářadí, ale vydržela pracovat až do roku 1948, kdy byla zestátněna. Potom vyráběla až do roku 1965 školní hračky a pomůcky určené k vývozu. V roce 1965 se podnik stal součástí Severočeských státních lesů Teplice a začal vyrábět regály, přepravní bedny, zahradní nábytek apod.[5]
Nejstarší zdejší hamr na výrobu plechu je uváděn v roce 1579 a další, ve kterém se vyrábělo drobné nářadí, v letech 1748 až 1753. Skutečné železárny zde vznikly až v roce 1749 převedením výroby z Načetína. Ve větší míře se výroba rozvinula až v 70. letech 18. století za Jindřicha z Rottenhanu, ale nedostatek vody vedl majitele k založení pobočného závodu v Gabrielině Huti. V roce 1842 byl kalecký provoz rozšířen o cínovnu. V roce 1864 získala železárny hraběnka Isabella Trattmannsdorfová, ale v té době již krušnohorským podnikům silně konkurovaly levnější výrobky železáren v Kladně a Ostravě, a proto byl zdejší provoz v roce 1868 zastaven a závod později koupily chomutovské železárny (Krušnohorská železářská a ocelářská společnost, později Mannesmannovy závody).[6]
Na jihozápadním okraji vesnice se nachází opuštěný vápencový lom. Vápenec zde v nadloží přechází do erlanu, nad kterým se nacházejí ruly. Zdejší surovina se používala při hutnění železných rud z okolí.[6]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 769 obyvatel (z toho 417 mužů), z nichž bylo osm Čechoslováků, 749 Němců a dvanáct cizinců. S výjimkou šestnácti evangelíků byli římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 772 obyvatel: dvacet Čechoslováků, 738 Němců a čtrnáct cizinců. Dva byli bez vyznání, tři lidé se hlásili k církvi československé, osmnáct k evangelickým církvím a ostatní byli římští katolíci.[8]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 219 | 1 207 | 1 180 | 1 196 | 1 170 | 910 | 923 | 132 | 141 | 120 | 87 | 76 | 78 | 89 |
| Domy | 122 | 129 | 132 | 135 | 147 | 139 | 139 | 142 | 66 | 36 | 26 | 23 | 36 | 32 |
| Tabulka zahrnuje údaje ze zaniklé vesnice Gabrielina Huť a data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Jindřichova Ves a Načetín. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
- Na jižním okraji vesnice stojí kostel svatého Václava postavený v barokním slohu na počátku osmnáctého století. Ve dvacátých letech devatenáctého století byl rozšířen o věž a boční přístavby.[11] Po druhé světové válce nebyl udržován a chátral až do roku 1996, kdy začala jeho rekonstrukce.[12]
- Jihovýchodně od kostela se nachází areál kaleckého zámečku založeného v osmnáctém století.[13]
- Kaple svatého Huberta
- Kaple svaté Anny
- Západně od vesnice se nachází přírodní rezervace Prameniště Chomutovky, severovýchodně pak přírodní rezervace Buky a javory v Gabrielce.
Galerie
-
Kostel svatého Václava -
Obecní úřad -
Restaurace U Sovy -
Pomník obětem první světové války -
Hřbitov v Kalku -
Zámeček -
Volárenský rybník
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 183.
- ↑ GERTHNEROVÁ, Vlasta. Výroba dřevěného zboží v Krušných horách. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16., čís. 3, s. 67–70.
- ↑ a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 56, 89.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kalek, s. 23.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kalek, s. 130–105.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kalek – zámek, s. 187.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalek na Wikimedia Commons
