Lucifer
Lucifer je latinské jméno pro planetu Venuši v raním v zjevení na obloze a je spojováno s mytologickými a náboženskými postavami spjatými s planetou Venuší. S ohledem na unikátní pohyb a přerušované zjevení Venuše na nebi se mytologie těchto postav týká pádu z nebes nebo podsvětí. Intepretace podobného výrazu ve Starém zákoně, přeloženého jako Lucifer, vedla v křesťanství k tradičnímu výkladu, který jméno Lucifer se svržením Satana z nebes. Tento výklad je zpochybněn a biblický text (Isaiah 14:12) je překládán jako hvězda jitřní nebo zářící.[1] Podle této interpretace se biblický text vztahuje na panovníky novobabylonské dynastie.
Lucifer ve Starém zákoně
Jak již bylo řečeno, „Lucifer“ je jméno, kterým Jeroným přeložil hebrejský termín הילל בן שחר (helel ben šachar, „zářící, syn jitra“), kde „helel“ je termín pro planetu Venuši, „ben šachar“ označuje skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne. V textu Izajáše se takto hovoří o babylonském králi, jenž byl pro svou pýchu svržen podobně jako zářící jitřenka.
Pozdější židovská tradice, kterou první církevní otcové dobře znali, hovořila o pádu andělů pod vedením Šemchazaje a Azazela (viz apokryf Kniha Henochova 6,6n.). Jiná legenda vyskytující se v midraši hovoří o kajícím Šemchazajovi zavěšeném mezi nebem a zemí jako hvězda, namísto aby byl uvržen do šeolu. Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satana někdy v 1. století n. l. podle pseudoepigrafu Života Adama a Evy a apokryfní starozákoné Knihy Henochovy (29,4; 31,4).
Lucifer v křesťanské tradici
Křesťanská tradice týkající se Lucifera vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou. Podobně ztotožňuje Lucifera se Satanem Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356).
Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy.[zdroj?!]
Ve Vulgátě se slovo „lucifer“ používá na těchto místech:
- Jób 11,17 - jitřní světlo;
- Jób 38,32 - znamení zvěrokruhu;
- Žalm 109,3 - jitřenka;
- 2. list Petrův 1,19 - Ježíš Kristus;
- Zjevení 22,16; 2,28 - Ježíš Kristus; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.
- Sírachovec 50,6 - Šimon, syn Oniášův; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.
Ve východním křesťanství si Lucifer ponechal původní pozitivní význam („Ježíš Kristus“, viz Zj 2,28; 22,16).[zdroj?!]
V západním křesťanství se s tímto původním významem jitřní hvězdy můžeme setkat například v Velikonočním chvalozpěvu, starém hymnu zpívaném na Bílou sobotu.[zdroj?!]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucifer na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucifer na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lucifer v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
