Přeskočit na obsah

Byt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Byt (rozcestník).
Bytový dům

Byt, případně bytová jednotka, je část domu. Je to místnost nebo několik místností určených k bydlení jednoho člověka, spolubydlících nebo celé rodiny.

Součást domu

Byt je buď jedna místnost, nebo více místností vhodným způsobem propojených, které jsou oddělené od zbytku domu. Celý prostor lze uzamknout. Tyto místnosti slouží k ubytování jedné nebo více osob. Obvykle žijí v jednom bytě příslušníci jedné rodiny.

Velikost bytu se uvádí dvěma různými způsoby. Buď se počítá podlahová plocha bytu v metrech čtverečních, nebo se uvádí počet místností. Při počítání místností platí jistá pravidla. Kuchyně, koupelna, záchod a chodba se nepočítají jako obytné místnosti. Ložnice, obývací pokoj, pracovna a ostatní obyvatelné místnosti se počítají jako místnosti. Pokud je součástí bytu i podkroví, musí podkrovní místnosti splňovat určitá kritéria, aby se jako místnosti započítávaly. Tato kritéria předepisují určitou minimální podlahovou plochu a světlou výšku stropu.

Podle doby, kdy byl byt postaven, se rozlišují na byty ve staré zástavbě a novostavby. Přesná hranice ale neexistuje. Byty ve staré zástavbě mají obvykle vyšší místnosti (často více než 2,6 m), vysoká okna a silné stěny. Často jsou ve starých bytech na podlaze parkety.

Způsob výstavby

  • Mezonetový byt – byt se rozkládá v několika podlažích, často má terasu, která leží na střeše spodního podlaží
  • Suterénní byt – podlaha bytu leží pod úrovní okolního terénu
  • Loft – byt, který je postaven v bývalé industriální budově – tovární hale nebo skladišti. Má několik podlaží; horní podlaží, ve kterém se nachází ložnice, může mít nižší strop.

Dispozice

  • 1+0 – 1 místnost + předsíň + sociální zařízení (bez kuchyně nebo kuchyňského koutu)
  • 1+kk – 1 místnost, ve které je kuchyňský kout + předsíň + sociální zařízení
  • 1+1 – 1 místnost + kuchyň jako samostatná místnost + předsíň + sociální zařízení
  • 2+kk – 2 místnosti, z nichž v jedné je kuchyňský kout + předsíň + sociální zařízení
  • 2+1 – 2 místnosti + kuchyň jako samostatná místnost + předsíň + sociální zařízení
  • 3+kk, 3+1, 4+kk(analogicky podle předcházejících)
  • atypické uspořádání – dispozice, která předešlým způsobem nejde popsat

Garsoniéra (z franc. „garçon“ – chlapec, mladík, mladý muž), hovorově garsonka, malý byt tvořený zpravidla jednou obytnou místností s příslušenstvím. V Česku se takto nejčastěji označují byty bez oddělené kuchyně, tedy 1+0 nebo 1+kk.

Právní úprava

Byt je zvláštním druhem nemovité věci. Svou podstatou sice byt není nic jiného než součást domu, ale z ustanovení § 1159 občanského zákoníku plyne, že jde o prostorově oddělenou část domu, která spolu s podílem na společných částech domu a pozemku (dohromady vytváří tzv. bytovou jednotku) je věcí, jež je způsobilá být předmětem soukromoprávních vztahů, tedy mj. i vlastnictví. Z hlediska veřejného práva je bytem podle § 3 písm. g) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, soubor místností, popřípadě jedna obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen (rozhodnutím stavebního úřadu). Takto vymezená část domu je také zapsaná v katastru nemovitostí.

Vlastnictví

Jako každá nemovitost, i byt je předmětem vlastnického práva a lze s ním nakládat jako s kteroukoliv jinou věcí. Vlastnictví se zapisuje do katastru nemovitostí. Vlastník může svůj byt užívat pro svou vlastní potřebu, nebo s ním nakládat jinak, např. jej pronajmout. Je-li vlastníkem právnická osoba, obvykle jej pronajímá.

Za socialismu mohly být byty od roku 1966 v tzv. „osobním“ vlastnictví, což bylo podle marxismu-leninismu vlastnictví jiných věcí než výrobních prostředků. Byty se tak dostaly do stejného režimu jako rodinné domky, na rozdíl od bytových domů, které byly v „socialistickém“ nebo „soukromém“ (v marxistickém smyslu slova) vlastnictví. Po změně režimu se vlastnictví bytů posuzuje stejně jako vlastnictví jakékoli jiné věci, přestože označení „byt v osobním vlastnictví“ přetrvalo, především kvůli odlišení od bytů, které vlastní bytové družstvo a právo je užívat je pro jednotlivé členy družstva spojeno s vlastnictvím podílu v družstvu. Až do roku 2014 byly byty způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů podle § 118 odst. 2 tehdejšího občanského zákoníku. Konkrétně pak vlastnictví bytů upravoval zákon o vlastnictví bytů, který se ale i poté, co byl nahrazen novým občanským zákoníkem, použije na všechny bytové jednotky v domech, ve kterých vlastnictví k alespoň jedné z nich vzniklo ještě před rokem 2014.[1]

V domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, vzniká povinně ze zákona společenství vlastníků jednotek.[2] Vzhledem k tomu vymizela dříve běžná družstva vlastníků bytů. Dnes prakticky existují pouze družstva nájemců, kdy vlastníkem bytů (resp. celého domu, ve kterém se byty nacházejí) je bytové družstvo a jeho členové mají na základě stanov družstva právo užívání konkrétního bytu, které se s ohledem na jejich členská práva fakticky blíží vlastnictví. Členové družstva také mají možnost prostřednictvím svého členství ovlivňovat chod celého družstva. Proto jejich vliv na nakládání s bytem je výrazně vyšší než u nájemního bytu.

Nájem

Nájemce (nájemník) byt užívá na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem bytu. Nájemní byt může být byt státní (vlastníkem bytu je stát; dnes již zcela výjimečné), obecní (vlastníkem bytu je obec) nebo i soukromý (vlastníkem je někdo jiný). Nájemce má relativně slabší postavení než vlastník, nicméně občanský zákoník jej natolik chrání, že jsou neplatná všechna ujednání v nájemní smlouvě, která by se odchylovala od zákona a byla v neprospěch nájemce.[3]

Nájemní smlouva může být smíšena i s jinou smlouvou, např. pracovní. Nájem služebních bytů může mít sníženou ochranu[4] a skončení pracovního poměru obvykle znamená důvod pro výpověď nájemní smlouvy.

Reference

  1. § 3063 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
  2. § 1166 odst. 2 o. z.
  3. § 2235 odst. 1 o. z.
  4. § 2297 o. z.

Externí odkazy