Přeskočit na obsah

Cordierit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Cordierit
Cordierit
Cordierit
Obecné
Chemický vzorec(Mg)2Al3(AlSi5)O18
Identifikace
Barvamodrá
Soustavakosočtverečná
Tvrdost7
Leskskelný, mastný
Štěpnost110, nedokonalá
Hustota2,6-2,66[1] g ⋅ cm−3

Cordierit je minerál ze skupiny cyklosilikátů bohatý na hliník, který tvoří hojný horninový minerál. Pojmenován je podle francouzského geologa Pierra Louise Cordiera (1777–1861), který ho objevil v roce 1813.

  • Kategorie: minerál
  • Skupina: cordierity – koncové členy cordierit (Mg) a sekaninait (Fe)
  • Chemický vzorec: (Mg)2Al3(AlSi5)O18

Identifikace

[editovat | editovat zdroj]

Nm- 1, 524- 4, 574 Ng- 1, 527- 1, 578

Podle legend využívali silného pleochorismu cordieritu Vikingové. Stejně jako kalcit totiž umožňoval navigovat lodě. Při každém počasí, i při bouři a zamračené obloze jim umožnil pozorovat slunce. Mohli tedy s jeho pomocí zjistit, kolik je hodin, nebo kde je sever.

Cordierit vzniká v magmatických a kontaktně metamorfovaných horninách (pararula, migmatit).

Cordierit se vyskytuje v rulách a migmatitech moldanubika. V Česku se vyskytuje především na Šumavě a v Novohradských horách. Naleziště v České republice jsou také na Českomoravské vrchoviněHorní Bory, na Jihlavsku – Dlouhá Stěna, nebo v kamenolomu Vanov u Telče.

V zahraničí se vyskytuje především v následujících zemích: Madagaskar, Brazílie, Srí Lanka, Indie (stát Madrás), Tanzanie, Namibie, USA (Wyoming, Kalifornie, Connecticut), Rusko (poloostrov Kola), Finsko, Španělsko, Švédsko.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Dana, Edward S. (1892). Dana's system of mineralogy, (6th edition), 419–421.
  • Bertoldi, C., Proyer, A., Garbe-Schönberg, D., Behrens, H., & Dachs, E. (2004). Comprehensive chemical analyses of natural cordierites: implications for exchange mechanisms. Lithos, 78(4), s. 389–409.
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]