Přeskočit na obsah

Patník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hraniční kámen mezi Itálií a Švýcarskem

Patníky jsou kamenné kvádry zasazované dříve podél silnic, původně pro snazší nasedání a sesedání s koně, později snad pro vymezení okraje silnice. Pro určování vzdálenosti se podél silnic se stavěly objekty podobné patníkům, většinou opatřené číselným údajem - tzv. milníky. Jako patníky se dnes označují též plastové směrové sloupky, které slouží k vymezení okrajů silnice.

Tvarově podobné původním patníkům jsou mezníky. Slouží pro viditelné označení nějak důležitých míst (respektive určitých významných bodů) především ve volné krajině. Jedná se obvykle o kamenný či betonový předmět zčásti zasazený do země, vyhotovený zpravidla ve tvaru kvádru a popřípadě opatřený doplňujícím nápisy (někdy i se zaoblenou vrchní částí). Užívá se zejména terénní geodézii, pozemkové správě či v telekomunikacích.


Historie

Patníky se stavěly podél cest od dob starého Říma. Především pro rychlou dopravu legií byly v té době budovány rozsáhlé komunikace po celém impériu (odhadováno 160-300 tis.km). Patníky byly osazovány podlé cest v pravidelných vzdálenostech pro snazší nasedání a sesedání z koně. [1] Připomeňme, že třmeny, díky kterým nasedáme na koně dnes, se v Evropě objevily až kolem 6. století n.l. při nájezdech kočovných kmenů (Avarů) z východu.

V čekém výrazu "patník" slyšíme nápovědu - základ je odvozený od slova "pata", neboť patník byl při nasedání pro patu jezdce oporou.

Doprava

Geodezie

  • označování geodetických a triangulačních bodů v krajině

Pozemková správa

  • mezníky hranic územních celků
    • pohraniční kameny na státní hranici
    • vymezení hranic vyšších územně správních celků (zemské, krajské apod.)
    • v minulosti též pro označení pro hranice jednotlivých šlechtických panství
    • dále také označení hranice u jednotlivých pozemků respektive jednotlivých parcel (používané zejména v lesnictví či v zemědělství)

Telekomunikace

  • speciální použití, významné telekomunikační body

Literatura

  1. Pavel Augusta, František Honzák, JAK SE ŽILO VE STAROVĚKU, Albatros, Praha, 1989