Eset
| Eset hieroglyfický zápis | ||||
| ||||
|
Eset - (alternativně a patrně správněji Aset (Aiset), v překladu „Trůn“ nebo „Sídlo“, řecky Iσις - Isis) je zpravidla antropomorfní staroegyptská bohyně se složitým teologickým vývojem. Textově je poprvé doložena až v době 5. dynastie v Textech pyramid, a to spolu s Usirem, ikonograficky dokonce teprve od 18. dynastie.
Jak ukazuje význam jejího jména, byla původně především postavou Devatera z Iunu a usirovského mytologického okruhu tvořícího ideologický kontext královské moci, přesněji jeho pohřebního aspektu. Zdá se proto, že na počátku zůstávala kulticky poměrně nedůležitou bohyní v porovnání s jinými podobného významu, například s Hathorou. Skrze mytologické souvislosti jako matka Hora, tedy panovníka, a manželka Usira, představitele věčné podsvětní podoby nejdříve králů a od doby Střední říše všech zemřelých, postupně získala povahu osobní i kosmologické bohyně. Eset neboli Isis byla původem egyptská bohyně, sestra a manželka Usira. Její kult pronikl do Řecka koncem 5. století př. n. l. V helénismu se rozšířil po celém antickém světě. V Římě se objevuje ve 2. století př. n. l. Začátkem listopadu se konaly slavnosti, tzv. Isia, při kterých věřící napodobili hledání rozsápaného Osiridova těla (zabil ho bratr Seth) a slavili jeho zmrtvýchvstání. Věřili, že také oni budou žít po smrti. Jejich zasvěcování předcházel křest a půst. Potom zasvěcovaný symbolicky přecházel přes práh smrti a tak vstupoval do nového života. V křesťanství se objevuje řada prvků z tohoto kultu, např. božská Trojice (Isis, Osiris a jejich syn Hóros) a mariánské litanie podobající se hymnům na Isis. Isis bývá zobrazována v tmavém plášti stojící na srpku měsíce jako vládkyně vesmíru se svým synkem Hórem v náručí.
Od Pozdní doby má Eset rysy všeobjímající univerzální bohyně. V této podobě se s jejím kultem seznámili Řekové a později Římané a v rámci římské říše se tak také rozšířil do všech jejích částí. Eset se stala bohyní antickou a po boku Serapida, transformovaného Usira, ale i samostatně, tvořila jeden z hlavních náboženských proudů konkurujících křesťanství. Uctívání Esety jako Isidy v řeckém a římském světě vykazovalo výrazně mysterijní rysy. Podle rozšířených, ale prozatím nedoložených názorů je Eset (resp. Isis) - matka Hora předobrazem Marie jako madony. V moderní době je jedním z nejčastějších objektů úcty kemetistů.
Kult Esety byl poměrně dlouho vázán na uctívání Usira a jiných bohů, případně na královský zádušní kult. Nejstarším známým samostatným chrámem je chrám v dolnoegyptském městě Perhebejet z doby 30. dynastie, podle tradice ovšem postavený na místě starší svatyně. Nejvýznamnějším střediskem byl chrám na ostrově Fílé založený Ptolemaiem I., který zůstal nejdéle fungujícím pohanským chrámem až do první třetiny 6. století.
Mytologie
Poznámka: následující text vyžaduje úpravy:
Tato bohyně byla nejvíce uctívanou bohyní starých Egypťanů, což nám dokazují také nejčetnější spisy a hieroglyfické texty k ní se vztahující. Její kult se od svých prvních až po poslední doklady udržel nejspíše přes 4 a půl tisíceletí. Tato bohyně se také těšila úctě u největšího počtu národů starověku.
Její oblíbenost byla nejspíše způsobena tím, že tato bohyně byla obdarována nejkladnějšími rysy a vlastnostmi ženy: manželská láska a věrnost až za hrob, ušlechtilost a krása, mateřská péče a starostlivost o dítě. Byla také obdařena kouzelnou mocí ke konání dobra a spravedlnosti.
Zmínky o Eset nacházíme z takových informativních pramenů jako jsou Texty pyramid ze Staré říše, Texty rakví ze Střední říše a Kniha mrtvých z Nové říše, z četných nápisů a dalších literárních památek. Eset bývá zobrazována se sistrem (řehtačkou), na hlavě má rohy bohyně Hathory a sluneční kotouč boha Rea (takto byla vyobrazena v chrámu Setiho I.). Hieroglyfický znak jejího jména vystihuje trůn. Na sarkofázích mívá široká křídla, roztažená v ochranném gestu, v rukou drží „znak života“ nebo amulet zvaný „Esetin uzel“.
Osiris a Isis byli bohové, král a královna všech lidských bytostí. Osirův bratr Sutech, bůh pouště, si uvědomil že nikdy nebude mít takovou moc jako Isis a Osiris. Naplánoval konec jejich vlády. Zavraždil Osirise, rozřezal jeho tělo na čtrnáct dílů a pustil je po řece Nilu. Poté se Isis vydala po řece, shromáždila Osirisovo tělo kus po kuse a sestavila je, aby ho pohřbila. Osiris se poté odebral do podsvětí, kde se stal vládcem nad zemřelými a každý rok, v čas výročí jeho vraždy, jej Isis oplakávala. Její slzy naplnily řeku Nil a řeka se vylila z břehů.
Teologie a kult
Eset jako Isis
Po vraždě svého bratra-manžela posbírala všechny jeho části a užila své moci kněžky a kouzel a vrátila mu na pár chvil život, aby s ním zplodila syna Hora. Toho později ukryla do bažin, kde strávil své dětství po boku několika bohů. V dospělosti se vydal ke svému strýci Sutehovi, faraonovi Egypta a chtěl si vzít to, co ukradl, tedy Egyptskou korunu. Až po soudu bohů Suteh prohrál a Horus se stal novým vládcem zemi Nilu.
Ikonografie
Eset je zpravidla zobrazována v podobě ženy s ozdobou hlavy v podobě hieroglyfického znaku pro „trůn“, jímž se psalo její jméno. Je-li v základní podobě zobrazena společně se svou průvodkyní při hledání Usira bohyní Nebthetou, odlišují se od sebe zpravidla pouze svými jmény takto zapsanými na hlavách. Pokud je zobrazována v jiné souvislosti než ve vztahu k mýtům usirovského okruhu, získává pro spojitost s bohyní Hathorou její atributy, zejména kravské rohy se slunečním kotoučem na hlavě a sistrum v ruce.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eset na Wikimedia Commons