Felix z Cantalice
| Svatý Felix z Cantalice | |
|---|---|
 Felix z Cantalice na obraze Petera Paula Rubense | |
| řeholník | |
| Narození | 18. května 1515 Cantalice, Itálie |
| Úmrtí | 18. května 1587 Řím, Itálie |
| Svátek | 18. května |
| Místo pohřbení | Řím, kostel Neposkvrněného početí na via Veneto |
| Řád | Řád menších bratří kapucínů |
| Vyznání | katolická církev |
| Blahořečen | 1. října 1625 papežem Urbanem VIII. |
| Svatořečen | 1709 papežem Klementem XI. |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | kapucínské roucho, poutnická hůl v ruce, mošna |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Felix z Cantalice (18. května 1515 – 18. května 1587) byl příslušníkem řádu kapucínů. Mezi bratřími, považovanými za otce kapucínské reformy, je sv. Felix z Cantalice druhým, hned po Bernardinovi v Asti. Byl vzorem pro mnoho bratří, kteří vstoupili do řádu po jeho smrti o tom svědčí to, že v roce 1650 se asi z 11 000 italských kapucínů jmenovalo 277 Felix, a roku 1966 nekrologium římské provincie zaznamenává 217 bratří nosících toto jméno.
Život
Svatý Felix z Cantalice se narodil ve venkovské rodině v obci Cantalice na úpatí Apenin, poblíž města Rieti, v roce 1515. Až do třiceti let pracoval na polích jako rolník. V roce 1543 nebo 1544[1] vstoupil jako bratr laik do řádu Kapucínů a po roce noviciátu v klášteře v Anticoli di Campagna (dnes Fiuggi) složil dne 18. května 1545 v konventu Monte San Giovanni řeholní sliby a po třináct let, od roku 1574 až do své smrti v roce 1587, chodil po Římě prosit o milodary pro svůj klášter San Niccolo dei Porvi (dnes Santa Croce dei Lucchesi). Svými bratry v klášteře byl považován za řadového dobrého řeholníka, až po jeho smrti se díky procesím lidí ze všech společenských vrstev, kteří přicházeli uctít jeho tělo, dozvěděli o jeho životě více. Díky přísnému režimu je dnes známo, co sv. Felix dělal celý den hodinu po hodině. Kdy se bičoval, kdy chodil vybírat almužny, kdy navštěvoval nemocné v klášteře i mimo něj, kdy vyřezával neumělé dřevěné křížky pro věřící, kteří je po něm chtěli. Byl znám jako vizionář, vícekrát se mu zjevilo dítě Ježíš.[2].
Zemřel ve věku 72 let poté, co se mu na smrtelné posteli údajně zjevila Panna Marie. Byl pochován v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie na via Veneto. Bylo zaznamenáno velké množství zázraků, které se po jeho smrti udály na jeho hrobě. O jeho zázracích však svědčili výlučně lidé, kteří nepocházeli z kapucínského řádu. Členové řádu o nich buď nevěděli, nebo nepovažovali za vhodné o nich vyprávět.
Působení
Úkolem sv. Felixe z Cantalice, bylo sbírání almužen v římských ulicích. Ještě za svého života učil některé bratry, jak se modlit a jak prosit o almužnu. Ne vždy to však dělal zdvořile a ohleduplně. Na druhou stranu se sv. Felix z Cantalice proslavil svým poděkováním za dar, řekl „Deo Gratias“, avšak těm, kteří mu nic nedali takto odpovídal také. Proto byl později znám v Římě pod jménem „bratr Deo Gratias“. Byl prostým avšak moudrým člověkem. Učil mladé chlapce písničkám a sám vedl tento pěvecký sbor jako dirigent. Sv. Filip Neri si ho brzy povšiml a přátelil se s ním. Když jej potkal na ulici, přede všemi jej požádal o radu a poučení. Sv. Felixe z Cantalice si vážil i sv. Karel Boromejský a spolu s ním mnoho dalších prelátů.
Kanonizace
Sv. Felix z Cantalice zemřel jako svatý vyznavač přirozenou smrtí dne 18. května 1587. Papež Sixtus V. ihned přikázal zahájit informativní proces, který byl ukončen mezi 10. červnem a 10. listopadem 1587. Nový kanonizační proces se uskutečnil v letech 1614-1616. Dne 1. října 1625 byl prohlášen papežem Urbanem VII. blahoslaveným. 27. dubna 1631 bylo tělo sv. Felixe z Cantalice převezeno z kostela sv. Mikuláše do nového kláštera Neposkvrněného početí Panny Marie. Dne 22. května 1712 byl papežem Klementem XI. svatořečen.
Modlitba
Sladká lásko, Ježíši, nad všechnu lásku sladší, v srdce mi vepiš, jak jsi mne miloval. Jezu, tys můj stvořitel, jak Tebe milovat bych chtěl. Jezu, Jezu, Jezu, vezmi mé srdce a už mi ho nevracej. Ježíši, Ježíši, synáčku Mariin, ten, kdo má tebe, nic už mu neschází. Kdo svírá pevně kříž k tomu Kristus přichází do ráje ho provází a k nebi je blíž. Na této zemi naší pěkná růžička raší nádherná Panenka Matka Boží. Kříž Kristův na mém čele slova Kristova v mých ústech v srdci mém Kristova láska poroučím se Kristu Pánu Matkou mám Marii Pannu.
Zobrazení
Svatý Felix z Cantalice je obvykle zobrazován jako zralý muž s dlouhým plnovousem, oděný v kapucínském rouchu, jímž je hnědá františkánská kutna s dlouhou kapucí, zavedená Matteem da Bassiem. U pasu mívá zavěšený růženec. Jako atributy drží v ruce poutnickou hůl, někdy i mošnu nebo pytel, ze kterého rozdává chleba. V epických scénách bývá vyobrazen s Pannou Marií a Ježíškem, také na smrtelném loži, u kterého se zjevuje Panna Maria.[3]
V období baroka si jeho obrazy nebo sochy objednávali šlechtici, aby jimi dali najevo svou dobročinnost.
Česko
Socha sv. Felixe z Cantalice se nachází např. na Plášťovém mostě v Českém Krumlově.
Odkazy
Reference
Literatura
- V jednom společenství, životní příběhy světců – Vyšehrad, Praha 2009.
- Cargnoni Constanzo: Po stopách kapucínských svatých – Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007.
- Čech Zdirad J. K.: Sv. Felix z Cantalicia OFMCap, in: Poutník 5, 1998.
- LCI 6 = * LCI 8 Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 6 (Cr-I), Wolfgang Braunfels (editor). Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, s. 225-227.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix z Cantalice na Wikimedia Commons
