Kyselina galakturonová
Kyselina galakturonová | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | (2S,3R,4S,5R)-2,3,4,5-tetrahydroxy-6-oxo-hexanová kyselina |
Triviální název | Kyselina galakturonová, galakturonát |
Sumární vzorec | C6H10O7 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 685-73-4 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 211-682-6 |
ChEBI | 4153 |
SMILES | O=C(O)[C@H]1OC(O)[C@H](O)[C@@H](O)[C@H]1O |
InChI | InChI=1S/C6H10O7/c7-1-2(8)3(9)4(10)5(11)6(12)13/h1-5,8-11H,(H,12,13)/t2-,3+,4+,5-/m0/s1 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 194,139 g/mol |
Teplota tání | 159 °C (432 K) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kyselina galakturonová (galakturonát, zkratka GlcA nebo GlcUA) je derivátem galaktózy, u kterého je šestý uhlíkový atom (C6) oxidován na karboxylovou skupinu (patří tedy mezi uronové kyseliny); v acyklické formě má aldehydovou skupinu na prvním uhlíku (C1). V přírodě se zpravidla vyskytuje její D-enantiomer. Jedná se o hlavní složku pektinu, v němž je přítomna v polymerní formě jako kyselina polygalakturonová.[1]
K dalším oxidovaným formám D-galaktózy patří kyselina D-galaktonová (karboxylová skupina na C1) a kyselina slizová (meso-galaktarová, karboxyl na prvním a šestém uhlíku).
K uronovým kyselinám vyskytujícím se v přírodě patří také kyselina D-glukuronová, kyselina L-iduronová a kyselina D-mannuronová.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku D-Galacturonic acid na anglické Wikipedii.
- ↑ Debra Mohnen "Pectin structure and biosynthesis" Current Opinion in Plant Biology 2008, 11:266–277
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina galakturonová na Wikimedia Commons