Africký národní kongres

Africký národní kongres
Africký národní kongres
Datum založení	8.jul. / 21. ledna 1912greg.
Předseda	Cyril Ramaphosa
Zakladatel	John Langalibalele Dube
Sídlo	Luthuli House, Jihoafrická republika
Počet členů	896 000
Oficiální web	www.anc1912.org.za
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Africký národní kongres (ANC) je socialistická^[1] strana v Jihoafrické republice. Strana vznikla roku 1912 (Jihoafrický domorodý kongres) jako socialistické hnutí bránící zájmy černošského obyvatelstva. V roce 1926 navázalo vedení ANC spolupráci se zástupci indické menšiny s tím, že společně požadovali vytvoření jednotného, rasově integrovaného demokratického státu. Název Africký národní kongres byl přijat v roce 1955 po spojení Afrického domorodého kongresu, Komunistické strany Jižní Afriky (South African Communist Party, SACP) a komunistické odborové organizace Jihoafrického odborového svazu (Congress of South African Trade Unions, COSATU).^[2] V roce 1955 byl Africkým národním kongresem, Indickým národním kongresem, Jihoafrickým kongresem demokratů, Organizací jihoafrických barevných občanů a Jihoafrickým odborovým kongresem svolán Lidový kongres. Lidový kongres přijal Chartu svobody, která mimo jiné prohlašovala, že „všichni obyvatelé Jihoafrické unie bez rozdílu etnické příslušnosti si jsou rovni“ a že „Jižní Afrika patří všem“. Charta nepožadovala výlučnou nadvládu černého obyvatelstva, ale byla pro znárodnění hlavních průmyslových odvětví. V prvních svobodných volbách po pádu apartheidu které se konaly v roce 1994, zvítězil ANC s 62,6 %. Přesto byla vytvořena tzv. vláda porozumění, složená ze všech parlamentních stran. Prezidentem byl zvolen Nelson Mandela a jedním z jeho zástupců Frederik Willem de Klerk. V roce 1999 Kongres ještě posílil: Obdržel zisk 66,4 %. Při posledních volbách^[kdy?] zvítězil ANC vedený Thabou Mbekim s 69,69 %. V současné době tak vlastní 279 mandátů (z 400). ANC je také členem v mezinárodní organizaci Socialistická internacionála.

Národní demokratická revoluce (NDR)

Národní demokratická revoluce je označení procesu směřujícího k dosažení národní demokratické společnosti, tedy společnosti, která je posílena lidmi rozumově, ekonomicky, sociálně a politicky smýšlejícími. Vůdci NDR jsou považováni za hybnou sílu a jsou určitými základy uvnitř společnosti k boji za úspěch NDR. Obecně se věřilo, že hlavní síla podpory je v nejvíce koncentrovaných místech pracujících lidí v regionech s nízkou nezaměstnaností, zatímco v zemích s vysokým číslem nezaměstnanosti jsou nezaměstnaní proti.^[zdroj?] Některé z těchto mnoha teorií byly sepsány o NDR autory jako Joe Slovo, Joel Netshitenze a Tshilidzi Marwala.

Trojstranná koalice

ANC je v koalici společně s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP) a Kongresem jihoafrických odborů (COSATU). Každý koaliční partner je nezávislá organizace se svým vlastním systémem, členstvím a organizací. Koalice je založena na společném závazku k dokončení Národní demokratické revoluce a potřebě udělat nejpřijatelnější řez mezi jihoafrickými obyvateli k dosažení tohoto cíle.^[zdroj?]

Politika Afrického národního kongresu

Základním politickým dokumentem ANC je Charta svobody, která byla přijata Kongresem lidu v roce 1955. Charta svobody prohlašuje:

Vládnoucí silou musí být lid
Všechny národnostní skupiny, kmeny a obyvatelé musí mít stejná práva
Lidé se musí podílet na bohatství země
Půda bude společně sdílená těmi, kteří na ni pracují
Všichni si budou stejně rovni před právem země
Všichni budou mít zaručena stejná lidská práva
Bude zajištěna práce a bezpečnost
Otevření vzdělávacích a kulturních institucí pro všechny
Zajistit bezpečné a komfortní domy
Zajistit mír a přátelství

V roce 1994 ANC schválil Program přestavby a rozvoje jako základní politický rámec vedoucí k proměně Jihoafrické republiky. Hlavními body programu jsou:

Vyřešení základních potřeb
Rozvíjet naše lidské zdroje
Zajistit rozvoj ekonomiky
Vytvořit demokratický stát a demokratickou společnost

Struktura a složení Afrického národního kongresu

Pobočky jsou základními celky ANC, kde se členové podílejí na aktivitě ANC a politických diskuzích. Pobočka je představitelem společnosti, reprezentující její práva, vyjadřující její snahu a sjednocující je ke společné snaze na místním rozvoji. Každá pobočka volí výkonný výbor na každoročním Generálním shromáždění.
Regionální výkonný výbor je volen na Regionální konferenci každé dva roky. Reprezentuje regionální pobočky.
Okresní výkonný výbor je volen na Okresní konferenci každé tři roky a reprezentuje okresní pobočky.
Národní výkonný výbor (NEC) je nejvyšší orgán ANC mezi konferencemi a má zodpovědnost za vedení organizace. Je volen každých pět let na Národní konferenci. NEC volí Národní výbor práce – orgán z vlastních řad na koordinaci práce představující každodenní potřebu.
Národní konference se koná každých pět let. Je to nejvyšší článek ANC vydávající rozhodnutí. Zástupci poboček představují 90% hlasující delegace na Národní konferenci. Národní generální rada se schází mezi Národními konferencemi k zhodnocení programu celého politického hnutí.
Liga žen ANC plní funkci autonomní části uvnitř celé struktury ANC. Objektivně brání a podporuje práva žen proti všem formám útlaku a zajišťuje úlohu ženy v plné roli organizačního života. Liga žen je zpřístupněna všem ženám, které jsou členkami ANC.
Liga mládeže ANC plní také roli autonomní části, s cílem sjednotit a vést mládež ke konfrontaci a jednání s problémy, kterým čelí a k zajištění plnohodnotnému přispění snahy ANC. Členství je otevřeno všem obyvatelům ve věku mezi 14 a 35 lety.

Mezi nejvýznamnější představitele strany patřili a patří: Albert Lutuli, Nelson Mandela, Thabo Mbeki, Walter Sisulu, Oliver Tambo, Jacob Zuma a Kgalema Motlanthe.

Historie ANC

Založení strany

Strana byla založena 8. ledna 1912 v Bloemfonteinu jako Jihoafrický domorodý národní kongres (SANNC) na ochranu práv černých obyvatel v Jihoafrické republice. Mezi zakládající členy se počítají John Dube (první prezident strany) a básník a spisovatel Sol Plaatje. ANC se od svého založení ztotožňuje s prohlášením, které pronesl Pixley ka Isama Seke v roce 1911: „Zapomeňme na všechny historické rozdíly mezi Afrikánci a spojme se v jednu národní organizaci.“

Umkhonto we Sizwe

V roce 1961, částečně v reakci na masakr v Sharpeville, vznikl vojenský orgán nazvaný Umkhonto we Sizwe (Kopí národa, zkráceně MK), jako prostředek pro ozbrojený boj proti apartheidu. Jako ozbrojené křídlo ANC byl formálně uznán v říjnu 1962. K zakladatelům této organizace patřil i Nelson Mandela.

V první polovině 60. let prováděl MK sabotáže, zejména bombové útoky na vládní zařízení. Jak však ANC omezovalo svou přítomnost v Jižní Africe, kádry MK byly omezeny na výcvikové tábory v Tanzanii a sousedních zemích. Až v 70. letech se podmínky pro ozbrojený boj zlepšily, zejména po nepokojích v Sowetu v roce 1976, kdy tisíce studentů překročily hranice, aby hledali vojenský výcvik. Partyzánská aktivita MK v Jižní Africe během tohoto období rostla (jeden z odhadů zaznamenal nárůst z 23 incidentů v roce 1977 na 136 incidentů v roce 1985). Ve druhé polovině 80. let bylo při těchto útocích zabito i několik jihoafrických civilistů.

Během tohoto období vedly aktivity MK vlády Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana k odsouzení ANC jako teroristické organizace. Postoj západních režimů souvisel i s kontextem studené války a se značným množstvím podpory – finanční i technické – kterou ANC dostával od Sovětského svazu.

Vývoj od roku 1994

V roce 1994 se uskutečnily podle prozatímní demokratické ústavy první všerasové volby, ve kterých získal většinu ANC – 66,7 % hlasů. Byla vytvořena celonárodní vláda národního porozumění a Nelson Mandela se stal prvním černošským prezidentem v dějinách země. V roce 1996 byla přijata definitivní demokratická ústava JAR. ANC získal v prvních volbách zejména hlasy černošského obyvatelstva s výjimkou Zuluů, kteří volili stranu Inkatha Freedom Party.

ANC byl nejúspěšnější stranou i ve druhých parlamentních volbách, které se konaly v roce 1999. Získal v nich 66,4 % hlasů, tedy 226 ze 400 křesel. Ale ani tento počet nezajistil ANC ústavní většinu v parlamentu. To by totiž umožňovalo měnit jihoafrickou ústavu z roku 1996. Političtí komentátoři poukazovali, že dvoutřetinová většina je nebezpečná pro politický vývoj v zemi. Všechny vlády totiž potřebují silnou opozici. Navíc panoval názor, že jihoafrická ústava je liberálním dokumentem a není třeba ho výrazněji měnit.

V prvních i druhých volbách kandidoval ANC spolu s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP), což přispělo k určité části bělošského obyvatelstva nevolit ANC.

Následující čtyři roky se strana dostala pod silnou vnitropolitickou analýzu, která odhalila korupci ve všech vrstvách státní správy. I přesto však převládal názor, že strana vyhraje volby i v roce 2004. Největším překvapením byla provincie Limpopo, z které se ozývaly nejsilnější kritické hlasy. Byla dokonce první v počtu odevzdaných hlasů ANC, volilo ho více než 80% obyvatelstva. Celkově potom ANC získal přes 70% hlasů, tedy více než dvoutřetinovou většinu hlasů.

Ve volbách v roce 2009 ANC opět získal nejsilnější podporu a vyhrál. Nebude ale mít dvoutřetinovou ústavní většinu v Národním shromáždění. ANC získal 65,9 % hlasů a 9. května 2009 tak mohl zvolit za prezidenta Jihoafrické republiky svého předsedu Jacoba Zumu. Jihoafrická republika nyní čelí krizi a k zajištění stability Jacob Zuma prohlásil, že vítězství ANC nepřinese žádné dramatické změny v politice a ekonomice. ANC chce udržet spravedlivý a pro všechny dostupný růst, který zajistí dobrá zaměstnání a dlouhodobě fungující existenci.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku African National Congress na anglické Wikipedii.

↑ The Mail & Guardian A-Z of South African Politics by Barbara Ludman, Paul Stober, and Ferial Haffagee
↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-co-nesmime-vedet-o-nelsonu-mandelovi-f19-/p_zahranici.asp?c=A130718_205305_p_zahranici_wag

Literatura

Horáková, Hana : Národ, kultura a etnicita v postapartheidní Jižní Africe, Hradec Králové : Gaudeamus, 2007
Zimák, Alexandr : Jihoafrická republika, Praha : Libri, 2003
Harwood, Ronald : Mandela, New York : Plume, 1987
Keller, Edmond J. : South Africa in Southern Africa : domestic change and international conflict, Boulder : Lynne Rienner, 1989

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Africký národní kongres na Wikimedia Commons
ANC.org.za
Volby vyhrál ANC
Masakr v Sharpeville
ANC se prohlásil za vítěze voleb
Století Afrického národního kongresu

[1] The Mail & Guardian A-Z of South African Politics by Barbara Ludman, Paul Stober, and Ferial Haffagee

[2] ttp://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-co-nesmime-vedet-o-nelsonu-mandelovi-f19-/p_zahranici.asp?c=A130718_205305_p_zahranici_wag

[1]

[2]