Přeskočit na obsah

Turín FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z FC Turín)
Turín FC
Logo do roku 2005
Logo do roku 2005
Název Torino Football Club
Přezdívka„Toro (Býci), Granata“
ZeměItálieItálie Itálie
MěstoTurín
Založen3. prosinec 1906 (Foot Ball Club Torino)
AsociaceItálie FIGC
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžItálie 1. italská fotbalová liga
2023/249. místo
StadionStadio Olimpico Grande Torino
Turín
Kapacita28 177 diváků
Vedení
VlastníkUrbano Cairo
PředsedaItálie Urbano Cairo
TrenérItálie Paolo Vanoli
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly Serie A
Serie B
Domácí trofeje Italský Pohár
Mezinárodní trofeje Středoevropský pohár
Serie A 2024/2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Torino Football Club, zkráceně česky jen Turín, je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2024/25 v 1. italské fotbalové lize sídlící ve městě Turín v regionu Piemont.

Dnešní klub byl znovu založený v roce 2005, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo v roce 1906 spojením klubu Football Club Torinese a s pár členů klubu Juventus FC. Ti daly název Foot Ball Club Torino.

Toro (býci), jak se klubu přezdívá, je jedním z nejznámějších klubů v Itálii. Může se chlubit sedmi vítězství v nejvyšší lize včetně pěti po sobě jdoucích titulů v době velkého Turína, které bylo uznáno jako jeden z nejsilnějších týmů čtyřicátých let. Vyhráli i Italský pohár (5×), Středoevropský pohár (1991), klub si zahrál i finále v poháru UEFA (1992/93).

Změny názvu klubu

[editovat | editovat zdroj]
  • 1906/07 – 1935/36 – FBC Turín (Foot Ball Club Torino)
  • 1936/37 – 1942/43 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1943/44 – Turín FIAT (Torino FIAT)
  • 1944/45 – 1957/58 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1958/59 – AC Talmone Turín (Associazione Calcio Talmone Torino)
  • 1959/60 – 1976/77 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1977/78 – 2004/05 – Turín Calcio (Torino Calcio)
  • 2005/06 – Turín FC (Torino Football Club)

Získané trofeje

[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže

[editovat | editovat zdroj]
(1926/27, 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

Titul z roku 1926/27 byl Turínu v následující sezoně odebrán kvůli dohodě na výsledku derby s Juventusem.

1959/60, 1989/90, 2000/01
1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93

Vyhrané mezinárodní soutěže

[editovat | editovat zdroj]
1991

Medailové umístění

[editovat | editovat zdroj]
Medaile umístění Sezona
Serie A Zlatá medaile 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76
Serie A Stříbrná medaile 1907, 1928/29, 1938/39, 1941/42, 1971/72, 1976/77, 1984/85
Serie A Bronzová medaile 1935/36, 1936/37, 1964/65, 1971/72, 1977/78, 1991/92
Italský pohár Zlatá medaile 1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93
Italský pohár Stříbrná medaile 1937/38, 1962/63, 1963/64, 1969/70, 1979/80, 1980/81, 1981/82, 1987/88
Italský superpohár Stříbrná medaile 1993
Pohár UEFA Stříbrná medaile 1991/92
Aktuální k 1. 9. 2024
Číslo Pozice Hráč
1 Itálie B Alberto Paleari
2 Konžská demokratická republika O Brian Bayeye
3 Nizozemsko O Perr Schuurs
4 Polsko O Sebastian Walukiewicz
5 Maroko O Adam Masina
7 Francie Ú Yann Karamoh
8 Srbsko Z Ivan Ilić
9 Paraguay Ú Antonio Sanabria
10 Chorvatsko Z Nikola Vlasic
13 Chile O Guillermo Maripán
16 Norsko O Marcus Holmgren Pedersen
17 Itálie B Antonio Donnarumma
18 Skotsko Ú Ché Adams
Číslo Pozice Hráč
20 Rakousko Z Valentino Lazaro
21 Mali O Ali Dembélé
23 Rovníková Guinea O Saúl Coco
24 Chorvatsko O Borna Sosa
26 Turecko Z Emirhan İlkhan
27 Kosovo O Mërgim Vojvoda
28 Itálie Z Samuele Ricci
32 Srbsko B Vanja Milinković-Savić
61 Francie Z Adrien Tameze
66 Litva Z Gvidas Gineitis
77 Polsko Z Karol Linetty
91 Kolumbie Ú Duván Zapata (kapitán)

Historie klubu

[editovat | editovat zdroj]

Zrod a začátek

[editovat | editovat zdroj]
Zakladatel Alfred Dick

Klub byl založen 3. prosince roku 1906 v pivovaru Voigt ve Via Pietro Micca lidmi kteří již nechtěli být v klubu Juventus FC vedené švýcarským podnikatelem Alfredem Dickem a klubem Football Club Torinese. Zrodil se klub Foot Ball Club Torino s přezdívkou býci.

První oficiální utkání se odehrálo 16. prosince 1906, proti hostitelům SG Pro Vercelli, utkání skončilo 3:1 pro býky. V roce 1912 nastoupil do trenérského křesla budoucí trenér reprezentace Vittorio Pozzo, ten zastával svou funkci do roku 1922.

Tým zažil první šťastné období ve své historii za předsednictví Enrica Marone Cinzana, který nechal postavit první tribuny stadionu Filadelfia. První fotbalové hvězdy se klub pyšnil triem zázraků složených Julio Libonatti, Adolfo Baloncieri a Gino Rossetti. Pod vedením Cinzana byl klub mistrem Itálie již v sezoně 1926/27, jenže za podplácení jim byla trofej odebrána a předseda klubu Enrico Marone Cinzano musel klub opustit. Příští sezoně 1927/28 se jim to povedlo poctivě a získali tak první oficiálně mistrovský titul.

Po opuštění předsedy klubu Enrica Marone Cinzana, začal pro klub pomalý pokles, který na začátku třicátých let vedl jej k umístění ve středu tabulky. V sezoně Serie A 1935/36|1935/36 se začalo klubu opět dařit. Umístili se v tabulce na 3. místě a položí základy zlatého věku, který se později představoval jako Grande Torino (velký Turín).

Grande Torino 1949

Velký Turín

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Grande Torino).
Ferruccio Novo

V létě roku 1939 převzal předsednictví klubu průmyslník Ferruccio Novo, bývalý juniorský fotbalista býků. Byla provedena reorganizace, která byla inspirována sportovní a obchodní politiky zavedené se značným úspěchem od klubu Juventus FC. Na návrh Pozza aby se klub řídil jako se řídili anglické kluby. Obklopili se kompetentními spolupracovníky, jako byli bývalí hráči Antonio Janni, Mario Sperone a Giacinto Ellena. Technickým ředitelem se stal maďar Ernő Erbstein a trenérem mládeže Angličan Leslie Lievesley.

Nejzářivější momenty pro Grande Torino byly od sezony 1942/43 do 1948/49, reprezentovaný, nepřekonatelný tým, který vyhrál pět národních titulů po sobě (kromě let 19431944) a Italský pohár 1942/43, tím se tak stal prvním klubem co dosáhl double. Za reprezentaci nastupovalo mnoho hráčů nosící dres býků. Při jednom zápase reprezentace nastoupilo až deset hráčů Grande Torino.

Kapitánem a nesporným vůdcem této formace byl Valentino Mazzola, sestava byla vždy složena takto: brankář Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Virgilio Maroso, Giuseppe Grezar, Mario Rigamonti, Eusebio Castigliano, Romeo Menti, Ezio Loik, Guglielmo Gabetto, Valentino Mazzola a Franco Ossola. Cyklus vítězství byl náhle přerušen 4. května 1949 v 17:05, když letadlo Fiat G.212 nesoucí celý tým, které se vracelo z přátelského zápasu s Benfikou hrálo se v Lisabonu, narazilo na zadní stěnu Baziliky Superga. Náraz způsobil okamžitou smrt všech třicet jedna lidí na palubě, včetně hráčů, technického personálu, novinářů a posádky. Pro slávu týmu měla tragédie velkou rezonanci ve světovém tisku i v Itálii. V den pohřbu vyšel téměř jeden milion lidí do ulic v Turíně, aby týmu vzdali úctu. Býci museli ještě dohrát čtyři zápasy v lize a tak zařadili do A týmu juniory. Sestavu juniorů sestavili všechny čtyři kluby se kterými měli hrát (Janov CFC, US Palermo, UC Sampdoria a AC Fiorentina). Býci byli úspěšní a vyhráli svůj šestý titul a Páty v řadě. Na vzpomínku tohoto neštěstí byl roku 2005 natočen film Velký Turín, režiséra Claudio Bonivento.[1]

Pomník u Baziliky Superga

Nový majitel

[editovat | editovat zdroj]

Po této vážné tragédii následovaly těžké roky pro klub. Pozvolný pokles v roce 1958/59 vedla k prvnímu sestupu do druhé ligy, naštěstí pro klub pobyt ve druhé lize trval pouze jednu sezónu. V roce1963 se novým vlastníkem stal Orfeo Pianelli. Na trenérské křeslo usedl na sezonu 1964/65 slavný Nereo Rocco. V sezoně klub skončil v tabulce na třetím místě, to bylo nejlepší umístění od tragédie. V Poháru PVP dokráčeli až do semifinále. Na příští sezonu klub angažuje nejlepšího střelce sezony 1964/65 Alberta Orlanda. Střelecky nepomohl a klub skončil na desátém místě. Po sezoně 1966/67 v klubu končí po neshodách trenér Nereo Rocco.

Přichází nový trenér Edmondo Fabbri, bývalý trenér reprezentace a také budoucí miláček tribun Aldo Agroppi. Klub musel ale smutnit nad ztrátou hráče Luigi Meroni. Ten 15. října 1967 zahynul při srážce s autem. Auto řídil teprve 19letý Attilio Romero, velký fanoušek býků a budoucí prezident klubu v letech 20002005. Klub zakončil soutěž na sedmém místě a vyhrál italský pohár. Italský pohár získal v sezoně 1970/71.

Mistrovský tým se sezony 1975/76

Nezapomenutelný ročník byl 1975/76. Trenér Edmondo Fabbri (vedl klub 1974 a 1974/75) po sezoně rezignoval a namísto něj je angažován Luigi Radice. Přicházejí hráči: Patrizio Sala (Monza), Eraldo Pecci a Vittorio Caporale (Bologna), v útoku stříleli branky Paolo Pulici (přišel v roce 1967) a Francesco Graziani (přišel v roce 1973) na jejich branky nahrával Claudio Sala (přišel v roce 1969) a Renato Zaccarelli (přišel v roce 1974) v obraně hráli Roberto Salvadori (přišel v roce 1973) s Roberto Mozzini (odchovanec) a v brance chytal Luciano Castellini (přišel v roce 1970). Klub hrál s rivalem Juventus FC o titul do posledního kola. Juventus FC zápas prohrál 0:1 a býci remizovali 1:1 na hřišti klubu AC Cesena. Jedinou branku vstřelil Paolo Pulici, který se stal s 21 branky nejlepší střelec (již po třetí). A tak se po 27 letech stal klub mistrem ligy. Obhajoba titulu se nepodařila, protože rival Juventus FC byl o bod lepší. V poháru PMEZ neprošli přes druhé kolo, když prohráli pozdějším finalistou poháru Borussia Mönchengladbach.

Finále a pád

[editovat | editovat zdroj]

V následujících letech začal pomalý pokles výsledků s výjimkou druhého místa v sezoně 1984/85. V sezoně 1988/89 spadli býci opět do druhé ligy, podruhé ve své historii.

Po rychlém postupu v sezoně 1989/90 a pod novým trenérem který přišel na sezonu 1990/91 (Emiliano Mondonico) přišli první úspěchy. Přišli posily jako byli hráči Martín Vázquez (Real Madrid), Luca Fusi (SSC Neapol) a Pasquale Bruno (Juventus FC. Býci se stěhovali do nového stadionu Stadio delle Alpi kde dva roky nepoznali porážku. V lize skončili na pátém místě, ale velký úspěch zaznamenali na středoevropském poháru když porazili ve finále Pisu 2:1 v prodloužení.


Velmi podařený ročník byl 1991/92. Klub koupil belgického hráče Enza Scifa, Brazilce Waltera Casagrandeho a zahrál si i odchovanec Christian Vieri. Býkům se podařilo umístit na třetím místě a v poháru UEFA dokráčeli až do finále kde prohráli z Ajaxem jen díky obdrženým brankám na vlastním hřišti (doma 2:2 a venku 0:0).

Býci se představili v sezóně 1992/93 s úmyslem znovu hrát na vyšších příček. Jenže klub musel kvůli vážným finančním problémům prodat některé nejlepší hráče: Roberto Cravero (SS Lazio), Martín Vázquez (Olympique de Marseille) a Gianluigi Lentini za rekordních 18,5 miliard lir do AC Milán. Místo nich se koupili: Uruguayec Carlos Alberto Aguilera a Andrea Silenzi. V únoru v roce 1993 se prezidentem stal po rezignaci Borsana Roberto Goveani. V lize skončil klub na devátém místě, ale vyhrál italský pohár když ve finále porazil AS Řím (3:0 a 2:5) a po 21 letech získal klub trofej. V poháru UEFA dokráčel do 2. kola.

Po vítězství v italském poháru zažil klub období vážných ekonomických problémů. Prezidenti a trenéři se měnili velmi často, a výsledky se nadále zhoršovaly: po sezoně 1994/95 se tým přesunul zpět do druhé ligy. Klub často postupoval a sestupoval. Návraty do nejvyšší ligy se uskutečnil v sezonách: 1998/99 a 2000/01. Sestupy byly v sezonách: 1999/00 a 2002/03. Pod vedením trenéra Renato Zaccarelli získal klub postup za 2. místo v tabulce v sezoně 2004/05 do nejvyšší ligy. jenže kvůli finančním problémům špatně spravovaným majitelem Cimminellim nebyly býci s následným bankrotem klubu přijati do nové sezóny 2005/06. Díky sponzorství městské vodárenské dceřiné společnosti SMAT (povýšené starostou a fanouškem býků Sergio Chiamparino), byla částka požadovaná federací uhrazena za záchranu sportovního klubu a registraci do druhé ligy. Dne 19. srpna bylo oznámeno, že klub bude prodán podnikateli jménem Urbano Cairo. Klub sezonu 2005/06 zvládl a obsadil druhé místo v tabulce zaručující postup do nejvyšší ligy. Po třech sezónách v nejvyšší lize se tým přesunul zpět do druhé ligy.


Návrat do Serie A i do Evropy

[editovat | editovat zdroj]

Nový trenér v nové sezoně 2011/12 se stal Gian Piero Ventura. Býci obsadili druhé místo v tabulce a přes play off získaly postup do nejvyšší ligy. V sezoně 2013/14 zaznamenal klub úspěch v podobě sedmého místa v tabulce a získal postup do evropské ligy. Velké dík bylo přisouzeno dvěma hráčům: Ciro Immobile a Alessio Cerci oba skvělí střelci a autoři 13 a 22 branek. V následné sezoně 2014/15 skončily na devátém místě a vyhráli po 20 letech derby s rivalem Juventus FC. V evropské lize dosáhli osmifinále když je vyřadil ruský klub Zenit Petrohrad.

Na sezonu 2016/17 byl představen trenér nový: Siniša Mihajlović, který vyznával útočný fotbal. Klub vstřelil za sezonu 71 branek z toho 26 bylo připsáno hráči: Andrea Belotti. Sezona 2017/18, začala vyhlášením útok na přední místa tabulky, se ukázali jako kolísavé. Přišlo střídání trenérů (nový trenér Walter Mazzarri) a nakonec to bylo deváté místo v tabulce. V následující sezóně 2018/19 skončil klub na sedmém místě se 63 získanými body (rekord klubu od zavedení 3 bodů za vítězství a kvalifikovali se do evropské ligy. Tam bohužel se nedostali přes 4. předkolo, když jej vyřadil anglický klub Wolverhampton Wanderers FC.

Kronika klubu

  • 1910/11 • 3. místo v Severozápadní skupině v 1. lize.
  • 1911/12 • 5. místo v Severozápadní skupině v 1. lize.
  • 1912/13 • 3. místo ve skupině Piemont v 1. lize.
  • 1913/14 • 4. místo ve skupině Piemont-Ligurie v 1. lize.
  • 1914/15 • Stříbrná medaile 1. lize.

19151919 • Národní soutěže jsou přerušeny kvůli první světově válce.

  • 1919/20 • 4. místo v Semifinálové skupiny C Lega Nord v 1. lize.

  • 1920/21 • 1. místo v Semifinálové skupině C Lega Nord v 1. lize.
  • 1921/22 • 8. místo ve skupině B Lega Nord v 1. lize.
  • 1922/23 • 2. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1923/24 • 2. místo ve skupině B Lega Nord v 1. lize.
  • 1924/25 • 6. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1925/26 • 2. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1926/27 • 1. místo v 1. lize. Titul byl odebrán za podplácení.
    4. kolo v Italském poháru
  • 1927/28 •  Mistr Italské ligy (1. titul).
  • 1928/29 • Stříbrná medaile v 1. lize.
  • 1929Změna v herním systému, založena Serie A.
  • 1929/30 · 4. místo v Serii A.




 


 


Účast v ligách

[editovat | editovat zdroj]
Úroveň soutěže Název soutěže (nynější název) První hraná sezona Poslední hraná sezona celkem odehraných sezon
1 Serie A 1907 2024/25 100
2 Serie B 1959/60 2011/12 12

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2023/24.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
8 81 3033 2686 971 877 838 3515:3179

Chronologický seznam trenérů

[editovat | editovat zdroj]

Níže je uveden seznam trenérů od založení klubu a vítězství uvedených trofejích.

Trenéři klubu Turín FC
   

Fotbalisté

[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálních zápasů

[editovat | editovat zdroj]

Ke dni 15. 8. 2022

Celkový počet zápasů V 1. lize V domácím poháru V Evropských pohárech
Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet
1. Itálie Giorgio Ferrini 566 1. Itálie Giorgio Ferrini 404 1. Itálie Giorgio Ferrini 80 1. Itálie Giorgio Ferrini 45
2. Itálie Paolo Pulici 437 2. Itálie Paolo Pulici 335 2. Itálie Luigi Danova 75 2. Itálie Lido Vieri 37
3. Itálie Renato Zaccarelli 413 3. Itálie Renato Zaccarelli 317 3. Itálie Renato Zaccarelli 72 3. Itálie Natalino Fossati 32
4. Itálie Claudio Sala 360 4. Itálie Claudio Sala 286 4. Itálie Paolo Pulici 71 4. Itálie Angelo Cereser 31
5. Itálie Lido Vieri 357 5. Itálie Lido Vieri 269 5. Itálie Giacomo Ferri 62 5. Itálie Paolo Pulici 29
6. Itálie Cesare Martin 355 6. Itálie Giorgio Puia 250 6. Itálie Claudio Sala 61 6. Itálie Giorgio Puia 27
7. Itálie Luigi Danova 340 7. Itálie Osvaldo Ferrini 246 7. Itálie Giuliano Terraneo 61 7. Itálie Fabrizio Poletti 25
8. Itálie Natalino Fossati 336 8. Itálie Natalino Fossati 246 8. Itálie Natalino Fossati 59 8. Itálie Giorgio Venturin 25
9. Itálie Antonio Janni 330 9. Itálie Luigi Danova 244 9. Itálie Angelo Cereser 56 9. Itálie Claudio Sala 24
10. Itálie Giorgio Puia 326 10. Itálie Andrea Belotti 232 10. Itálie Giancarlo Corradini 53 10. Itálie Luciano Castellini 24
Poznámka
  • Zahrnuje mistrovství jedné skupiny (Campionato Federale, Prima Categoria, Prima Divisione e Divisione Nazionale), Serie A a všech play-off.

Podle vstřelených branek

[editovat | editovat zdroj]

Ke dni 15. 8. 2022

Celkový počet zápasů V 1. lize V domácím poháru V Evropských pohárech
Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet
1. Itálie Paolo Pulici 172 1. Itálie Paolo Pulici 134 1. Itálie Paolo Pulici 29 1. Itálie Francesco Graziani 8
2. Itálie Julio Libonatti 150 2. Itálie Andrea Belotti 100 2. Itálie Francesco Graziani 17 2. Brazílie Walter Casagrande 7
3. Itálie Gino Rossetti 144 3. Itálie Francesco Graziani 97 3. Itálie Antonio Comi 13 3. Itálie Paolo Pulici 7
4. Itálie Guglielmo Gabetto 127 4. Itálie Valentino Mazzola 81 4. Rakousko Walter Schachner 13 4. Itálie Andrea Belotti 6
5. Itálie Marco Ferrante 125 5. Itálie Guglielmo Gabetto 80 5. Itálie Giorgio Ferrini 11 5. Itálie Antonio Comi 6
6. Itálie Valentino Mazzola 123 6. Itálie Franco Ossola 60 6. Itálie Gino Rossetti 10 6. Anglie Gerry Hitchens 6
7. Itálie Francesco Graziani 122 7. Itálie Onesto Silano 60 7. Itálie Pietro Buscaglia 9 7. Nizozemsko Willem Kieft 5
8. Itálie Andrea Belotti 113 8. Itálie Gino Rossetti 57 8. Itálie Marco Ferrante 9 8. Argentina Marcos Locatelli 5
9. Itálie Adolfo Baloncieri 100 9. Itálie Romeo Menti 54 9. Itálie Carlo Facchin 8 9. Itálie Giovanni Toschi 5
10. Itálie Franco Ossola 85 10. Itálie Julio Libonatti 52 10. Itálie Gianfranco Petris
Itálie Stefan Schwoch
8 10. 5 hráčů 4

Rekordní přestupy

[editovat | editovat zdroj]
Nákup Prodej
Pořadí Jméno sezona klub částka Pořadí Jméno sezona klub částka
1. Itálie Simone Verdi 2020/2021 Neapol 22 mil. Euro 1. Brazílie Bremer 2022/2023 Juventus 41 mil. Euro
2. Srbsko Ivan Ilić 2023/2024 Hellas 16,5 mil. Euro 2. Itálie Alessandro Buongiorno 2024/2025 Neapol 35 mil. Euro
3. Itálie Ciro Immobile 2013/2014 Juventus 13,5 mil. Euro 3. Itálie Davide Zappacosta 2017/2018 Chelsea 25 mil. Euro
4. Itálie Simone Zaza 2019/2020 Valencia 12 mil. Euro 4. Srbsko Nikola Maksimovic 2017/2018 Neapol 21 mil. Euro
5. Senegal M'Baye Niang 2018/2019 Milán 12 mil. Euro 5. Itálie Raoul Bellanova 2024/2025 Atalanta 20 mil. Euro
6. Pobřeží slonoviny Soualiho Meïté 2018/2019 Monako 11,5 mil. Euro 6. Itálie Ciro Immobile 2020/2021 Dortmund 18,5 mil. Euro
7. Itálie Armando Izzo 2018/2019 Janov 10,7 mil. Euro 7. Itálie Matteo Darmian 2015/2016 Manchester United 18 mil. Euro
8. Chorvatsko Nikola Vlasic 2023/2024 West Ham 10,6 mil. Euro 8. Senegal M'Baye Niang 2019/2020 Rennes 15 mil. Euro
9. Nigérie Ola Aina 2019/2020 Chelsea 9,8 mil. Euro 9. Itálie Angelo Ogbonna 2013/2014 Juventus 15 mil. Euro
10. Nizozemsko Perr Schuurs 2022/2023 Ajax 9,4 mil. Euro 10. Itálie Alessio Cerci 2014/2015 Atlético Madrid 14 mil. Euro

Nejlepší střelci v soutěžích

[editovat | editovat zdroj]
Nejlepší střelci v 1. lize (10 prvenství) Nejlepší střelci v pohárech (6) Nejlepší střelci v 2. lize (2) Nejlepší střelci v poháru UEFA (1)
Heinrich Schönfeld (1923/24) 22 branek Valentino Mazzola (1942/43) 5 branek Giuseppe Virgili (1959/60) 20 Wim Kieft (1986/87) 5 branek
Julio Libonatti (1927/28) 35 branek Franco Ossola (1942/43) 5 branek Marco Ferrante (1998/99) 26 branek
Gino Rossetti (1928/29) 36 branek Joaquín Peiró (1963/64) 4 branky
Eusebio Castigliano (1945/46) 13 branek Francesco Graziani (1980/81) 5 branek
Valentino Mazzola (1946/47) 29 branek Walter Schachner (1983/84) 8 branek
Paolo Pulici (1972/73) 17 branek Stefan Schwoch (2000/01) 8 branky
Paolo Pulici (1974/75) 18 branek
Paolo Pulici (1975/76) 21 branek
Francesco Graziani (1976/77) 21 branek
Ciro Immobile (2013/14) 22 branek

Na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]

Vítězové Mistrovství světa

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci Mistrovství světa

[editovat | editovat zdroj]

Vítězové Mistrovství Evropy

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci Mistrovství Evropy

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci Olympijských her

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci Copa América

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci Africký pohár národů

[editovat | editovat zdroj]

Další slavní hráči

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Kategorie:Fotbalisté Torino FC.

Česká stopa

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torino Football Club na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]