Přeskočit na obsah

Vilínovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hamamelidaceae)
Jak číst taxoboxVilínovité
alternativní popis obrázku chybí
Vilín japonský (Hamamelis japonica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďvilínovité (Hamamelidaceae)
R.Br., 1818
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilínovité (Hamamelidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lomikamenotvaré. Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy, rozšíření v mírném a subtropickém pásu severní polokoule i v tropech. V Evropě čeleď není zastoupena. Některé druhy, zejména vilíny a lískovníčky, jsou v Česku pěstovány jako okrasné rostliny nápadné zejména brzkým kvetením a podzimním zbarvením listů.

Květenství Sinowilsonie henryovy (Sinowilsonia henryi)

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Vilínovité jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými střídavými (nebo výjimečně vstřícnými) listy s palisty. Odění je nejčastěji složeno z hvězdovitých chlupů nebo z hvězdovitých až štítkovitých šupin. Pupeny jsou nahé nebo kryté šupinami. Listy jsou obvykle dvouřadě uspořádané a řapíkaté. Čepel je celistvá nebo dlanitě členěná, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou, celokrajná nebo zubatá. Palisty jsou drobné až velké, vyrůstající z větévky a přilehlé k řapíku, u většiny zástupců v páru, u rodu Mytilaria jednotlivé a obklopující pupen, u rodoleji (Rhodoleia) palisty chybějí. Květy jsou malé až středně velké, jedno nebo oboupohlavné, pravidelné nebo výjimečně lehce souměrné (rodoleja), v úžlabních nebo vrcholových květenstvích, většinou v klasech nebo hlávkách, méně často v hroznech, stažených thyrsech nebo latách. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu, kališní lístky v počtu 4 nebo 5 (nebo až 10), korunní lístky v počtu 4 nebo 5. Tyčinky jsou volné v počtu 4 nebo 5 a střídající se se staminodii, výjimečně je tyčinek mnoho. Semeník je spodní nebo polospodní, částečně až zcela srostlý ze 2 plodolistů s jedním nebo několika vajíčky. Čnělky jsou volné. Plodem je kožovitá nebo dřevnatá, jedno až mnohosemenná tobolka. Semena jsou s tenkým endospermem.[1][2][3]

Charakteristickými obsahovými látkami jsou zejména třísloviny.

  • Květenství fotergily větší (Fothergilla major)
    Květenství fotergily větší (Fothergilla major)
  • Listy Exbucklandia populnea
    Listy Exbucklandia populnea
  • Květenství Sycopsis sinensis
    Květenství Sycopsis sinensis
  • Květenství rodoleji Rhodoleia championii
    Květenství rodoleji Rhodoleia championii

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 30 rodů a 140 druhů. Vyskytuje se v jihozápadní a střední až jihovýchodní Asii, v severní Austrálii a na Nové Guineji, ve východní a jižní Africe a na Madagaskaru, ve východních oblastech Severní Ameriky, ve Střední Americe a navazující nejsevernější oblasti Jižní Ameriky. Centrum diversity je ve východní Asii.[1][2] V tropické Americe jsou vilínovité omezeny na horské polohy.[4]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Vilínovité opylovány větrem i hmyzem, především mouchami a včelami. Opylovače láká buď nektar nebo pyl. Květy rodoleji (Rhodoleia), uspořádané v hlávkách podepřených nápadnými listeny, jsou opylovány ptáky. Větrem jsou opylovány např. květy Distylium. U rodu fotergila (Fothergilla) jsou opylovači lákáni nápadnými dlouhými tyčinkami se zploštělými nitkami, nahrazujícími korunní plátky. Hmyzosprašnost je u tohoto rodu považována za druhotnou.[3] Semena jsou z vysychajících dřevnatých tobolek vystřelována do okolí,[4] u vilínů až do vzdálenosti 10 metrů.[5] Mnohé druhy rostou podél vodních toků a jejich semena jsou přinejmenším z části šířena vodou.[3]

Fosilní fotergila †Fothergilla malloryi

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší nálezy fosílií předků dnešních vilínovitých pocházejí z konce druhohor, z období křídy. Tyto nálezy jsou dosti řídké, náleží mezi ně †Archamamelis, †Allonia a †Androdecidua endressii.[6] Naproti tomu nálezy ze spodních třetihor jsou již poměrně hojné. Nejstarší nálezy fosílií vilínu (Hamamelis) pocházejí z počátku třetihor, z paleocénu.[7] Lískovníček †Corylopsis reedae je datován do spodního eocénu, do doby před 50 miliony let. V období třetihor se tento rod vyskytoval i v Evropě a Severní Americe. Do období spodního eocénu spadají i nálezy fotergily †Fothergilla malloryi.[8]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď vilínovité je v současném pojetí dělena na 4 podčeledi:

V některých systémech (např. Cronquist) byly do vilínovitých řazeny i rody ambroň (Liquidambar) a Altingia, jimž je v současné taxonomii vyčleněna čeleď Altingiaceae.

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

V medicíně je využíváno svíravého účinku tříslovin obsažených v listech a kůře zejména vilínu viržinského (Hamamelis virginiana). Je používán na různé kožní choroby, při léčbě hemoroidů a snižuje také horečku. V domorodé medicíně byly vilíny používány při léčbě různých neduhů jako je bolest ledvin, průjmy, silné menstruace, krvácení z nosu a podobně a také jako tonikum.[11][12]

Některé druhy vilínovitých jsou v ČR pěstovány jako zajímavé parkové a zahradní dřeviny s atraktivním podzimním olistěním a neobvyklými květy. Vilín (Hamamelis), nejčastěji pěstovaný rod, je zajímavý kvetením v zimním až předjarním období. Dále se pěstuje lískovníček (Corylopsis) a fotergila (Fothergilla), v botanických zahradách a arboretech i parotie (Parrotia), parociovka (Parrotiopsis), dvoukvětec (Disanthus), sinowilsonie (Sinowilsonia) aj.[13][14] V subtropických zemích je vysazován krásně kvetoucí stálezelený okrasný keř Loropetalum chinense.[15]

  • Květenství lískovníčku klasnatého (Corylopsis spicata)
    Květenství lískovníčku klasnatého (Corylopsis spicata)
  • Podzimní zbarvení parotie perské (Parrotia persica)
    Podzimní zbarvení parotie perské (Parrotia persica)
  • Kvetoucí kultivar vilínu prostředního Hamamelis x intermedia 'Pallida'
    Kvetoucí kultivar vilínu prostředního Hamamelis x intermedia 'Pallida'
  • Kvetoucí fotergila větší, Fothergilla major 'Mt. Airy'
    Kvetoucí fotergila větší, Fothergilla major 'Mt. Airy'
  • Loropetalum chinense
    Loropetalum chinense

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Chunia, Corylopsis, Dicoryphe, Disanthus, Distyliopsis, Distylium, Embolanthera, Eustigma, Exbucklandia, Fortunearia, Fothergilla, Hamamelis, Loropetalum, Maingaya, Matudaea, Molinadendron, Mytilaria, Neostrearia, Noahdendron, Ostrearia, Parrotia, Parrotiopsis, Rhodoleia, Sinowilsonia, Sycopsis, Trichocladus[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Flora of China: Hamamelidaceae [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Flora of North America: Hamamelidaceae [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  4. ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  5. ↑ Flora of North America: Hamamelis [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ MAGALLÓN, Susana et al. Androdecidua endressii gen. et sp. nov., from the late Cretaceous of Georgia (United States): Further floral diversity in Hamameloideae (Hamamelidaceae). International Journal of Plant Scientes. 2001. 
  7. ↑ JIANHUA, Li et al. Phylogeny and Biogeography of Hamamelis. Harvard Papers in Botany. 2000. 
  8. ↑ RADTKE, M.G. et al. Fossil Corylopsis and Fothergilla leaves (Hamamelidaceae) from the lower Eocene flora of Republic, Washington, U.S.A., and their evolutionary and biogeographic significance.. International Journal of Plant Sciences. 2005. 
  9. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  10. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  11. ↑ The Who monographs on selected medicinal plants vol. 2. [s.l.]: World Health Organization Geneva, 2002. 
  12. ↑ WIART, Christophe. Ethnopharmacology of medicinal plants: Asia and the Pacific. New Jersey: Humana Press, 2006. Dostupné online. ISBN 1-58829-748-9. 
  13. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  14. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  15. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  16. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilínovité&oldid=23459926“