Silnice D8
| Státní silnice D8 | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Provozovatel | Hrvatske ceste d.o.o. |
| Začátek | Hraniční přechod Pasjak - Starod |
| Konec | Hraniční přechod Karasovići - Debeli Brijeg |
| Celková délka | 658 km |
| v provozu: | 657,696 km (2023) |
| Stát |  Chorvatsko |
| Region | Přímořsko-gorskokotarská župa Licko-senjská župa Zadarská župa Šibenicko-kninská župa Splitsko-dalmatská župa Dubrovnicko-neretvanská župa |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 | |
| Silnice vede podél pobřeží | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Silnice D8 (chorvatsky Državna cesta D8, doslova Státní cesta D8, též Jadranska magistrala) je jednou z nejvýznamnějších hlavních silnic v Chorvatsku, neformálně je také známá jako Jadranská magistrála. Silnice D8 je dlouhá 658 km, pokračuje však i dále v Bosně a Hercegovině a Černé Hoře, ovšem tam již pod jiným označením. Je nejdelší silnicí na území samostatného Chorvatska.
Název
[editovat | editovat zdroj]Silnice je neformálně zvána Jadranská magistrála. Označení magistrála sloužilo pro hlavní silnice v bývalé Jugoslávii poměrně často; označena tak byla např. i Ibarská magistrála v Srbsku (silnice č. 22) apod.
Trasování
[editovat | editovat zdroj]Silnice prochází přes šest chorvatských žup: Přímořsko-gorskokotarskou, Licko-senjskou, Zadarskou, Šibenicko-kninskou, Splitsko-dalmatskou a Dubrovnicko-neretvanskou. Na úsecích Kraljevica – Senj (44 km), Makarska – Klek (82 km) a Slano – Gruda (94 km) je D8 součástí evropské silnice E65.
Z hlediska jednotlivých sídel od severu k jihu prochází obcemi/městy: Matulji, Rijeka, Sušak, Bakar, Kraljevica, Crikvenica, Novi Vinodolski, Senj, Karlobag, Starigrad, Zadar, Biograd na moru, Vodice, Šibenik, Trogir, Kaštela, Split, Omiš, Baška Voda, Makarska, Ploče, Opuzen, Dubrovník a Cavtat.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Potřeba výstavby jedné silnice po pobřeží tehdejší Jugoslávie vznikla již po sjednocení státu v roce 1918. Tehdy se ale podařilo pouze vyasfaltovat kratší úseky v blízkosti jednotlivých měst. Např. v úseku Trogir–Split. Úseky od slovinské hranice do Rijeky vznikly celé jako asfaltová silnice vzhledem k tomu, že se tehdy nacházely na italském území.
Hned po druhé světové válce byl vybudován úsek z Nového Vinodolského do Zadaru.[1]
Drtivá většina silnice nicméně byla budována v 50. a 60. let 20. století. Její vznik pomohl přilákat jak domácí, tak i zahraniční turisty na jaderské pobřeží[2][3][4][5], což bylo v zájmu rozvoje tehdejší jugoslávské ekonomiky.[6] Díky tomu se některá města, jako např. Biograd na moru zcela proměnila. Postavena byla jako silnice s dvěma jízdními pruhy. Pouze v krátkém úseku mezi Trogirem a Splitem má charakter čtyřproudé komunikace. Silnice zároveň zajistila i ekonomické propojení relativně zaostalého pobřeží se zbytkem Chorvatska. Zvolená trasa odpovídala v řadě případů starým cestám, mnohdy i cestám z doby Římské říše.[7]
Financování silnice umožnily rovněž i prostředky ze zahraničí, včetně USA.[8] Silnice byla budována jako investice celé Jugoslávie, a ne jen chorvatské republiky.[9] Na výstavbě komunikace se podílelo 10 000 dělníků.[6][1] Trasu projektovalo na 270 inženýrů. Trasu projektoval závod v Záhřebu. V původně mezinárodní soutěži se nabídly i rakouské stavební firmy, nicméně nebyly vybrány ke stavbě kvůli vysoké ceně. Někde se na stavbě podílely i jednotky jugoslávské lidové armády.[1] Vykopáno bylo 6 km3 metrů horniny, vybudováno velké množství zdí, náspů a dalších pomocných staveb. Vzniklo rovněž nesčetně mostů; jen celková délka mostů s délkou 30 až 600 metrů činí 3734 metrů.[1] Mezi známější patří např. Šibenický most, dokončený roku 1966.
Silnice byla budována s šířkou vozovky 6–7 m, poloměrem zatáček 60 m a stoupáním mnohdy převyšujícím i 6 %, což vyžadovaly náročné podmínky. Stále méně však tyto parametry odpovídaly podmínkám moderní dopravy.[1] Od druhé poloviny 70. let 20. století byly budovány obchvaty okolo přístavních měst, např. Puly, Crikvenice, Trogiru a Splitu, kam byla komunikace překládána.
Během chorvatské války za nezávislost na počátku 90. let byla na několika místech zatarasena a její území zasahovalo do Republiky srbská krajina. Tím byla některá města odříznuta od zbytku země.[10]
Po dlouhá léta pak sloužila jako primární spojnice v Dalmácii. Již v období posledních let socialistické Jugoslávie nicméně existoval zájem ji nahradit plnohodnotnou dálnicí. dálnice A1 byla dostavěna nicméně pouze do Karlovace a výstavby dálnic v Jugoslávii byly obecně ožehavým tématem, předmětem afér apod. Teprve až na počátku 21. století byla vybudována dálnice A1, která odvedla především dálkovou dopravu do Dubrovníku a Splitu. V severní části ji potom zastoupila dálnice A7. Jadranská magistrála nicméně i nadále slouží jako klíčové spojení pobřežních sídel chorvatského pobřeží Jaderského moře. V úseku mezi městy Senj a Rijeka je nicméně kratší spojnicí právě silnice D8 než obě uvedené dálnice.
V roce 2022 byla část komunikace přeložena po dokončení Pelješackého mostu mimo město Neum (které se od roku 1991 nachází na území samostatné Bosny a Hercegoviny). Nový úsek, který spojil obce Komarna a Zaton Doli byl budován jako rychlostní komunikace a odlišuje se tak od zbytku celé silnice D8. Má nicméně také dva pruhy. Jeho součástí jsou i čtyři tunely a několik mimoúrovňových křižovatek.[zdroj?]
Intenzita dopravy
[editovat | editovat zdroj]
.jpg?lang=cs)
Intenzita dopravy na této silnici je pravidelně měřena a vyhodnocována státní společností Hrvatske Ceste. Míra intenzity dopravy se liší během letní sezony a během zbytku roku, což je fakt, který je dán tím, že se jedná o cestu, která slouží do velké míry pro návštěvníky jaderského pobřeží. Její vytíženosti nahrává i skutečnost, že prochází přes větší chorvatská města (Rijeka, Zadar a Split). Přirozeně největší vytížení komunikace je okolo těchto větších měst, zatímco nejnižší se objevuje okolo města Karlobag, kde je jak nízká hustota osídlení, tak i nižší množství turistckých destinací. Množství dopravy v blízkosti Splitu a Stobreče[11] je 50x vyšší, než je tomu u Karlobagu.
Během roku je průměrné vytížení silnice 5,8 tisíc vozidel denně a v letní sezoně tento počet přesahuje 9 tisíc.[12] Údaje pro jednotlivá místa na silnici jsou následující:
| Statistika hustoty dopravy | ||||
| Místo sčítání | AADT (celoroční hodnoty) | ASDT (letní hodnoty) | Poznámky | |
| 2801 Pasjak | 4 939 | 8 574 | hraniční přechod před nájezdem na dálnici A7 | |
| 2816 Permani | 6 836 | 5 486 | Mezi křižovatkami se silnicí 5017 a 5012. | |
| 2804 Mučići | 5 273 | 5 977 | U křižovatky se silnicí 5016. | |
| 2809 Pavlovac | 8 739 | 11 228 | Mezi křižovatkami se silnicí 66 a 5051. | |
| 2917 Kostrena | 8 970 | 12 307 | U křižovatky se silnicí č. 40. | |
| 2923 Crikvenica | 8 326 | 14 752 | U křižovatky se silnicí č. 5091. | |
| 2928 Novi Vinodolski | 6 100 | 13 838 | Mezi křižovatkami se silnicemi 5062 a 5064. | |
| 2929 Senj | 5 196 | 12 145 | U křižovatky se silnicí 5109. | |
| 4102 Sveti Juraj | 3 370 | 8 372 | Mezi křižovatkami se silnicí č. 23 a 5126. | |
| 4105 Vlaka | 2 737 | 6 997 | U křižovatky se silnicí č. 405. | |
| 4207 Karlobag | 1 093 | 2 320 | U křižovatky se silnicí č. 25. | |
| 4802 Starigrad (Paklenica) | 3 793 | 7 750 | U křižovatky se silnicí č. 6008. | |
| 4803 Seline | 2 300 | 5 224 | Mezi křižovatkami se silnicemi č. 6008 a 54. | |
| 4810 Murvica | 12 307 | 17 102 | U křižovatky se silnicí č. 6011 | |
| 4814 Sukošan | 6 971 | 12 055 | Mezi křižovatkami se silnicemi č. 6040 a 6045. | |
| 5305 Pirovac | 4 887 | 9 723 | Mezi křižovatkami se silnicemi 6068 a 59. | |
| 5308 Šibenik | 14 417 | 22 056 | U křižovatky se silnicí 6088. | |
| 5309 Grebaštica | 5 191 | 9 273 | U křižovatky se silnicí 6108. | |
| 5407 Marina | 4 301 | 8 374 | U křižovatky se silnicí 6130. | |
| 5423 Solin | 42 951 | 47 133 | Mezi křižovatkami se silnicí 6137 a 6139. | |
| 5422 Stobreč | 49 990 | 56 833 | Mezi křižovatkami se silnicemi 410 a 6143. | |
| 5901 Jesenice | 11 419 | 16 805 | U křižovatky se silnicí 6162. | |
| 5909 Mimice | 5 856 | 9 933 | U křižovatky se silnicí 6167. | |
| 5910 Brela | 7 280 | 15 275 | U křižovatky se silnicí 39. | |
| 6004 Živogošće | 3 456 | 7 546 | U křižovatky se silnicí 412. | |
| 6005 Gradac | 4 704 | 8 811 | U křižovatky se silnicí 67204. | |
| 6010 Rogotin | 7 807 | 13 738 | U křižovatky se silnicí 413. | |
| 6501 Klek | 5 776 | 10 833 | Hraniční přechod | |
| 6503 Zaton Doli | 3 456 | 7 546 | Mezi křižovatkami se silnicemi 414 a 6227. | |
| 6503 Zaton | 7 669 | 13 085 | U křižovatky se silnicí 6254. | |
| 6602 Kupari | 12 010 | 16 827 | U křižovatky se silnicí 6234. | |
| 6603 Gruda SZ | 3 573 | 5 197 | U křižovatky se silnicí 69054. | |
| 6603 Gruda JV | 2 743 | 5 102 | U křižovatky se silnicí 6241. | |
Bezpečnost
[editovat | editovat zdroj].jpg?lang=cs)
Vzhledem k horskému terénu na pobřeží, četným zatáčkám, úrovňovým křížením a nepřehledným úsekům bývá cesta hodnocena jako nejnebezpečnější v Chorvatsku.[13][14][15] Nejhůře byl hodnocen úsek mezi městem Zadar a obcí Novi Vinodolski. V roce 2015 toto potvrdil i Chorvatský autoklub (HAK).[16]
Nejedná se v tomto případě ale jen o rizika častých nehod, nýbrž i fakt, že se jedná o silnici vedenou v náročném terénu. Navržená opatření pro zvýšení bezpečnosti provozu na této komunikaci proto mimo jiné zahrnují i výstavbu nových svodidel nebo bariér, která mají zamezit pádu vozidel z vysokého srázu.[17]
Silnice bývá v letních měsících uzavřená vzhledem k častým požárům na dalmatském pobřeží.
Ve filmu
[editovat | editovat zdroj]Díky scénickým částem a výhledům na jaderské pobřeží je silnice oblíbená pro záběry do různých filmů.[18]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Državna cesta D8 na chorvatské Wikipedii a Državna cesta D8 na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e POLA STOLJEĆA JADRANSKE MAGISTRALE: Cesta koju je pregazilo vrijeme, ali je ostala ljepota. NPSCP. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 274. (srbochorvatština)
- ↑ GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin. Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013. ISBN 978-953-7963-03-3. S. 253. (chorvatština)
- ↑ GRANDITS, Hannes; TAYLOR, Karin. Sunčana strana Jugoslavije: Povijest turizma u socijalizmu. Záhřeb: CEU Press, 2013. ISBN 978-953-7963-03-3. S. 257. (chorvatština)
- ↑ POLIĆ, Marta. Geoprometni položaj i značaj Jadranske magistrale. Gospić, 2017 [cit. 2023-08-22]. doktorská práce. Veleučilište u Gospiću. Vedoucí práce Predrag Bilek. s. 24. [: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:107:018837 Dostupné online.] (chorvatština)
- ↑ a b Duga povijest magistrale. Vijesti HRT. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ POLIĆ, Marta. Geoprometni položaj i značaj Jadranske magistrale. Gospić, 2017 [cit. 2023-08-22]. doktorská práce. Veleučilište u Gospiću. Vedoucí práce Predrag Bilek. s. 3. [: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:107:018837 Dostupné online.] (chorvatština)
- ↑ Amerika je usred hladnog rata financirala izgradnju Jadranske magistrale, vitalne jugoslavenske prometnice. Večernji List. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing S. 384. (chorvatština)
- ↑ Kako je počeo rat u šeheru: Kada sam vidio prve plave beretke, znao sam da nam se nameće tretman Palestine, Izraela, Sudana.... Depo Portal. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (bosenština)
- ↑ POLIĆ, Marta. Geoprometni položaj i značaj Jadranske magistrale. Gospić, 2017 [cit. 2023-08-22]. doktorská práce. Veleučilište u Gospiću. Vedoucí práce Predrag Bilek. s. 9. [: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:107:018837 Dostupné online.] (chorvatština)
- ↑ POLIĆ, Marta. Geoprometni položaj i značaj Jadranske magistrale. Gospić, 2017 [cit. 2023-08-22]. doktorská práce. Veleučilište u Gospiću. Vedoucí práce Predrag Bilek. s. 7. [: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:107:018837 Dostupné online.] (chorvatština)
- ↑ Ni minimum sigurnosti: Najopasnija cesta u Hrvatskoj je – Jadranska magistrala. Novi List. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ Lijepa i opasna jadranska magistrala. ZG Magazin. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština) Archivováno 22. 8. 2023 na Wayback Machine.
- ↑ Hrvatske ceste smrti 1. dio – Jadranska magistrala. automobili.hr. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ HAK: Jadranska magistrala je visoko rizična cesta. N1 Info. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (chorvatština)
- ↑ POLIĆ, Marta. Geoprometni položaj i značaj Jadranske magistrale. Gospić, 2017 [cit. 2023-08-22]. doktorská práce. Veleučilište u Gospiću. Vedoucí práce Predrag Bilek. s. 19. [: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:107:018837 Dostupné online.] (chorvatština)
- ↑ Jadranska magistrala: The Croatian scenic road among the most beautiful in the world. Croatia Week. Dostupné online [cit. 2023-08-22]. (angličtina)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní silnice D8 na Wikimedia Commons