Přeskočit na obsah

Madona svatovítská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Svatovítská madona)
Madona svatovítská
Rok vznikukolem 1395–1415
UmístěníNárodní galerie Praha

Svatovítská Madona (kolem 1395[1]–1415) pochází z pokladu katedrály sv. Víta v Praze a je vystavena ve svém původním rámu ve stálé expozici gotického umění Národní galerie v Praze.

Historie obrazu

[editovat | editovat zdroj]

Jako donátor obrazu býval uváděn kancléř krále Václava IV. a pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (před rokem 1396). Pravděpodobnější je ale pozdější vznik obrazu a jako donátor pak připadá v úvahu Oldřich Zajíc z Hazmburka, bratr pátého pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka, který zemřel roku 1411. Oldřich Zajíc z Hazmburka založil na paměť svého bratra oltář sv. Janů v rodové kapli Svatovítské katedrály.[2]

Samotný obraz se zachoval odděleně v majetku metropolitní kapituly. Rám obrazu byl roku 1883 zakoupen z pozůstalosti malíře Josefa Vojtěcha Hellicha pro Museum královského hlavního města Prahy a odtud se dostal do obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Roku 1937 ředitel SVPU Vincenc Kramář obě části spojil a od roku 1940 je obraz s rámem jako zápůjčka vystaven v Národní galerii v Praze.

Zpráva ze svatovítského inventáře z konce 15. století zmiňuje krásnou desku Panny Marie s medailony čtyř evangelistů a čtyř patronů země. Jako autoři jsou udávání tzv. „pražští panicové“ (pražští junkeři) – svobodní umělci, kteří se objevují v psaných pramenech z 15. století.[3] Svatovítská madona byla roku 2005 vystavena v New Yorku.[4]

Popis a zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Obraz v řezaném rámu, zdobeném dvanácti medailony, je malován temperou na křídovém podkladu, na desce z měkkého dřeva, potažené plátnem (velikost 51 x 39,5 cm). V 50. letech 19. století byla svatozář doplněna ametysty, věnovanými kanovníkem Pešinou (kameny později odstraněny). Celková kompozice se přidržuje starších vzorů mariánských obrazů.[5] Obraz Madony svatovítské přímo souvisí se sochařskými díly krásného slohu a ukazuje na možnost přímého ovlivnění malby soudobým sochařstvím.[6] Slohově odpovídá uměleckému vývoji v Čechách kolem roku 1400 a svou formální dokonalostí se stal prototypem Krásných madon.

Medailony s nízkými detailními reliéfy, které zdobí rám, znázorňují polopostavy čtyř patronů české země: sv. Václava, sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Vojtěcha (svisle), světců sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty (horní rám) a sv. Prokopa (?) a klečícího arcibiskupa, snad donátora Jana z Jenštejna nebo zemřelého Zbyňka Zajíce z Hazmburka (dole). V rozích rámu jsou čtyři kvadriloby s postavami andělů, kteří nesou pásky s fragmenty textu oblíbené mariánské antifony ze 12. století Regina coeli, laetare,[7] v níž věřící hledali záštitu před morem. Mezi medailony jsou naznačeny drahé kameny, které bývaly součástí děl, určených k uctívání. Obraz původně stál samostatně na oltáři, neboť vzadu je zdoben stříbrnou folií.

Dílo pochází z období vrcholu mariánského kultu kolem roku 1400. Představuje jeden ze dvou hlavních typů – Madona drží dítě na pravé straně, pohledy obou postav směřují k divákovi. Lidský původ Ježíše je zdůrazněn jeho nahotou a některými detaily (zaboření prstů matky do pokožky dítěte). Ty mají také význam eucharistický – odkaz na Boží Tělo. Toto pojetí mariánského obrazu bylo rozšířené v době před vypuknutím husitských bouří.

Příbuzná díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Madona lnářská (1400–1420)[8]
  • Svatovítský veraikon
  • Madona týnská[9]
  • Madona ze Svojšína,[10] detailem se liší, místo závoje má korunu – Královna nebes
  • Madona z Jindřichova Hradce (malý formát k osobní zbožnosti, nikoli tzv. „Madona z Jindřichova Hradce“ z 1460[11])
  • Madona svatotrojická z Českých Budějovic[12]
  • Madona vyšebrodská (1415–1420)[13]
  • Madona vratislavská (1417–1418)[14]
  • Iluminace v misálu Zbyňka Zajíce z Hazmburka (1409)

Pozdější repliky

[editovat | editovat zdroj]
  • Madona jindřichohradecká[15]
  • Madona českokrumlovská
  • Madona bruselská
  1. Jan Royt, Medieval Painting in Bohemia, Karolinum Press, Praha 2003, s. 96
  2. Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 54
  3. Karel Chytil, O Junkerech pražských, 1903
  4. The Metropolitan Museum of Art, NY: Prague The Crown of Bohemia, 1347–1437
  5. Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972, s. 129
  6. Matějček A, Pešina J, 1950, s. 117
  7. Mariánské antifony
  8. Biskupství českobudějovické: Madona lnářská
  9. obr. v článku Historie Týnské školy
  10. Rodon: Madona svojšínská (po roce 1410)
  11. Archivovaná kopie. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [online]. [cit. 22-11-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-11-2015. 
  12. Miroslav Novotný: morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice
  13. Encyklopedie Český Krumlov: Madona vyšebrodská, kolem roku 1420
  14. Klípa J, 2008, s. 799-817
  15. Madona jindřichohradecká

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 53-57
  • Jan Klípa, Madona vyšebrodská a Madona vratislavská. Příspěvek k poznání vzájemných vztahů a historického kontextu, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 - 1740 /B, Národní galerie v Praze 2008, s. 799-817, ISBN 978-80-7035-396-7
  • Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972
  • Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 233-234
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 115-117
  • Karel Chytil, O Junkerech pražských, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1903

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]