Madona svatovítská
Madona svatovítská | |
---|---|
Rok vzniku | kolem 1395–1415 |
Umístění | Národní galerie Praha |
Svatovítská Madona (kolem 1395[1]–1415) pochází z pokladu katedrály sv. Víta v Praze a je vystavena ve svém původním rámu ve stálé expozici gotického umění Národní galerie v Praze.
Historie obrazu
[editovat | editovat zdroj]Jako donátor obrazu býval uváděn kancléř krále Václava IV. a pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (před rokem 1396). Pravděpodobnější je ale pozdější vznik obrazu a jako donátor pak připadá v úvahu Oldřich Zajíc z Hazmburka, bratr pátého pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka, který zemřel roku 1411. Oldřich Zajíc z Hazmburka založil na paměť svého bratra oltář sv. Janů v rodové kapli Svatovítské katedrály.[2]
Samotný obraz se zachoval odděleně v majetku metropolitní kapituly. Rám obrazu byl roku 1883 zakoupen z pozůstalosti malíře Josefa Vojtěcha Hellicha pro Museum královského hlavního města Prahy a odtud se dostal do obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Roku 1937 ředitel SVPU Vincenc Kramář obě části spojil a od roku 1940 je obraz s rámem jako zápůjčka vystaven v Národní galerii v Praze.
Zpráva ze svatovítského inventáře z konce 15. století zmiňuje krásnou desku Panny Marie s medailony čtyř evangelistů a čtyř patronů země. Jako autoři jsou udávání tzv. „pražští panicové“ (pražští junkeři) – svobodní umělci, kteří se objevují v psaných pramenech z 15. století.[3] Svatovítská madona byla roku 2005 vystavena v New Yorku.[4]
Popis a zařazení
[editovat | editovat zdroj]Obraz v řezaném rámu, zdobeném dvanácti medailony, je malován temperou na křídovém podkladu, na desce z měkkého dřeva, potažené plátnem (velikost 51 x 39,5 cm). V 50. letech 19. století byla svatozář doplněna ametysty, věnovanými kanovníkem Pešinou (kameny později odstraněny). Celková kompozice se přidržuje starších vzorů mariánských obrazů.[5] Obraz Madony svatovítské přímo souvisí se sochařskými díly krásného slohu a ukazuje na možnost přímého ovlivnění malby soudobým sochařstvím.[6] Slohově odpovídá uměleckému vývoji v Čechách kolem roku 1400 a svou formální dokonalostí se stal prototypem Krásných madon.
Medailony s nízkými detailními reliéfy, které zdobí rám, znázorňují polopostavy čtyř patronů české země: sv. Václava, sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Vojtěcha (svisle), světců sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty (horní rám) a sv. Prokopa (?) a klečícího arcibiskupa, snad donátora Jana z Jenštejna nebo zemřelého Zbyňka Zajíce z Hazmburka (dole). V rozích rámu jsou čtyři kvadriloby s postavami andělů, kteří nesou pásky s fragmenty textu oblíbené mariánské antifony ze 12. století Regina coeli, laetare,[7] v níž věřící hledali záštitu před morem. Mezi medailony jsou naznačeny drahé kameny, které bývaly součástí děl, určených k uctívání. Obraz původně stál samostatně na oltáři, neboť vzadu je zdoben stříbrnou folií.
Dílo pochází z období vrcholu mariánského kultu kolem roku 1400. Představuje jeden ze dvou hlavních typů – Madona drží dítě na pravé straně, pohledy obou postav směřují k divákovi. Lidský původ Ježíše je zdůrazněn jeho nahotou a některými detaily (zaboření prstů matky do pokožky dítěte). Ty mají také význam eucharistický – odkaz na Boží Tělo. Toto pojetí mariánského obrazu bylo rozšířené v době před vypuknutím husitských bouří.
Příbuzná díla
[editovat | editovat zdroj]- Madona lnářská (1400–1420)[8]
- Svatovítský veraikon
- Madona týnská[9]
- Madona ze Svojšína,[10] detailem se liší, místo závoje má korunu – Královna nebes
- Madona z Jindřichova Hradce (malý formát k osobní zbožnosti, nikoli tzv. „Madona z Jindřichova Hradce“ z 1460[11])
- Madona svatotrojická z Českých Budějovic[12]
- Madona vyšebrodská (1415–1420)[13]
- Madona vratislavská (1417–1418)[14]
- Iluminace v misálu Zbyňka Zajíce z Hazmburka (1409)
-
Madona svatotrojická, AJG Hluboká nad Vltavou
-
Madona Svatotomášská, revers Veraikon (1420-1440), Moravská galerie v Brně
Pozdější repliky
[editovat | editovat zdroj]- Madona jindřichohradecká[15]
- Madona českokrumlovská
- Madona bruselská
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan Royt, Medieval Painting in Bohemia, Karolinum Press, Praha 2003, s. 96
- ↑ Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 54
- ↑ Karel Chytil, O Junkerech pražských, 1903
- ↑ The Metropolitan Museum of Art, NY: Prague The Crown of Bohemia, 1347–1437
- ↑ Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972, s. 129
- ↑ Matějček A, Pešina J, 1950, s. 117
- ↑ Mariánské antifony
- ↑ Biskupství českobudějovické: Madona lnářská
- ↑ obr. v článku Historie Týnské školy
- ↑ Rodon: Madona svojšínská (po roce 1410)
- ↑ Archivovaná kopie. www.zamek-jindrichuvhradec.eu [online]. [cit. 22-11-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-11-2015.
- ↑ Miroslav Novotný: morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice
- ↑ Encyklopedie Český Krumlov: Madona vyšebrodská, kolem roku 1420
- ↑ Klípa J, 2008, s. 799-817
- ↑ Madona jindřichohradecká
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 53-57
- Jan Klípa, Madona vyšebrodská a Madona vratislavská. Příspěvek k poznání vzájemných vztahů a historického kontextu, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 - 1740 /B, Národní galerie v Praze 2008, s. 799-817, ISBN 978-80-7035-396-7
- Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972
- Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 233-234
- Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 115-117
- Karel Chytil, O Junkerech pražských, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1903