Václav Voska
Václav Voska | |
---|---|
Václav Voska (foto z archivu Národního divadla) | |
Narození | 21. října 1918 Praha |
Úmrtí | 20. srpna 1982 (ve věku 63 let) Valašské Meziříčí |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Choť | Eva Kavanová |
Děti | Eva Vosková a Markéta Vosková |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Voska (21. října 1918 Praha – 20. srpna 1982 Valašské Meziříčí) byl český herec.
Život
[editovat | editovat zdroj]Václav Voska po maturitě v roce 1937 studoval práva, ale studium nedokončil. Již během středoškolských studií spolupracoval s Československým rozhlasem (od roku 1932) a od roku 1939 byl angažován do Divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1945.[1] V tomto roce odešel do Národního divadla v Praze, ale již po pěti letech z něj musel z kádrových důvodů odejít [2] a přešel do nově se formujících Městských divadel pražských. V tomto angažmá setrval až do své smrti v roce 1982 jako jedna z hereckých hvězd tohoto souboru.[3]
V sedmdesátých letech 20. století v průběhu normalizace měl z politických důvodů (aktivně se účastnil obrodného procesu v 60. letech, byl zvolen poslancem České národní rady[4] a objevil se i na pohřbu Jana Palacha) značně omezený přístup zejména do televize a do filmu, v roce 1968 exceloval v roli vypravěče v pentalogii Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu,[5] nebo pod režijním vedením Jindřicha Poláka v roce 1976 ve filmu Noc klavíristy.
Měl melodický, lyrický, lehce zastřený hlas, který si cílevědomě kultivoval. Jeho cit pro rytmus a kadenci řeči i smysl pro poezii jej předurčoval ke spolupráci s rozhlasem, interpretacím básnických i prozaických textů (především v pražské Viole). Spolupracoval také s gramofonovými vydavatelstvími a dabingem.
Za manželku si vzal divadelní herečku Evu Kavánkovou (* 1916) (uměleckým jménem Eva Kavanová), herectví se začaly věnovat i jejich dcery Eva Vosková-Vaňková (* 1950) a Markéta Vosková-Novotná (* 1955). Václav Voska zemřel náhle ve Valašském Meziříčí a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Citát
[editovat | editovat zdroj]Voska byl úžasný herec. Jeho umění bylo hluboké, rostlo z jeho intelektu a přitom bylo spontánní. U něho jsem neměla nikdy pocit, že jeho herectví jde jenom přes mozek. Václav dokázal být nesmírně vtipný, milý, byl to zajímavý muž. Měl v sobě cosi podobného jako pan Höger. Oba dva jako by byli z jednoho vrhu, z jedné řeky. Každý z nich měl své charizma, a každý jiné.
Divadelní role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Divadlo na Vinohradech
[editovat | editovat zdroj]- 1942 August Strindberg: Královna Kristina, role Klause Totta, režie František Salzer
- 1943 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, syn, režie Karel Jernek
- 1943 H. H. Ortner: Švec Antonín Hitt, titulní role, režie Jiří Plachý, 15 repríz
- 1944 E. Hardt: Blázen Tantris, Denovalin, režie Jan Škoda j. h., Divadlo J. K. Tyla, 22 repríz
Národní divadlo Praha
[editovat | editovat zdroj]- 1945 Karel Čapek: Matka, Petr, režie Karel Dostal (na scéně Stavovského divadla)
- 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, 2. inženýr–náčelník generálního štábu, režie Jindřich Honzl (na scéně Národního divadla)
- 1946 J. J. Kolár: Pražský žid, Jehud, režie Jindřich Honzl, Stavovské divadlo
- 1946 Molière: Šibalství Skapinova, Oktáv, režie Jaroslav Průcha, Stavovské divadlo
- 1947 W. Shakespeare: Jak se vám líbí, Olivek, režie Karel Dostal, Stavovské divadlo
- 1947 L. H. Morstin: Xantipa, Parrasios, režie František Salzer, Stavovské divadlo
- 1948 F. Rachlík: Kulový král, Kumanis, režie František Salzer, Stavovské divadlo
- 1948 L. Hellmanová: Lištičky, Leon Hubbard, režie Alfréd Radok, Stavovské divadlo
- 1948 František Langer: Jiskra v popelu, Lojzík, režie František Salzer, Stavovské divadlo
- 1949 Maxim Gorkij: Maloměšťáci, Doktor, režie Jindřich Honzl, Tylovo divadlo
- 1949 Edmond Rostand : Cyrano z Bergeracu, Kristian de Neuvillete, režie František Salzer, Tylovo divadlo
- 1950 C. Goldoni, Sluha dvou pánů, Silvínek, režie Karel Dostal, Tylovo divadlo
- 1950 W.Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Lucenzio, režie František Salzer, Tylovo divadlo
- 1950 A. Jirásek: Jan Žižka, Záviš Černý z Garbova , režie Antonín Dvořák, Národní divadlo
- 1964 M. Slomczynski: Osamění, Petr Lešnák, režie Miroslav Macháček, Tylovo divadlo
Městská divadla pražská
[editovat | editovat zdroj]- 1950 Alexander Fredro: Muž a žena, role: Alfréd, Divadlo Komedie, režie Ota Ornest, 112 repríz
- 1951 Molière: Tartuffe, Tartuffe, Komorní divadlo, režie Ota Ornest, 178 repríz
- 1952 Lope de Vega: Pes na seně aneb Hraběnka a její sekretář, sekretář Teodor, Divadlo Komedie, režie Ota Ornest, 118 repríz
- 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Ivanov, Komorní divadlo, režie Bedřich Vrbský, 44 repríz
- 1954 A. Fredro: Panenské sliby, Gustav, Divadlo Komedie, režie Rudolf Hrušínský, 119 repríz
- 1955 Molière: Misantrop, Komorní divadlo, režie Karel Dostal, 102 repríz
- 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Sélicour, Komorní divadlo, režie Bedřich Vrbský, 35 repríz
- 1958 F. X. Šalda: Dítě, Ríša, Komorní divadlo, režie Rudolf Hrušínský, 28 repríz
- 1958 Johann Wolfgang von Goethe: Torquato Tasso, titul. role, Komorní divadlo, režie Karel Dostal, 62 repríz
- 1963 Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové, Möbius, Komorní divadlo, režie Ladislav Vymětal, 125 repríz
- 1964 Félicien Marceau: Vajíčko, Emil Magis, Divadlo komedie, režie Ota Ornest, 185 repríz – jedna z jeho životních rolí, záznam hry vyšel na DVD Archivováno 29. 12. 2008 na Wayback Machine. týdeníku Reflex v roce 2006 v rámci akce X krát divadlo
- 1965 Friedrich Dürrenmatt: Romulus Veliký, Romulus, Divadlo ABC
- 1975 Grigorij Gorin: Zapomeňte na Hérostrata!, Divadlo ABC, Městská divadla pražská, překlad Růžena Pochová, režie Ladislav Vymětal, výprava Jan Dušek, premiéra 26. listopadu 1975. Hráli: Náš současník (Jiří Pick), Tissafernés, vladař Efesu (Václav Voska), Klementina, jeho žena (Marie Málková), Kleón, archón basileus (Jan Tříska), Hérostratos (Václav Postránecký ), Chryssipes, lichvář (Miroslav Homola), Erita, kněžka v chrámu bohyně Artemis (Jarmila Smejkalová), žalářník (Jiří Bruder), kameník (Roman Hemala), Hrnčíř Vladimír Salač (herec) a lazebník (Mirko Musil).[7]
- 1981 Edvard Radzinskij: Rozhovory se Sókratem, Sókrates, Rokoko, režie Ladislav Vymětal
Filmové role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1946 Housle a sen, režie Václav Krška – role: Frederick Chopin
- 1947 Až se vrátíš... režie Václav Krška – role: Syn Vladimir
- 1948 Červená ještěrka, režie František Sádek – role: profesor
- 1955 Jan Hus, režie Otakar Vávra – role: Čeněk z Vartenberka
- 1956 Jan Žižka, režie Otakar Vávra – role: Čeněk z Vartenberka
- 1957 Proti všem, režie Otakar Vávra – role: kněz Petr Kániš
- 1965 Bílá paní, režie Zdeněk Podskalský – role: psychiatr MUDr. Boukal
- 1971 Touha Sherlocka Holmese, režie Štěpán Skalský – role: Dr. Watson
- 1976 Noc klavíristy, režie Jindřich Polák – role: klavírista A. J. Tůma
Televizní role (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1965 Zločin na poště (TV inscenace povídky) – role: komisař Dr. Mejzlík
- 1965 Kupon (TV inscenace povídky) – role: komisař Dr. Mejzlík
- 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: vypravěč
- 1971 Rozsudek (TV seriál) – role: Jakub Rahn
- 1971 F. L. Věk (TV seriál) – role: Václav Matěj Kramerius
- 1972 Zbojník Ondráš (TV film) – role: purkrabí Prchlík
- 1977 Nikola Šuhaj loupežník (TV film) – role: doktor
- 1980 30 případů majora Zemana (TV seriál – 30. díl: Růže pro Zemana) – role: starožitník Kaunic
- 1981 A na konci je začátek (TV film) – role: herec Jindřich Jerman
- záznamy z některých divadelních představení (např. Misantrop)
Rozhlasové role
[editovat | editovat zdroj]- 1950 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie: Josef Bezdíček. Hráli: Václav Voska (Lysandr), Vladimír Ráž (Demeteus), František Filipovský (Klubko), Antonín Jedlička (Pískálek), Josef Hlinomaz (Tlamička), Saša Myšková (Hermie), Drahomíra Hůrková (Helena), Vítězslav Vejražka (Oberon), Jaroslava Adamová (Puk). Hudba: Václav Trojan.[8]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1965 Státní cena
- 1966 titul zasloužilý umělec
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 34, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Václav Voska [online]. rozhlas.cz [cit. 2012-10-08]. Dostupné online.
- ↑ NEFF, Vladimír. Sňatky z rozumu (5 dílů dle literární předlohy). Česká televize [online]. 1968 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Historie městských divadel pražských. Městská divadla pražská [online]. Městská divadla pražská [cit. 2019-08-25]. Dostupné online.
- ↑ VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 103, 144–148, 152, 155–156, 159, 167
- B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 178, 254, 277, 282, 288, 290, 298–299, 314, 362
- Marie Boková. Václav Voska : intelekt a srdce. Praha : XYZ, 2009. 241 s. ISBN 978-80-87021-89-7.
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255, 274
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, 114, 156, 208, 259, 314, 387, 408, 410, 412, 475, 486, 489, 498, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 114, 262, 265, 266, 325, 520.
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 163, ISBN 80-207-0419-1
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 734–739.
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 114, 299, 447, ISBN 80-204-0493-7
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 268.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 570–1
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 258
- Viktor Kudělka. Václav Voska. Praha : Čs. filmový ústav, 1991. 36 s.
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781.
- Příběhy slavných: Václav Voska [audio]. Český rozhlas Dvojka [online]. 14. až 18. prosince 2015 v 9.40. Režie Petr Dufek. Přístup z: http://www.rozhlas.cz/dvojka/stream/_zprava/pribehy-slavnych-vaclav-voska--1563144
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 65, 68, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 82
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489.
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 183, 185, 188–189, 216, 272, 283, 360
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 12–3, 17, 21, 23, 27–8, 32, 34, 41, 45–6, 48, 52, 54, 59, 60, 66, 69, 73, 77, 80, 87, 90, 92, 97–98, 100, 102–105, 107–110, 115, 119, 123–124, 128–129, 131–132, 135, 137, 140–142, 146, 148, 151, 156, 158, 160, 163, 167–169, 171, 173, 177, 183, 185, 192, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 100, 207, 225, 236–237, 242, 255, 259, 270, 271, 276–277, 281, 286, 288, 290, 297, 299, 301, 305–307, 309, 310, 315, 323, 328, 330, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Voska na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Voska
- Václav Voska v databázi Archivu Národního divadla
- Václav Voska ve Filmovém přehledu
- Václav Voska v Česko-Slovenské filmové databázi
- Václav Voska ve Filmové databázi
- Václav Voska na Kinoboxu
- Václav Voska v Internet Movie Database (anglicky)
- Václav Voska v České divadelní encyklopedii
- Václav Voska na Dabingforum.cz
- Václav Voska, Reflex 44/2006 Archivováno 14. 1. 2009 na Wayback Machine.
- Václav Voska v cyklu České televize Příběhy slavných
- Dnes večer hraju já: 1/7 Václav Voska. ČT art 5. 1. 2023.
- Čeští herci
- Čeští divadelní herci
- Čeští filmoví herci
- Čeští televizní herci
- Čeští dabéři
- Herci Národního divadla
- Herci Divadla na Vinohradech
- Lidé Českého rozhlasu
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda
- Poslanci České národní rady
- Narození v roce 1918
- Narození 21. října
- Narození v Praze
- Úmrtí v roce 1982
- Úmrtí 20. srpna
- Úmrtí ve Valašském Meziříčí
- Pohřbení na Olšanech