Čchen Jou-ting
| Čchen Jou-ting | |
|---|---|
| Narození | 1330 |
| Úmrtí | 1368 (ve věku 37–38 let) |
| Povolání | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Čchen Jou-ting (čínsky: znaky 陳友定, pchin-jin Chén Yǒudìng; 1330?-1368) byl čínský voják a politik sloužící dynastii Jüan. V 60. letech 14. století ovládal Fu-ťien, dokud nebyl roku 1368 poražen armádou říše Ming.
Čchen Jou-ting byl negramotný rolnický syn z prefektury Fu-čou ve Fu-ťienu. Osiřel, v neklidných dobách počátku 50. let 14. století využil své fyzické síly a nechal se naverbovat místními úřady k strážní službě.[1]
V operacích proti jižním Rudým turbanům útočícím z Ťiang-si opakovaně projevil svůj vojenský talent a byl povyšován s mimořádnou rychlostí, typickou pro 50. léta.[2] Za méně než deset let se stal nejvlivnějším mužem ve Fu-ťienu. Během let se dovzdělal, ale učenec se z něj nestal. Založením byl diktátor, požadoval neprodlené a bezvýhradné plnění svých, leckdy drakonických, rozhodnutí. K vynikajícím vojevůdcovským schopnostem se družila i neochvějná loajalita k jüanské vládě. Na výzvy mingského císaře Chung-wua k mírovému začlenění do mingské říše reagoval zabitím vyjednavačů.[3]
Nakonec roku 1368 na Fu-ťien zaútočila mingská vojska. Pozemní síly vedl Chu Mej, loďstvo Tchang Che a Liao Jung-čung. Provincie byla dobyta v únoru 1368, Čchen současně padl do zajetí.[4] Císař Chung-wu, který vždy oceňoval bravurní dobrodruhy, mu byl ochoten odpustit jeho vzdor a udělit titul a postavení. Ale Čchen, vždy věrný mongolskému císaři, odmítl přejít na druhou stranu a zvolil si smrt. Načež jej císař dal popravit i s jediným přeživším synem, dobrovolně provázejícím otce.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 23. (anglicky)
- ↑ Mote, s. 23–24.
- ↑ a b Mote, s. 24.
- ↑ DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 97. (anglicky)