Malijská říše
| Malijská říše Nyeni Manden Kurufaba
| |||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||
zhruba 1 100 000 km² (rok 1380)
| |||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||
20 000 000
| |||||||||||||||
malinké, mandinkština, fulbština, bozo
| |||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||
Vznik
|
30. léta 13. století
| ||||||||||||||
Zánik
|
17. století
| ||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Malijská říše (bambarsky Nyeni či Niani, v historii označováno jako Manden Kurufaba) byla v dobách své největší slávy mezi roky 1200 a 1500 dominantním státním útvarem v severozápadní Africe. V subsaharské oblasti se jí bohatstvím a velikostí nemohla žádná jiná říše rovnat. Jejím předchůdcem byla Ghanská říše, kterou v roce 1076 zničil útok berberských Almorávidů ze severu.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Mali začalo získávat na svém významu od 13. století. Ztvárňovalo typ státního zřízení typického až pro říše vzniklé dlouho po jeho zániku mezi 15. a 16. stoletím. Mali se rozkládalo ve strategicky výhodném regionu zemědělsky úrodné oblasti povodí řeky Niger, která každoročně při povodních přinesla nános úrodných naplavenin. Význam oblasti také dále zvyšovaly zlaté doly. Území spadalo až do poloviny 11. století pod nadvládu Ghanské říše. Jakmile ustoupil ghanský vliv, několik méně významných království začalo vzájemný souboj o zisk vlivu v regionu. Malý stát Kangaba pod vedením svého vládce Sundžáty Keity porazil v bitvě u Kiriny (1235) sousední království Susu, jež do boje vedl krutý král Sumanguru Kante.[1][2] Porážky Susy dala Sundžátovy kontrolu na výnosnými subsaharskými obchodními cestami. Kmeny sjednocené pod Sundžátou, v té době již panovníkem rozsáhlé oblasti, pak stály u počátku vzniku říše Mali. Hlavním městem bylo Niani, později Kangaba (též Mande Kaba).[3]
Za nadvlády Sundžáty a jeho následovníků Mali expandovalo na západ směrem k Atlantskému oceánu, na jih hluboko do pralesů, východně až za řeku Niger a severně k dolům se solí a s mědí. V období největšího rozmachu bylo Mali konfederací 3 nezávislých spřízněných států (Mali, Mema a Wagadu) a 12 podrobených provincií. V nich si král vyhradil právo vykonávat spravedlnost a monopolizovat obchod (především se zlatem). Po smrti Sundžáty Keity králové Mali získávali titul mansa, často je uváděn i jako součást jejich jména.
Význam a věhlas Mali se rozšířil jak do islámského světa, tak i do Evropy, když malijský král Mansá Músa v letech 1324–1325 podnikl pouť do svatého města islámu Mekky (v dnešní Saúdské Arábii). Na svojí cestu nechal vypravit stovky velbloudů naložených zlatem. Toto zlato v Káhiře způsobilo inflaci.[4] Músa je podle mnohých zdrojů stále nejbohatším člověkem v lidských dějinách.[5][6] Za časů Mansá Músy se významnou měrou začal šířit islám v tehdejších obchodních centrech jako Dženné a Timbuktu a pronikl tak do všedního života.[7] O cestu do Mekky se pokusil již jeho předchůdce Sakura, který královský trůn získal roku 1285 jako bývalý otrok, ale ten zemřel během cesty, která tak neměla politické a geopolitické dopady.
Nicméně v následujících dekádách intriky na královském dvoře a další vzájemné spory oslabily sílu rozsáhlé říše. Posledním velkým obdobím byla devatenáctiletá vláda krále Sulejmana, jež začala roku 1341 (tehdy zemi navštívil Ibn Battúta). Jediným zásadní probléme jeho vlády byla ztráta malijské provincie Dyolof v dnešním Senegalu. (Kmeny této oblasti se v 50. letech 13. století spojily a založily svůj vlastní stát známý jako říše Wolof, někdy též Jolof[8]). Po Suljmanově smrti se však i města a oblasti v severní části země vzbouřily. Obyvatelé Songhaje byli jedním z prvních národů, žijících v povodí Nigeru, který se osamostatnil. Během 17. století čelila říše Mali nájezdům Bamanské říše, malijský král Mama Maghana se pokusil Bamanský stát dobýt, neuspěl však a bamanské nájezdy naopak vedly k definitivnímu rozkladu státu. Příslušníci vládnoucí dynastie Keitů se stáhli do města Kangaba, kde se stali provinčními náčelníky. Během následujícího období většinu toho, co zůstalo po říši Mali, převzala říše Songhaj.[9][10]
Velká část informací o říši Mali pochází od severoafrického arabského historika 14. století Ibn Chaldúna, marockého cestovatele ze 14. století Ibn Battúty a berberského cestovatele 16. století Leo Africana. Dalším významným zdrojem informací je ústní tradice vypravěčů známých jako grioti.[11][12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sundiata Keita. World History Encyclopedia [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BÜHNEN, Stephan. In Quest of Susu. History in Africa. 1994, roč. 21, s. 1–47. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0361-5413. DOI 10.2307/3171880.
- ↑ GREEN, Kathryn L. "Mande Kaba," the Capital of Mali: A Recent Invention?. History in Africa. 1991, roč. 18, s. 127–135. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0361-5413. DOI 10.2307/3172058.
- ↑ VIDAL CRESPO, Alejandro. Gold as a stable currency... or not. Mansa Musa's journey. Monthly Strategy Report - September 2014 [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-14.
- ↑ MORGAN, Thad. This 14th-Century African Emperor Remains the Richest Person in History. History.com [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NAIMA, Mohamud. Is Mansa Musa the richest man who ever lived?. BBC News. 2019-03-10. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. (anglicky)
- ↑ BELL, Nawal Morcos. The Age of Mansa Musa of Mali: Problems in Succession and Chronology. The International Journal of African Historical Studies. 1972, roč. 5, čís. 2, s. 221–234. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0361-7882. DOI 10.2307/217515.
- ↑ Wolof empire | historical empire, Africa. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AGYEPONG, Stephen. A Glorious Age in Africa, Ghana, Mali, and Songhay: The Story of Three Great African Empires, Daniel Chu and Elliott Skinner. Africa Today. 2013, roč. 60, čís. 1, s. 130–134. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0001-9887. DOI 10.2979/africatoday.60.1.130.
- ↑ JANSEN, Jan. In Defense of Mali’s Gold: The Political and Military Organization of the Northern Upper Niger, c. 1650–c. 1850. Journal of West African History. 2015, roč. 1, čís. 1, s. 1–36. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 2327-1868. DOI 10.14321/jwestafrihist.1.1.0001.
- ↑ PFEIFFER, Katrin. Mandinka Spoken Art: Folk-tales, Griot Accounts, and Songs. [s.l.]: R. Köppe Verlag 328 s. Dostupné online. ISBN 978-3-927620-63-6. (anglicky) Google-Books-ID: z7nfAAAAMAAJ.
- ↑ HUNWICK, John O. A Region of the Mind: Medieval Arab Views of African Geography and Ethnography and their Legacy. Sudanic Africa. 2005, roč. 16, s. 103–136. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0803-0685.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Malijská říše na Wikimedia Commons
