Římskokatolická církev ve Francii
Katolické vyznání, resp. římskokatolické, je hlavním francouzským náboženstvím. Ve Francii je 47 miliónů pokřtěných katolíků (77% populace), počet praktikujících je však nižší. Francie je rozdělena do 104 diecézí (93 diecézí na území kontinentální Francie, 9 v zámoří, vojenský ordinariát a prelatura Mission de France), které jsou seskupeny do 15 církevních provincií. Arcibiskupové v Paříži a Lyonu jsou obvykle jmenováni kardinály, často také arcibiskupové v Bordeaux a Marseille. Biskupové jsou organizovaní ve Francouzské biskupské konferenci, Svatý stolec je reprezentován apoštolským nunciem ve Francii. Biskupové diecézí v zámoří jsou organizováni v Pacifické biskupské konferenci (C.E.PAC.).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Během Velké francouzské revoluce došlo ve Francii k zestátnění veškerého církevního majetku a odluce církve od státu. Během vlády Napoleona Bonaparta pak konkordátem z roku 1801. Revoluční status byl potvrzen později zákonem z roku 1905. Všechny budovy a kostely, které církev užívala v roce 1905, se staly vlastnictvím státu, který je vlastním nákladem udržuje.[1] Specifická situace je v Alsasku-Moselsku, kde platí místní právo, které nezahrnuje zákony z roku 1905.
Církev ve 21. století
[editovat | editovat zdroj]Ve 21. století se kostely (zejména katolické) staly terčem vandalismu, devastace, úmyslně založených požárů apod. V roce 2017 bylo ve Francii registrováno 1038 případů antikřesťanského vandalství a profanace zaměřených proti kostelům a jiným křesťanským objektům (hřbitovům), nezřídka opakovaně.[2] O rok později to podle statistiky ministerstva vnitra bylo 1063 případů.[3]
Organizační struktura církve v kontinentální Francii
[editovat | editovat zdroj].svg?lang=cs)
Organizační struktura církve ve Francii byla naposledy reformována v roce 2002.[4]
Diecéze bezprostředně podřízené Svatému Stolci
[editovat | editovat zdroj]- Arcidiecéze štrasburská (platí zde konkordát z roku 1801)
- Diecéze métská (platí zde konkordát z roku 1801)
- Eparchie pařížská svatého Kříže (Arménské katolické církve)
- Maronitská eparchie Panny Marie Libanonské v Paříži (Maronitské katolické církve)
- Pařížská eparchie byzantské ukrajinské církve svatého Vladimíra Velikého (Ukrajinské řeckokatolické církve, bezprostředně podřízená Svatému Stolci)
Exarcháty a ordinariáty
[editovat | editovat zdroj]- Francouzský vojenský ordinariát (bezprostředně podřízený Svatému Stolci, se sídlem v Paříži)
- Ordinariát pro katolíky východních ritů ve Francii (Současně je ordinářem arcibiskup pařížský)
Církevní organizace ve francouzských zámořských teritoriích
[editovat | editovat zdroj]- Arcidiecéze Nouméa (Nová Kaledonie)
- Diecéze Wallis a Futuna (Wallis a Futuna)
- K této církevní provincii také patří Diecéze Port-Vila, jejíž území je tvořeno nezávislým státem Vanuatu
Diecéze bezprostředně podřízené Svatému Stolci
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MAJETKOPRÁVNÍ ASPEKTY VZTAHU MEZI STÁTEM A CÍRKVEMI VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 2019-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Vlna antikřesťanského vandalismu ve Francii [online]. Rádio Vatikán [cit. 2019-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Vlna antikřesťanského vandalismu ve Francii [online]. krestandnes.cz [cit. 2019-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Restrukturace církevních provincií ve Francii Archivováno 17. 11. 2008 na Wayback Machine., dekret Kongregace pro biskupy z 8. prosince 2002.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Římskokatolická církev ve Francii na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky francouzské biskupské konference
- (anglicky) Statistika
