Achra Avidzba
plk. Achra Avidzba Ахра Аҩӡба | |
---|---|
Narození | 27. ledna 1986 (38 let) Soči, Ruská SFSR, SSSR |
Národnost | abchazská |
Alma mater | Ruská univerzita družby národů |
Povolání | důstojník, politický aktivista |
Ocenění | Hrdina Doněcké lidové republiky (2015) Kříž svatého Jiří (2022) odznak Lidová domobrana Donbasu (2022) Cařihradský kříž (2023) |
Choť | Julia Ovčarenková[1] |
Děti | 5 synů[2] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Achra Ruslanovič Avidzba (abchazsky Ахра Руслан-иԥа Аҩӡба, rusky Ахра Русланович Авидзба, 27. ledna 1986, Soči) je abchazský voják a politický aktivista. Je bývalým účastníkem války na východní Ukrajině, kde působil na straně ozbrojených sil mezinárodně neuznané Doněcké lidové republiky a zastával funkci velitele zahraničního batalionu Oplot pod přezdívkou Abchaz. Dosáhl hodnosti plukovníka. V Abcházii v roce 2020 proslul jako jedna z klíčových postav nepokojů, jejichž následkem byl svržen dosavadní prezident země Raul Chadžimba.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Avidzba se narodil 27. ledna 1986 v ruském Soči, kousek za hranicemi své domoviny. Jeho otec Ruslan Avidzba pochází z vesnice Aacy v okresu Gudauta Abchazské ASSR a matka z nedaleké vesnice Lychny. Achrův otec i oba jeho strýcové bojovali v letech 1992 až 1993 ve válce v Abcházii za nezávislost jejich země, zatímco Achra vyrůstal za hranicemi v Rusku. Do Abcházie se mladý Avidzba přestěhoval až v roce 2011, kdy absolvoval studium na sočské pobočce Ruské univerzity družby národů.[1]
Vojenská kariéra na Donbase
[editovat | editovat zdroj]V roce 2008 se účastnil jako dobrovolník Války v Jižní Osetii na straně Ruska a měl být nasazen přímo na území Jižní Osetie, avšak bojových operací se nakonec nezúčastnil, neboť válka brzy skončila.[1][2] Na své první válečné zkušenosti si tedy musel počkat.
Příležitost se naskytla v roce 2014, když vypukl další postsovětský konflikt na Donbase. V létě toho roku se tedy vypravil do oblasti bojů se skupinou 20 dobrovolníků. 27. července 2014 se se svou družinou přidal k batalionu Oplot, jenž bránil vznikající Doněckou lidovou republiku. V rámci Oplotu utvořil mezinárodní jednotku, jež byla pojmenována Pjatnaška (nynější 2. brigáda speciálních jednotek mírobrany Doněcké lidové republiky)[2][3] S tímto vojenským uskupením se aktivně účastnil bojů na kopci Savur-Mohyla a bojů při srpnové ofenzívě povstalců, jakými byly bitva o Ilovajsk či bitva o Marinku. Dále byl nasazen v bojích o Debalceve, v tzv. debalcevském kotli a v táhnoucích se bitvách o Doněcké letiště.[2]
V letech 2015 až 2016 pokračoval v batalionu, získal hodnost plukovníka a titul „hrdina Donbasu“, a na východní Ukrajině se podruhé oženil s Julií Ovčarenkovou, se kterou má tři děti a další dvě měl z předchozího manželství. V roce 2016, kdy již nejhorší boje byly skončené, ukončil své působení jako velitel 2. brigády speciálních jednotek mírobrany Doněcké lidové republiky. Střídavě žil v Abcházii a v Doněcké lidové republice a začal se věnovat politice.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Svou politickou kariéru se pokusil nastartovat v roce 2017, kdy neúspěšně kandidoval na poslance při volbách do Abchazského lidového shromáždění.[4] Politickou funkci nezískal, místo toho se stal politickým aktivistou, k čemuž mu dopomáhala i reputace, kterou získal během války na východě Ukrajiny o Donbas.
Jeho chvíle přišla v roce 2019 a pak na začátku roku 2020, kdy po prezidentských volbách probíhaly v Suchumi protivládní nepokoje a protesty, do jejich čela se postavil on sám. Koncem listopadu 2019 se totiž narychlo vrátil do Abcházie z Donbasu, aby vyšetřil přestřelku v suchumské restauraci San Remo z 22. listopadu, při níž byl zavražděn jeho bratranec a vor v zakoně Alchas Avidzba a další dvě osoby. Achra Avidzba tedy shromáždil dav tvořený příbuznými a jeho sympatizanty a s nimi začal za pomocí demonstrací a urgencí tlačit na vládní činitele. Díky tomuto stálému tlaku se domohl toho, že byli už 2. prosince 2019 ze svých funkcí vyhozeni ministr vnitra Garri Aršba a generální prokurátor Zurab Ačba.[5][6]
Tyto události vyvrcholily v celonárodní nepokoje, jakmile byly Nejvyšším soudem Republiky Abcházie zrušeny výsledky předešlých voleb a bylo nařízeno opakování voleb.[1] Ty nakonec vedly k pádu prezidenta Raula Chadžimby a k předčasným prezidentským volbám. 9. ledna 2020, kdy Nejvyšší soud projednával odvolání opozičního kandidáta Alchase Kviciniji proti výsledkům předešlých voleb, shromáždil Avidzba tisícihlavý protestující dav v Suchumu, s nimiž obklíčil budovy Nejvyššího soudu i sídla prezidenta. Protestující dav brzy vnikl dovnitř sídla prezidenta, vyraboval ho a žádal Chadžimbovu rezignaci.[7] Policie proti účastníkům akce nezasáhla. Avidzba poté dorazil přímo do budovy Nejvyššího soudu, aby tam přesvědčil přítomné zástupce opozice proti Chadžimbovi, aby následovali „lid“.
K večeru 12. ledna 2020 měl Avidzba projev ke svému davu protestujících, jenž se opět shromáždil před prezidentským palácem. Zde projevil své rétorické nadání a vyzval účastníky protestů, že následující den se slaví velký abchazský svátek Stvoření světa, a v plamenné řeči obvinil Raula Chadžimbu, že je viníkem všech událostí, jež měly souvislost s nepokoji, tedy že je všechny drží zde a nedává jim možnost se rozejít. Zároveň vyzval protestující, aby nebrali do rukou zbraně, a dále plamenně spílal Chadžimbovi. Během této demonstrace Chadžimba, jenž se skrýval na prezidentské dače, podlehl tlaku a rezignoval na svůj úřad.[4]
Dle článku deníku Novaja Gazeta se při událostech z ledna 2020 stal Achra Avidzba jedním z nejznámějších představitelů mladé generace Abchazů, kteří se účastnili protestů. O Avidzbovi se tehdy spekulovalo, že se při jmenování nové vlády stane abchazským ministrem vnitra.[4]
V nových prezidentských volbách nakonec zvítězil kandidát opozice Aslan Bžanija, který si 11. června 2020 vybral Avidzbu do svého týmu v prezidentské kanceláři coby asistenta pro věci zahraniční politiky.[8]
Ve funkci ale nevydržel dlouho kvůli svému skandálnímu chování. 7. srpna 2020 se totiž vracel z pracovní cesty z Ruska a na hranicích mu bylo zakázáno opustit ruské území pohraniční stráží. Dle jeho vlastních slov ho zadržovali na hranicích celých pět hodin.[9] Ruští pohraničníci ho odmítali pustit přes hranici, dokud Avidzba nezaplatí dlužné daně z nemovitosti v Soči a silniční daně za auta, které vlastní. Nakonec to na hranicích nevydržel a ve své černé Toyotě se rozjel proti hraniční bráně, kterou automobilem prorazil, aby překročil hranicí do Abcházie nelegálně.[9][10] Ačkoliv pak z Abcházie dlužnou částku uhradil, jeho jednání způsobilo značný rozruch.
O dva měsíce později, dne 2. října, se do Ruska vrátil, ale byl tamní policií zatčen a předběžným opatřením soudu umístěn do vazby na deset dnů za svůj přečin neuposlechnutí pokynů pohraniční stráže a za ilegální překročení státní hranice. Dne 26. října mu soud v Soči vyměřil za tyto přečiny pokutu ve výši 100 tisíc rublů. Po tomto trestu, jenž uzavřel Avidzbovu pohraniční aféru, rezignoval dne 9. listopadu 2020 na svou funkci asistenta prezidenta republiky.[11] Jako důvod rezignace uvedl své zklamání a ztrátu víry ve společnou věc a v prospěšnost jeho práce v politickém týmu, jenž navzdory proklamacím nedostojí svým slovům nutnými činy.[11]
Zatčení
[editovat | editovat zdroj]Avidzba po své rezignaci zmizel z veřejného života. Avšak 2. března 2021 se opět připomněl svou účastí v protestu před budovou Abchazské lidového shromáždění, kde se sešel dav zhruba dvou set sympatizantům opozice proti asistentovi prezidenta Bžaniji ve věcech ekonomiky Benuru Kvirajovi, o němž prosákly na veřejnost informace, že byl spolu se dvěma dalšími muži vyslán na tajná vyjednávání s gruzínskou stranou. Zde nejen Avidzba vyjádřili nespokojenost s politickými kroky vedení země.[12] Avidzba na tomto shromáždění opozice vyhlásil, že bude zakládat nové politické hnutí.
Avšak 4. března 2021 byl v Suchumu zatčen, když se dostavil na výslech do budovy Státní bezpečnostní služby Republiky Abcházie ve věci trestní kauzy na území Abcházie a odmítl spolupracovat s vyšetřovateli tajné policie. Sám byl tedy obviněn z nezákonného ozbrojování spáchaného v organizované skupině. Spolu s ním skončilo v rukách policie pět dalších osob ze zahraničí, kteří byli umístěni do vazby.[13] Mezi spoluobviněnými byli:[14] Stanislav Kulta („Gambit“) — občan Ukrajiny z Oděsy, jenž se účastnil oděských událostí ze dne 2. května 2014 jako jeden z organizátorů, později bojoval na Donbase v batalionu „Motorola“, a zajímala se o něj ukrajinská SBU[15]; Talech Hasanov — občan Ukrajiny z Doněcka; Aslan Gutižov — občan Ruska, bývalý policejní důstojník z Nalčiku; Andrej Loktionov — občan Ukrajiny, bývalý šéf ostrahy strojírenského podniku v Jasynuvatě; Vladimir Ščerbakov — občan Ukrajiny z Doněcka. Jako jediný byl soudem propuštěn z vazby dne 9. března.[16]
Po Avidzbově zatčení se před budovou Státní bezpečnostní služby shromáždil dav jeho příznivců a členů rodiny, kteří žádali jeho propuštění. Napětí hrozilo přerůst v nové nepokoje nebo dokonce v ozbrojený převrat v zemi, zejména v souvislosti s blížícím sjezdem politického hnutí válečných veteránů Aruaa, jež se stavělo nepřátelsky vůči administrativě prezidenta Bžaniji.[17] Abchazská policie provedla 5. března domovní prohlídku v Avidzbově bytě a nalezla dva kulomety, dvě protitankové rakety, sedm útočných pušek, jednu karabinu a zásobu 3 194 kusů munice. Na začátku dubna bylo s Avidzbou projednáváno prodloužení vazebního stíhání. Během líčení Avidzba odmítal přiznat vinu za čin nezákonného ozbrojování, hájil se, že je souzen pro své přesvědčení a pro svůj styl říkat věci, které se mu nelíbí, nahlas. Také připomněl vraždu svého bratrance, kdy pachatelé stále ještě nebyli potrestáni.[18] Ve skutečnosti ale vyšetřování událostí z konce roku 2019 pokračovalo a dosud nepotrestaní vrazi jeho bratrance byli 30. dubna postaveni před soud také.[19]
Dne 11. června 2021 se konal u okresního soudu v Gulrypši proces s Achrou Avidzbou i s pěticí spoluobviněných. Avidzba byl uznán vinným z nezákonného ozbrojování a odsouzen k tříletému podmíněnému trestu a k pokutě 10 000 rublů. U spoluobviněných soud neshledal důkazy jejich viny a zprostil je všech obvinění.[20]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Ахра Авидзба. Kavkazskyj Uzel. 8. března 2021. Dostupné online.
- ↑ a b c d KOTĚNOK, Jurij. «Мы устроили акт устрашения»: экс-командир «Пятнашки» рассказал, как брал ВСУ «на авось». RIAFAN. 23. ledna 2019. Dostupné online.
- ↑ ŠIRAKARENKOVÁ, Jelena. Ахра Авидзба (Абхаз): пусть наши недруги не думают, что они нас ослабят, у нас еще появилась цель мстить за Мамая. Komsomolskaja Pravda. 18. května 2018. Dostupné online.
- ↑ a b c AZAR, Ilja. Донецкий Ленин взял Сухум. Novaja Gazeta. 13. ledna 2020. Dostupné online.
- ↑ Министр внутренних дел Абхазии освобожден от должности. Sputnik Abchazija. 2. prosince 2019. Dostupné online.
- ↑ Рауль Хаджимба: результат расследования преступлений требует от меня принятия решений об отставке министра ВД и внесения в Парламент представления об освобождении генпрокурора. Apsnypress. 2. prosince 2019. Dostupné online Archivováno 4. 2. 2020 na Wayback Machine..
- ↑ V Suchumi demonstruje opozice, prezident Abcházie mluví o pokusu o převrat. Eurozprávy.cz. ČTK. 9. ledna 2020. Dostupné online Archivováno 10. 1. 2020 na Wayback Machine..
- ↑ Ахра Авидзба назначен помощником Аслана Бжания по международным связям. Echo Kavkaza. 11. června 2020. Dostupné online.
- ↑ a b Помощник абхазского президента Ахра Авидзба прокомментировал инцидент на КПП "Псоу". Echo Kavkaza. 8. srpna 2020. Dostupné online.
- ↑ Помощник президента Абхазии протаранил на автомобиле границу с Россией. Видео. JamNEWS. 9. srpna 2020. Dostupné online.
- ↑ a b Помощник президента Абхазии Ахра Авидзба подал в отставку Sputnik Abchazija. 9. listopadu 2020. Dostupné online.
- ↑ Protest in Abkhazia over 'secret negotiations' conducted with Tbilisi by presidential aide. JAM News. 2. března 2021. Dostupné online.
- ↑ В Сухуми на месяц арестован Ахрик Авидзба – "герой ДНР" и бывший помощник президента Абхазии. Kavkaz.Realii. 8. března 2021. Dostupné online.
- ↑ KRUTOV, Mark. Подвал для "героя ДНР". За что арестовали Ахру Авидзба. Rádio Svobodná Evropa - ruské vydání. 10. března 2021. Dostupné online.
- ↑ СБУ допросит подозреваемых в организации беспорядков 2 мая в Одессе. RIA Novosti. 15. října 2015. Dostupné online.
- ↑ Один из охранников Ахры Авидзба будет отпущен, четверо арестованы на месяц. Echo Kavkaza. 8. března 2021. Dostupné online.
- ↑ KOTOVOVÁ, Marianna. Tense days in Abkhazia after arrest of former Bzhania aide. OC Media. 15. března 2021. Dostupné online.
- ↑ ZAVODSKAJA, Jelena. Ахра Авидзба: «Меня судят не за оружие, меня судят за мои убеждения». Echo Kavkaza. 2. dubna 2021. Dostupné online.
- ↑ УГОЛОВНОЕ ДЕЛО ПО ФАКТУ УБИЙСТВА НА НАБЕРЕЖНОЙ МАХАДЖИРОВ ТРЕХ ЧЕЛОВЕК НАПРАВЛЕНО В ВЕРХОВНЫЙ СУД. Apsnypress. 30. dubna 2021. Dostupné online Archivováno 5. 5. 2021 na Wayback Machine..
- ↑ Что скрывается за арестом Ахры Авидзбы. Kavkazskyj Uzel. 15. června 2021. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Achra Avidzba na Wikimedia Commons