Agnès Jaoui

Agnès Jaoui
Agnès Jaoui
	Agnès Jaoui na filmovém festivalu v Cannes (2015)
Narození	19. října 1964 (60 let) ; Antony, Francie
Alma mater	Cours Florent; Lyceum Jindřicha IV.
Aktivní roky	1983 – současnost
Partner(ka)	Jean-Pierre Bacri (1987–2012)
Rodiče	Hubert Jaoui; Gyza Jaoui
Příbuzní	Laurent Jaoui (sourozenec)
César
	Nejlepší scénář; 1993 – Smoking / No Smoking; 1997 – Rodinný průvan; 1998 – Stará známá písnička; 2001 – Někdo to rád jinak; Nejlepší film; 2001 – Někdo to rád jinak; Nejlepší herečka ve vedlejší roli; 1998 – Stará známá písnička
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agnès Jaoui (* 19. října 1964 Antony) je francouzská scenáristka, herečka, režisérka a také zpěvačka. Je široce oceňována za své filmy a celkem získala šestkrát ocenění César, přičemž čtyři z nich za nejlepší scénář. Na filmech často spolupracuje se svým ex-přítelem, francouzským hercem a scenáristou, Jean-Pierrem Bacrim.

Život

Agnès Jaoui se narodila do rodiny Huberta a Gyzy Jaouiových dne 19. října 1964. Narodila se ve městě Antony, v departmentu Hauts-de-Seine.^[1] Má tuniské kořeny a je židovka.^[1] Její rodiče se obě věnovali spisovatelství a když bylo Agnès osm let, společně se přestěhovali do Paříže.^[1] Gyza se navíc zabývá transakční analýzou a je průkopnicí v tomto oboru. Agnès byla vychovávána společně s bratrem Laurentem, který se též stal režisérem a scenáristou. Divadlu se začala věnovat s nástupem na lyceum Jindřicha IV. (Lycée Henri-IV) v Paříži, kdy začala navštěvovat školní divadelní kroužek.^[1] Ve věku patnácti let nastoupila na soukromou divadelní školu Cours Florent (též v Paříži).^[1] Od roku 1984 brala lekce herectví v divadle Théâtre Nanterre-Amandiers v Nanterre. O tři roky později, roku 1987, jí ředitel divadla Patrice Chéreau dal roli v jeho vlastním filmu Hôtel de France.

Mezi lety 1987 až 2012 byla partnerkou Jean-Pierra Bacriho. Roku 2012 se pár rozešel, ale oba se přesto rozhodli zachovat dobré vztahy a na filmech i nadále spolupracovat. Z tohoto partnerství nevzešly žádné děti, až roku 2012 Anès Jaoui adoptovala dvě děti původem z Brazílie.^[2]

Kariéra

Ještě ten rok, kdy získala první filmovou roli, roku 1987, dostala též roli v divadelní hře L'anniversaire od dramatika Harolda Pintera, kde si zahrála po boku svého pozdějšího partnera: Jean-Pierra Bacria. Spolu později napsali divadelní hru Cuisine et dépendances, kterou roku 1992 převedl na filmová plátna francouzský režisér Philippe Muyl.

Roku 1993 požádal Alain Resnais Agnès Jaoui a Jean-Pierra Bacria, aby napsali filmovou adaptaci na divadelní hru o osm dějstvích od Alana Ayckbourna jménem Intimate Exchanges. Duo Resnaisovu nabídku přijalo a ještě toho roku vešel do kin dvoudílný snímek Smoking / No Smoking. Díky tomuto dílu oba tvůrci vyhráli roku 1994 ocenění César za nejlepší scénář. Roku 1996 pak objevil duo scenáristů Cédric Klapisch a požádal je o napsání scénáře pro jeho nový komediální film Rodinný průvan. I tento film měl velké úspěchy a roku 1997 získali Agnès Jaoui, Bacri a sám Klapisch Césara za nejlepší scénář. Roku 1997 spolupracovala s Alainem Resnaisem na filmu Stará známá písnička, kde si zahrála vedlejší roli, pro kterou získala dalšího Césara.

Roku 2000 se rozhodla režírovat vlastní film, později nazvaný Někdo to rád jinak. Film měl obrovský úspěch; jen ve Francii přilákal přes čtyři miliony diváků do kin. Následující rok získal film hned čtyři Césary, včetně Césara za nejlepší film a za nejlepší scénář. Film byl též nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, avšak nominaci neproměnil. Roku 2004 režírovala svůj druhý film jménem A co já?, který psala společně s Bacrim a který na filmovém festivalu v Cannes získal cenu za nejlepší scénář.

Po vydání snímku A co já? se zaměřila na hudbu a vydala album latinských písní Canta. Roku 2008 se vrátila k filmu, když režírovala a zároveň hrála ve snímku Parlez-moi de la pluie. Roku 2013 pak režírovala svůj, zatím poslední, film jménem Au bout du conte, kde si též zahrála.

Filmografie

**Režie a scénář**
Rok	Název	Pozice	Získaná ocenění
1993	Smoking / No Smoking	Scénář	César pro nejlepší původní scénář
1996	Rodinný průvan	Scénář	César pro nejlepší scénář Cena Lumières pro nejlepší scénář
1997	Stará známá písnička	Scénář	César pro nejlepší scénář César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli
2000	Někdo to rád jinak	Režie i scénář	Cena Lumières pro nejlepší film Cena Lumières pro nejlepší režii Cena Lumières pro nejlepší scénář Evropská filmová cena pro nejlepší scénář César pro nejlepší film César pro nejlepší původní scénář
2004	A co já?	Režie i scénář	Bodil Award pro nejlepší neamerický film Evropská filmová cena za nejlepší scénář Filmový festival v Cannes – nejlepší scénář
2008	Parlez-moi de la pluie	Režie i scénář
2013	Au bout du conte	Režie i scénář
2017	Place publique	Režie i scénář	Připravovaný

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agnès Jaoui na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e KLIFA, Thierry. Agnès Jaoui: L'art de vivre. Studio magazine. Roč. 2000, čís. 2, s. 124–129.
↑ FITOUSSI, Karelle. Agnès Jaoui, la douceur de vivre [online]. Paříž: Paris Match, 2012-08-26 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Agnès Jaoui na Wikimedia Commons

[:0-1] KLIFA, Thierry. Agnès Jaoui: L'art de vivre. Studio magazine. Roč. 2000, čís. 2, s. 124–129.

[2] FITOUSSI, Karelle. Agnès Jaoui, la douceur de vivre [online]. Paříž: Paris Match, 2012-08-26 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online.

[1]

[2]

Držitelky Césara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli

1976–1979	1976 Marie-France Pisier (Bratranec a sestřenice) • 1977 Marie-France Pisier (Barocco) • 1978 Marie Duboisová (Hrozba) • 1979 Stéphane Audranová (Violette Nozière)

1980–1989	1980 Nicole Garcia (Sukničkář) • 1981 Nathalie Baye (Zachraň si, kdo můžeš (život)) • 1982 Nathalie Baye (Zvláštní případ) • 1983 Fanny Cottençonová (Hvězda severu) • 1984 Suzanne Flon (Vražedné léto) • 1985 Caroline Cellier (L'Année des méduses) • 1986 Bernadette Lafont (L'Effrontée) • 1987 Emmanuelle Béart (Manon od pramene) • 1988 Dominique Lavanant (Agent trouble) • 1989 Hélène Vincent (La vie est un long fleuve tranquille)

1990–1999	1990 Suzanne Flon (La Vouivre) • 1991 Dominique Blancová (Milou v máji) • 1992 Anne Brochet (Všechna jitra světa) • 1993 Dominique Blancová (Indočína) • 1994 Valérie Lemercierová (Návštěvníci) • 1995 Virna Lisiová (Královna Margot) • 1996 Annie Girardotová (Bídníci 20. století) • 1997 Catherine Frot (Rodinný průvan) • 1998 Agnès Jaoui (Stará známá písnička) • 1999 Dominique Blancová (Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem)

2000–2009	2000 Charlotte Gainsbourgová (Pusa) • 2001 Anne Alvaro (Někdo to rád jinak) • 2002 Annie Girardotová (Pianistka) • 2003 Karin Viardová (Líbejte se, s kým je libo) • 2004 Julie Depardieu (La Petite Lili) • 2005 Marion Cotillard (Příliš dlouhé zásnuby) • 2006 Cécile de France (Erasmus 2) • 2007 Valérie Lemercierová (Sedadla v parteru) • 2008 Julie Depardieu (Tajemství) • 2009 Elsa Zylberstein (Tak dlouho tě miluji)

2010–2019	2010 Emmanuelle Devosová (À l'origine) • 2011 Anne Alvaro (Cinkot ledu) • 2012 Carmen Maura (Ženy z šestého poschodí) • 2013 Valérie Benguigui (Jméno) • 2014 Adèle Haenel (Suzanne) • 2015 Kristen Stewartová (Sils Maria) • 2016 Sidse Babett Knudsenová (Talár) • 2017 Déborah Lukumuena (Božské) • 2018 Sara Giraudeau (Chovatel) • 2019 Karin Viardová (Lechtání)

2020–dodnes	2020 Fanny Ardant (Tenkrát podruhé) • 2021 Émilie Dequenneová (Milostné historky) • 2022 Aissatou Diallo Sagna (Bod zlomu) • 2023 Noémie Merlantová (Nevinný) • 2024 Adèle Exarchopoulos (Je verrai toujours vos visages)