Přeskočit na obsah

Albert André

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert André
Albert André, autoportrét (1936)
Albert André, autoportrét (1936)
Rodné jménoBenjamin Marie Albert André
Narození24. května 1869
Lyon, Francie
Úmrtí11. července 1954
Laudun-l'Ardoise, Francie
ZeměFrancie
Národnostfrancouzská
Povolánímalíř portrétista
Manžel(ka)Marguerite Cornillac, malířka
DětiJacqueline Bret-André
Znám jakopostimpresionista
HnutíPostimpresionismus
Významná dílaNa východu z Manetovy výstavy v Tuileries
Ovocný talíř a dlouhý chléb
Na okraji Seiny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert André (24. května 1869, Lyon, Francie11. července 1954, Laudun-l'Ardoise, Francie) byl francouzský postimpresionistický malíř. Namaloval například portréty Pierra-Augusta Renoira, svého nejbližšího přítele, a Clauda Moneta.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lyonu a zpočátku tam pracoval jako návrhář vzorů pro hedvábné látky.[2] V roce 1889 se přestěhoval do Paříže, kde se zapsal na Académie Julian.[3] Tam se setkal s Paulem Ransonem, Louisem Valtatem a Georgem d'Espagnatem. Připojil se ke skupině známé jako Les Nabis, ve které se seznámil i s Pierrem Bonnardem, Édouardem Vuillardem, Mauricem Denisem, Félixem Vallottonem , Albertem Marquetem a Paulem Signacem.

V roce 1894 vystavoval pět obrazů na výstavě Salonu nezávislých, kde upoutal pozornost Renoira.[3] Přes jejich věkový rozdíl je pevné přátelství spojilo až do Renoirovy smrti v roce 1919 a on také pomohl Andrému v nasměrování jeho kariéry.[2] Prostřednictvím obchodníka s uměním, Paula Durand-Ruela, mohl André prodat mnoho svých obrazů ve Spojených státech prostřednictvím galerií Duranda-Ruela. V letech 1895 až 1901 vystavoval na Salon des Cent (Salon stovky), Salon des Indépendants (Salon nezávislých), Exposition d'Art Nouveau (Výstava secese), Podzimní salon a v roce 1904 na Les XX. (Salon de la Libre Esthétique) v Bruselu.[3] V roce 1912 umožnil Durand-Ruel Andrému vystavovat jeho práce v New Yorku a v roce 1913 byl vybrán na oslavu dvacátého výročí Libre Esthétique v Bruselu, kde představil díla na téma jižní Francie.[3]Později vystavoval mnohokrát své práce v New Yorku, například v roce 1930.[4]


V první světové válce byl demobilizován. V roce 1917 se přestěhoval do Marseille a poté do vesnice Laudun v Gardu, kde jako dítě trávil prázdniny. Jeho rodina zde vlastnila dům s malou vinicí.[3] Stal se kurátorem muzea umění v Bagnols-sur-Cèze, zůstal zde až do své smrti.[3] V roce 1919 vytvořil monografii Renoir, považovanou za „jednu z nejpřesnějších současných zpráv o umělcově díle“[2][5] a v roce 1921 uspořádal retrospektivu Renoirovy práce v galerii Durand-Ruel. Byl také velmi blízký uměleckému kritikovi Georgovi Bessonovi, přítelili se spolu od roku 1910. V roce 1971 se Besson rozhodl nabídnout svou uměleckou sbírku národu a odkázat ji muzeím v Besançonu a Bagnols-sur-Cèze, kde jsou nyní v k vidění v muzeu nazvaném "Albert-André Museum".

André zemřel 11. července 1954 ve věku 85 let, krátce předtím, než měla být jeho díla vystavena v Avignonu.[3] Po jeho smrti, v roce 1955, uspořádal Podzimní salon retrospektivu jeho děl. Dnes je mnoho jeho obrazů ve velkých světových muzeích, jako je Muzeum moderního umění v New Yorku, Institut umění v Chicagu, muzea ve Filadelfii a Washingtonu, D.C., pařížské Musée d'Orsay, Galerie Rienzo a muzeum Albert-André Museum ve Francii.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert André na anglické Wikipedii.

  1. Art Institute of Chicago. Bulletin of the Art Institute of Chicago. [s.l.]: The Institute, 1922. Dostupné online. 
  2. a b c Albert André [online]. Artnet [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h Albert André [online]. Waterhouse Dodd.com [cit. 2012-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28 May 2018. 
  4. Albert André; DURAND-RUEL GALLERIES (NEW YORK, N.Y.). Exhibition of Paintings by Albert Andre. [s.l.]: Durand-Ruel Galleries, 1930. Dostupné online. 
  5. WADLEY, Nicholas. Renoir: a retrospective. [s.l.]: H.L. Levin Associates, 1987. Dostupné online. S. 57. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]