Alois Skoták
| Alois Skoták | |
|---|---|
.jpg?lang=cs) | |
| Narození | 30. března 1886 |
| Úmrtí | 5. června 1918 (ve věku 32 let) |
| Civilní činnost | soustružník |
| Vojenská kariéra | |
| Doba služby | 1916–1918 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda, Československé legie, Rudá armáda |
| Složka | pěchota |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | bitva o Penzu |
Alois Skoták (30. března 1886 Blansko – 5. června 1918 u Lipjag) byl český voják rakousko-uherské armády, československý legionář v Rusku a posléze příslušník jednotek tzv. internacionalistů v Rudé armády. Jakožto člen internacionalistického 1. československého revolučního pluku a komunistický funkcionář byl, nedlouho po bitvě u Lipjag, spolu s dalšími dvěma spolubojovníky bez soudu oběšen davem čs. legionářů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v domě č. p. 49 v Blansku na jižní Moravě v nemajetné rodině sedláře Vincenta Skotáka a jeho ženy Marie, rozené Hlaváčkové. Vyučil se roku 1900 soustružníkem v závodě Strojírenské akciové společnosti ve Žlebu u Blanska.[1] Následně pracoval v několika podnicích, včetně továrny v rakouském Štýrsku. Jakožto hluboce levicově smýšlející člověk začal být politicky aktivní, sympatizoval se sociální demokracií, posléze aktivně přispíval do levicového periodika Rovnost. Byl také cvičencem a funkcionářem Dělnické tělovýchovné jednoty. Účastnil se rovněž politických setkání či stávek, byl mj. spolupracovníkem moravského sociálního demokrata Josefa Hybeše či Josefa Stařeckého. Zřekl se katolické víry a hájil antiklerikální postoje.[1] Za své politické aktivity byl ze strany zaměstnavatelů opakovaně perzekvován.
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Roku 1916 narukoval do rakousko-uherské armády, kde byl zařazen k 17. polnímu batalionu polních myslivců. Odtud se se svou jednotkou přesunul na bojiště východní fronty v Haliči, kde již v červenci 1916 zběhl do ruského zajetí. Po několikaměsíčním pobytu v zajateckém táboře Svatošin u Kyjeva se následně ještě roku 1916 dobrovolně přihlásil do nově vytvářených jednotek československých legií v Rusku: nábor českých a slovenských zajatců pak v masové míře povolila ruská prozatímní vláda až po bitvě u Zborova v srpnu 1917. Zde byl zařazen k dělostřeleckému pluku. Zároveň se zde opět věnoval politické činnosti a stál u zrodu legionářské sociálně-demokratické buňky.
V Rudé armádě
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 1917 proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela se Spolkem separátního mír v Brestu-Litevském a plnou měrou se rozhořela ruská občanská válka. Skoták, který na rozdíl od vedení legií, spolupracujících s bělogvardějskou státní mocí, s novou vládou souzněl, pak po zhoršující se situaci mezi bolševickou vládou a legiemi v dubnu 1918 z legií zběhl. V Penze pak vstoupil do řad nově vytvořeného internacionálního pluku zformovaného v Penze, nazvaného 1. čs. revoluční pluk.[2] Zapojil se rovněž do komunistických politických struktur v jednotce.
Dne 29. května 1918 došlo i v rámci tzv. bitvy o Penzu k převzetí kontroly nad městem čs. legiemi. V bojích přitom opakovaně došlo k bratrovražedným střetům mezi Čechy a Slováky na obou stranách fronty. Skoták byl, spolu s dalšími českými, slovenskými, maďarskými či rakouskými internacionalisty zajat a následně v zajateckém vlaku transportován směrem k Samaře. Po vítězství legionářů nad bolševiky 4. června v bitvě u Lipjag byli Alois Skoták, Ludvík Otčenášek a Josef Pospíšil, jakožto vlastizrádci, 5. června 1918 bez soudu popraveni oběšením v okolí městečka Lipjagy, nedaleko břehů řeky Volhy. Alois Skoták zemřel ve věku 32 let.
Po smrti
[editovat | editovat zdroj]V prvorepublikovém Československu byla jeho osobnost nahlížena jakožto problematická a vlastizrádná, a dobová historiografie Skotáka a další legionáři popravené internacionalisty téměř nezmiňuje. Jeho památku začal připomínat komunistický režim v Československu: roku 1950 byla na jeho rodném domě č. 49 (Zdíkova 2) v Blansku odhalena pamětní deska, roku 1982 pak historik Vladimír Polák sepsal titul Alois Skoták, voják revoluce, obsahově i formálně poplatný době svého vzniku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ONI A BLANSKO. MIMORADN~ VYDANI ZPRAVODAJE Mr;STA BLANSKA. Sáňka Hugo Václav Skoták Alois Skoták Antonín. Souček Josef - PDF Free Download. docplayer.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Češi a Slováci v boľševickej armáde : Diskuse o WW1. Valka.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Branně politická tematika. Bojová příprava. 03/1976, roč. 1976, čís. 3, s. 80. Dostupné online.
- KUDELA, Josef. S naším vojskem na Rusi. Praha: Památník Odboje, 1923. sv. 2, s. 6. Dostupné online
- Lidová armáda. Praha: MNO, 22.05.1980, 33(11), s. 499. ISSN 0323-1097. Dostupné online
- POLÁK, Vladimír. Alois Skoták, voják revoluce. Blansko: Okresní muzeum, 1982, s. 12. Dostupné online
- VÁVRA, Vlastimil. Čs. internacionalisté v Rusku 1917-1918 a národnostní otázka (I.). Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 3.1984, 33(2), 3-17, s. 3. ISSN 0018-2583. Dostupné online
