Architráv

Architráv, řecky epistylion či epistylos, česky násloupí, se v antické a odvozené architektuře nazývá spodní část vodorovného kladí, která přímo dosedá na hlavice sloupů (nebo pilířů). Název převzatý z italštiny vznikl spojením řeckého slova archi- (první, základní, hlavní) a latinského trabs (kláda, břevno).

Historie

Architráv byl poprvé v jednoduché formě použit již na monumentálních stavbách ve starověkém Egyptě. Zde býval přitesán do tvaru pravidelného hranolu a byl zpravidla tvořen jedním kusem kamene (přičemž v Karnaku je 8 m dlouhý).

V řecké architektuře se uplatňuje ve sloupovém řádu, kdy v dórském slohu je hladký a případně nahoře ukončený páskem a v jónském a korintském slohu je členěn třemi a někdy i dvěma podélnými pásky. V tom případě byl architráv složen až ze tří kusů kladených vedle sebe a nebo (konstrukčně nesprávně) i na sebe (například v chrám v Paestu nebo v Agrigentu). V horní části kladí nad architrávem se nachází vlys a nad ním římsa.

V helénistickém slohu byl často tvořen jedním kusem, zatímco v římské architektuře byl často sestrojen jako klenba s přímým obloukem a architráv se stal pouze dekoračním prvkem.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu architráv na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo architráv ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.