Barbara Strozziová

Barbara Strozziová
	Bernardo Strozzi: Gambistka, 30. léta 17. stol. Pravděpodobný portrét Barbary Strozziové
Narození	6. srpna 1619; Benátky
Úmrtí	11. listopadu 1677 (ve věku 58 let); Padova
Místo pohřbení	Bazilika svatého Antonína v Padově
Národnost	italská
Alma mater	Accademia degli Unisoni
Povolání	hudební skladatelka a zpěvačka
Rodiče	Giulio Strozzi
Významná díla	The First Book of Madrigals
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barbara Strozziová (také zvaná Barbara Valle; pokřtěna 6. srpna 1619, Benátky – 11. listopadu 1677, Padova) byla benátská zpěvačka a hudební skladatelka.

Život

Narodila se v Benátkách Isabelle Garzoniové, dlouholeté služebné v domě právníka a básníka Giulia Strozziho. Pravděpodobně byla jeho nemanželskou dcerou. Florentská rodina Strozziů ji adoptovala a Giulio Strozzi podporoval její hudební talent. Studovala u hudebního skladatele Cavalliho a Strozzi dokonce v roce 1637 založil hudební spolek Accademia degli Unisoni, aby Barbara měla příležitost rozvíjet a prezentovat své hudební schopnosti.

Je možně, že byla kurtizánou, neexistují o tom přímá svědectví a mohla to být pomluva žárlivých současníků. Svědčí pro to však její portrét, příjmení i osudy jejích dětí. Její strýc Bernardo Strozzi ji portrétoval s poodhaleným ňadrem, což tehdy mělo jasný podtext erotické nabídky. Dále její dětí Giulio, Isabella, Laura a možná Massimo měly stejného otce, za něhož se Barbara nevdala. Byl jím Giovanni Paolo Vidman (psán také Widmann), mecenáš umění a podporovatel rané benátské opery. Pro nemanželský původ může svědčit fakt, že obě dcery a jeden syn vstoupili do kláštera. Dopis napsaný po Strozziho smrti uvádí, že "byla znásilněna hrabětem Vidmanem, benátským šlechticem, a že její syn Giulio Strozzi nebyl manželský." Barbara se po Vidmanově smrti živila finančními investicemi a hudbou.

Barbara Strozziová zemřela v Padově ve věku 58 let a udává se, že je pohřbena v padovském chrámu Eremitami. Nezanechala závěť a o dědictví se přihlásil její syn Giulio Pietro.

Dílo

Strozziová je jedinečná mezi mužskými i ženskými skladateli té doby v tom, že svá díla vydávala samostatně a nikoliv ve sbírkách s jinými autory. Sama o sobě prohlásila, že je nejplodnějším skladatelem tištěné světské vokální hudby v Benátkách. S výjimkou jednoho svazku náboženských písní je veškerá její tvorba světského charakteru. Texty jejích písní psal zpočátku její otec a později někteří přátelé. Mnoho písní však zkomponovala na texty vlastní. Byla ceněna nejen pro svou hudbu, ale i pro nesporné básnické kvality.

Většina jejích písní je psána pro soprán. Hudebně jsou její písně pevně zakotveny ve stylu seconda pratica. Její skladby připomínají díla Francesca Cavalliho, dědice Claudia Monteverdiho.

Vydané sbírky písní

Il primo libro di madrigali, per 2–5 voci e basso continuo, op. 1 (1644)
Cantate, ariette e duetti, per 2 voci e basso continuo, op. 2 (1651)
Cantate e ariette, per 1–3 voci e basso continuo, op. 3 (1654)
Sacri musicali affetti, libro I, op. 5 (1655)
Quis dabit mihi, mottetto per 3 voci (1656)
Ariette a voce sola, op. 6 (1657)
Diporti di Euterpe ovvero Cantate e ariette a voce sola, op. 7 (1659)
Arie a voce sola, op. 8 (1664)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbara Strozziová na Wikimedia Commons
Andrea Rousová: Hudební skladatelka v mužském světě. Portrét Barbary Strozziové Dějiny a současnost
Životopis Archivováno 14. 12. 2012 na Wayback Machine.
Stránka věnovaná skladatelce, úplný seznam díla včetně textů písní, diskografie