Batolec červený

Batolec červený
	Batolec červený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	motýli (Lepidoptera);
Podřád	Glossata;
Čeleď	babočkovití (Nymphalidae);
Podčeleď	batolci (Apaturinae);
Rod	batolec (Apatura);
Binomické jméno
	Apatura ilia; (Denis & Schiffermüller, 1775)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batolec červený (Apatura ilia) je nápadný druh denního motýla z čeledi babočkovití. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět. Rozšířenější je forma clytie.^[1]

Rozšíření

Je rozšířený téměř v celé Eurasii. V Česku jen zřídka vystupuje do nadmořských výšek nad 600 m. Více na východ je hojnějším druhem denních motýlů, směrem na západ je vzácnější. V Česku je rozšířen po celém území, ale není hojný.^[2]

Způsob života

V přírodě lze vidět batolce od června do srpna. Je jednogenerační s částečnou druhou generací v srpnu až září.^[3] Létá hlavně na lesních cestách, na okrajích smíšených lesů, ve vlhkých údolích a na zarostlých pasekách. Ráno létá pomaleji, přičemž rád sedá na zdechliny, trus zvířat, hnijící ovoce a celkově mokrá místa, hlavně okolo kaluží a mokřin. Přitahuje ho i lidský pot, a proto si někdy sedá i na upocené ruce. Později, v odpoledních hodinách, poletuje v korunách stromů. Protože žije skrytě, lze jej vidět jen zřídka. U samečka lze pozorovat jistý stupeň teritoriálního chování, proto na místě jeho výskytu obvykle nacházíme jen jeden exemplář. Obvykle vidíme jen samečky, protože samičky se zdržují výš v korunách převážně listnatých stromů. Létají málo, a to převážně v odpoledních hodinách. Někdy vydrží sedět celé hodiny v koruně stromu.

Batolec červený je dobrý letec, a proto migruje i na větší vzdálenosti.

Popis

Vajíčko

Samička klade vajíčka na listy živných rostlin, hlavně vrb. Vajíčka jsou olivově zelená až žlutavá, válcovitého tvaru.

Housenka

Housenka se vyvíjí od července^[2] na vrbě jívě, vrbě popelavé, vrbě ušaté, vrbě křehké^[2] a také na osice. Přezimuje ve 2. instaru, kdy je asi 1 cm dlouhá a je zbarvena černohnědě. V tomto období je obvykle připředená k větvičce nebo listu. V dubnu začne být znovu aktivní a svléká se. Po tomto svlečení je zelená, žlutě zrnitá, se šikmými žlutými pruhy na bocích, modrými výrůstky na hlavě a dvěma červenými hroty na análním článku zadečku. Housenka 5. instaru (po 4. svlékání) se zakuklí, většinou v červnu, pod listy, zavěšená hlavou dolů.

Kukla

Kukla je bledě zelená s dvěma hroty na hlavě. Zpravidla bývá přichycená za kremaster.

Dospělec

Dospělec je motýl s rozpětím křídel 50 až 60 mm.^[3] Typická forma má na líci křídel bílé skvrny na tmavě hnědém až černohnědém podkladu. Forma clytie má základní zbarvení hnědé, s většími plochami světlé kresby, v žlutohnědých a rezavých tónech. Spodní strana je oranžově hnědá s černými a bílými skvrnami. Sameček má kovově modrofialové zbarvení vrchní strany křídel, které se mění podle úhlu dopadu světla. Samičce toto zbarvení chybí a bývá obvykle většího vzrůstu.

♂ Batolec červený
♂ △ Batolec červený

Ochrana druhu

I když je v České republice chráněn zákonem jako ohrožený druh,^[4] nedojde-li k omezení vhodných biotopů, nehrozí v nejbližší době, že by vymizel.^[2]

Odkazy

Reference

↑ REICHHOLF, Josef; STEINBACH, Gunter. Motýli a ostatní hmyz. první. vyd. Praha: Euromedia Group k.s.Knižní klub, 2003. 159 s. ISBN 80-242-1061-4. S. 22.
↑ ^a ^b ^c ^d www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2009-08-31]. Dostupné online.
↑ ^a ^b HUDEC, Karel; KOLIBÁČ, Jiří; LAŠTŮVKA, Zdeněk; PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: Průvodce faunou. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1569-3. S. 242.
↑ Vyhláška č. 175/2006 Sb.

Literatura

MOUCHA, Josef. Sbíráme motýly. Praha: Delfín, Práce, 1972. 236 s. S. 93–93.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu batolec červený na Wikimedia Commons
Galerie batolec červený na Wikimedia Commons

[1] REICHHOLF, Josef; STEINBACH, Gunter. Motýli a ostatní hmyz. první. vyd. Praha: Euromedia Group k.s.Knižní klub, 2003. 159 s. ISBN 80-242-1061-4. S. 22.

[lepi-2] www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2009-08-31]. Dostupné online.

[hudec-3] HUDEC, Karel; KOLIBÁČ, Jiří; LAŠTŮVKA, Zdeněk; PEŇÁZ, Milan. Příroda České republiky: Průvodce faunou. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1569-3. S. 242.

[4] Vyhláška č. 175/2006 Sb.

[1]

[2]

[3]

[4]