Bum (kabaret)
| Bum | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Další informace | |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bum byl pražské kabaret založený Emilem Arturem Longenem, který však existoval pouze krátce v roce 1920 a z něhož vzešel základ souboru Revoluční scéna.
Vznik kabaretu, působiště
[editovat | editovat zdroj]V roce 1920, po neshodách mezi Emilem Arturem Longenem a Jiřím Červeným, majitelem kabaretu Červená sedma,[1] odešel Longen pryč a založil vlastní kabaretní podnik zvaný „Bum“. Shromáždil skupinu komiků, z nichž někteří byli již zářícími hvězdami, další pak nadějnými komiky. Longen do něj přetáhl z Červené sedmy Ference Futuristu a jeho bratra Emana Fialu, z Rokoka pak Sašu Rašilova a Josefa Rovenského.[2] Kabaret působil v sále hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze.
Zaměření kabaretu
[editovat | editovat zdroj]Longen se snažil v repertoáru uplatňovat groteskní komiku,[1] útočnou a provokující satiru, vysmívat se měšťáctví.[3]
Členové souboru
[editovat | editovat zdroj]V souboru se s Longenem sešla řada tehdy předních pražských komiků – Vlasta Burian, Karel Noll, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Josef Rovenský, Xena Longenová a další.[4]
Zánik kabaretu
[editovat | editovat zdroj]Existence kabaretu netrvala dlouho. Spolupráce hlavních šesti komiků, z nichž každý byl velkou osobností skončila po půl roce.[5] Spory byly především mezi Futuristou a Burianem, kteří si přebírali jeden druhému vtipy a přeli se o to, kdo má jít dříve na scénu.[2] Část souboru pak přešla do nově vznikajícího divadélka Revoluční scéna, založeného E. A. Longenem na tomtéž místě.[6]
Citát
[editovat | editovat zdroj]| „ | Longen se šeredně přepočítal. Kvantita se jednoduše neproměňuje v kvalitu. Tak jednoduché to s dialektikou není. A v umění už vůbec ne. Šest komiků najednou bylo příliš mnoho dobrého najednou. Spory mezi nimi byly na denním pořádku. I o to, kdo má dřív vyjít na scénu. Svářeli se hlavně Ferenc Futurista s Burianem. Po půl roce bylo po Bumu. Jeho konec měl však podnětný význam, neboť umožnil vznik Revoluční scény. | “ |
| — Antonín Dvořák[7] | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
- ↑ a b Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
- ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
- ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
- ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 31
- ↑ Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena
- ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 31
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 161
- Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
- Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 29–31
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51, 577
- Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 12, 73, 212
- Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 254, ISBN 978-80-7388-060-6
- Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 116, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena