Choť
Manžel nebo choť je označení ženatého muže ve vztahu k jeho manželce, manželka či choť je označení vdané ženy ve vztahu k jejímu manželovi; často se v týchž významech používají i výrazy muž či žena. Vztah manželství je obvykle vyjádřen přivlastňovacím tvarem (např. choť velkovévody, Josefova manželka, její manžel, moje žena), nevyplývá-li z kontextu („manžel přijde za chvíli“, „byl jsem se ženou na dovolené“).
Výrazy
[editovat | editovat zdroj]Původ slov manžel, manželka
[editovat | editovat zdroj]České výrazy vznikly přesmyčkami z původního staročeského malžen, malženka. Původní praslovanský duálový tvar malžena znamenal „muž a žena“, později se však jeho význam zúžil pouze na manželku, jak je zachovaný v polském "malżonka", a pro manžela byl dotvořen přechýlený mužský tvar. Tradičně je slovo vykládáno jako polokalk z němčiny (tedy poloviční překlad starohornoněmecké složeniny malwip), existují též další výklady původu první části slova.[1][2]
Slovníkové výklady a charakteristiky slova choť
[editovat | editovat zdroj]Choť je obourodý knižní výraz pro manžela i manželku.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť prezidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též Orfeovu ženu.[3] Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy manžel a manželka, aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.[4] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.[5]
Podle Michala Novotného, autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.[6] Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.[7]
Podle Jiřího Rejzka pochází slovo choť se staročeského slova chot (manžel, manželka, ženich, nevěsta) a souvisí se staroruským a staroslověnským slovem choť, které znamenalo touha, žádost nebo také milenec nebo milenka, a je příbuzné s českými slovy „chtít“ (praslovansky „chotět“) či „chuť“.[1] Machek a Holub s Lyerem v dřívějších výkladech spekulovali o souvislosti s německým Gatte (manžel).[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, Voznice, 2001
- ↑ Michal Novotný: Manžel, Český rozhlas – Regina, 19. 9. 2003
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého, ed. Bohuslav Havránek a kol. (nutno zadat „choť“ do vyhledávacího políčka)
- ↑ Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden
- ↑ Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Josef Filipec a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994
- ↑ a b Michal Novotný: Choť Archivováno 14. 11. 2012 na Wayback Machine., Český rozhlas – Regina, 18. 9. 2003
- ↑ Proč potentáti chodí s chotí, 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda
