Dominik à Jesu Maria
| Ctihodný Dominik à Jesu Maria | |
|---|---|
| převor | |
 Portrét Dominika à Jesu Maria od Petera Paula Rubense z roku 1621 | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | karmelitáni |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. května 1559 |
| Místo narození | Calatayud |
| Datum úmrtí | 16. února 1630 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Vídeň |
| Povolání | katolický kněz |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 1676 |
| Atributy | řeholní oděv, kříž |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ctihodný Dominik à Jesu Maria, občanským jménem Dominik (Domingo) Ruzola López (16. května 1559, Calatayud – 16. února 1630, Vídeň) byl karmelitánský mnich a generál řádu, působící v Římě a Vídni, čelný propagátor kultu Panny Marie Vítězné.
Období třicetileté války
[editovat | editovat zdroj]Po vypuknutí bojů třicetileté války byl vyslán z Říma s posvěceným mečem na pomoc katolíkům. Do Čech přišel s ligistickou armádou bavorského vévody Maxmiliána I., s nímž měl přátelský vztah a byl dokonce jeho zpovědníkem. Připisuje se mu až nadpřirozená pomoc při vítězství katolíků v bitvě na Bílé hoře.
Zázračný obraz Panny Marie Vítězné
[editovat | editovat zdroj]
Dominik si k posvěcenému meči na pomoc přibral také pozdněgotický Strakonický obraz (zobrazující klanění Panny Marie a Josefa novorozenému Jezulátku). Tento obrázek, malovaný temperou na dřevě, nalezl nikoliv ve Strakonicích, jak se dříve tradovalo, nýbrž v zámecké kapli ve Štěnovicích, poničený a zneuctěný protestanty.[1] Tímto obrázkem Dominik poté žehnal katolickým vojákům před zahájením bitvy na Bílé hoře a modlil se k němu v jejím průběhu. Podle dobových grafických listů s obnaženým mečem a vztyčeným obrázkem táhl v čele vojska.
Zásluhou Dominika à Jesu Maria bylo bělohorské vítězství následně připisováno zázračné moci mariánského obrazu. Teprve pozdější barokní legendisté celou událost přikrášlili líčením nadpřirozených úkazů, jako zejména odrážení kulek od obrazu, metání blesků a oslepení protestantského vojska. Dominik à Jesu Maria při svém následném pobytu ve Vídni získal od císaře Ferdinanda II. svolení pro založení kláštera řádu bosých karmelitánů ve Vídni a v Praze, zatímco projekt kláštera servitů na Bílé Hoře zůstal nedokončeným torzem, z něhož se dochoval jen objekt pozdější hospody.[2] Zázračný obrázek malovaný na dřevě byl Dominikem odvezen do Říma k papeži Řehoři XV. Císař Ferdinand II. daroval obrazu zlatou korunu ozdobenou drahými kameny, stříbrnou zaslal také bavorský vévoda Maxmilián I. Dne 8. května roku 1622 byl obraz slavnostně přenesen z římské baziliky Panny Marie Sněžné do kostela Obrácení sv. Pavla na Monte Cavallo, k té příležitosti přejmenovaného na Santa Maria della Vittoria. Zde byl umístěn na hlavním oltáři, kde shořel roku 1833, ale při následné obnově byl nahrazen kopií podle českého vzoru.
Kopie obrazu a kult
[editovat | editovat zdroj]Raně barokní kopie obrázku Adorace Páně se nacházejí v malostranském kostele Panny Marie Vítězné v Praze, v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře nebo v děkanském kostele sv. Prokopa ve Strakonicích. Cenná kopie do 50. let 20. století bývala uctívána také na postranním oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.[3] Další kopie byly uctívány v různých poutních místech (např. v Loretě v Praze na Hradčanech) nebo privátně v klášterech (například u svatojiřských abatyší na Pražském hradě). Jejich soupis dosud nebyl proveden.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. Minulostí západočeského kraje. 2010, roč. 45, s. 7–31. ISSN 0544-3830.
- ↑ Kostel Panny Marie Vítězné [online]. Praha1.cz, 2008 [cit. 2009-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20.
- ↑ Národní archiv, Archiv Kapituly Vyšehradské, Inventář vybavení baziliky sv. Petra a Pavla z 19. století
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KROLMUS, Václav. Popis památky stoleté o založení ústawu a příchodu Slečen Anglických do Prahy, s příběhem řádu Karmelitánského dne 7. Unora [sic] 1847. Praha: Karel Vetterle, 1847. Kapitola Žiwotopis Dominika od Ježíše Marie, s. 11–13.
- GIORDANO, Silvano. Domenico di Gesù Maria, Ruzola (1559–1630) : Un carmelitano scalzo tra politica e riforma nella chiesa posttridentina. Roma: Institutum Historicum Teresianum, 1991. 294 s. (italsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik à Jesu Maria na Wikimedia Commons - Proces kanonizace na newsaints.faithweb.com
