Durbachit
| Durbachit | |
|---|---|
 Durbachit z oblasti Třebíče | |
| Zařazení | magmatická hornina |
| Hlavní minerály | draselný živec, plagioklas, diopsid, aktinolit, biotit, křemen |
| Akcesorie | apatit, zirkon, monazit, alanit, titanit, rutil, ojediněle sulfidy (pyrotit, pentlandit, pyrit). |
| Textura | kompaktní, střední až hrubá zrnitost |
| Barva | černá, černohnědá se světlými šedobílými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců |
Durbachit je magmatická hornina, hlubinná vyvřelina, řazená k ultradraselným horninám, charakterizovaná jako melanokratní amfibolicko-biotitický či biotiticko-amfibolický syenit, respektive melanokratní varieta porfyrického amfibolicko-biotitického syenitu.[1][2] K durbachitům typu Čertovo břemeno se řadí i křemenný melasyenit a melagranit.[2]
Z celosvětového hlediska se jedná o velmi specifický až anomální druh horniny. Hlavními minerály jsou draselný živec (ortoklas), plagioklas, biotit, aktinolit, diopsid a intersticiální křemen.[2] Ortoklas a plagioklas bývají v durbachitu zastoupeny prakticky ve stejném poměru, kdežto podíl křemene je velmi malý.[3] Hornina je černé nebo černohnědé barvy se světlými porfyrickými vyrostlicemi alkalických živců. Vyrostlice draselných živců bývají v durbachitu zdvojčatěné podobně jako v případě známých "karlovarských dvojčat". Tmavě zbarvené minerály v hornině jsou slídy – aktinolit a biotit, ojediněle též diopsid.[2]
Původ názvu a výskyt
[editovat | editovat zdroj]Horninu durbachit poprvé popsal v roce 1892 německý geolog a mineralog Adolf Sauer (1852–1932). V názvu své práce horninu označil jako "slídnatý syenit" a pojmenoval ji podle místa výskytu u obce Durbach ve Schwarzwaldu (německá spolková země Bádensko-Württembersko).[2]
V Čechách se durbachit vyskytuje zejména ve středočeském plutonu,[4] nejznámější oblastí jeho výskytu je Sedlčansko, konkrétně se především jedná o lokality na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje u Sedlece-Prčice. Podle místa výskytu je typ zdejších durbachitů označován jako "typ Čertovo břemeno", toto pojmenování uvedl v geologické literatuře poprvé L. Zelenka v roce 1925.[2] Na Sedlčansku lze nalézt durbachit i na některých chráněných geologických lokalitách, jako jsou například přírodní památky Vrškámen nebo Husova kazatelna.
Durbachity se vyskytují též v třebíčsko-meziříčském masívu (Třebíčský masív, Stařečská pahorkatina), v jihlavském masívu, v masívu Knížecího stolce ve vojenském újezdu Boletice na Šumavě, v Píseckých horách a na dalších místech.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Durbachit je využíván jako stavební a dekorační kámen.[2] Těží se například v kamenolomu u Hrbova, místní části města Polné v okrese Jihlava, v minulosti se durbachit těžil i v nedalekém Dobroutově.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie on-line: Syenit [online]. Praha: Česká geologická služba, 2007 [cit. 2020-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Durbachit [online]. Bratislava: Katedra mineralógie a petrológie Prirodovedeckej fakulty Univerzity Komenského [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Geopark gymnázia - pracovní materiály: Exponát č. 12 - porfyrický durbachit. Lokalita Větrovy [online]. České Budějovice: Gymnázium Jírovcova [cit. 2020-02-25]. PDF. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-25.
- ↑ HOLUB, František V. Geochemical and Sr-Nd isotopic constraints on the genesis of ultrapotassic plutonic rocks from the Moldanubian zone of the Bohemian Massif. Journal of GEOsciences (Journal of the Czech Geological Society) [online]. 2003 [cit. 2020-02-25]. PDF. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SVOBODA, Josef, et. al. Encyklopedický slovník geologických věd. Sv. 1 A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 916 s. S. 305.
- SAUER, Adolf. Mitt. Badisch Geol. Landesamt 2: Der Granitit von Durbach im nordlichen Schwarzwald und seine Grenz-facies von Glimmersyenit (Durbachit). [s.l.]: [s.n.], 1892. S. 233–276. (německy)
- PECHAČOVÁ, Blanka. Kameny a skály Sedlčanska. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 128 s. ISBN 978-80-260-7067-2.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu durbachit na Wikimedia Commons - Durbachit na mindat.org
- Fotogalerie z kamenolomu u Hrbova Archivováno 25. 2. 2020 na Wayback Machine.