Přeskočit na obsah

Egeran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Egeran[1]
Minerál z lokality Hazlov
Minerál z lokality Hazlov
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorec(Ca,Na)19(Al,Mg,Fe)13(SiO4)10(Si2O7)4(OH,F,O)10
Identifikace
Barvahnědá až hnědozelená
Vzhled krystaluradiálně paprsčitý
Soustavačtverečná
Tvrdost6,5-7
Leskskelný
Štěpnostnedokonalá
Vrypbílý
Hustota3,3-3,45 g ⋅ cm−3
Rozpustnostnerozpustný

Egeran je odrůda či starý lokální název vesuvianu (také starším názvem idokras), který patří mezi hlinitohořečnatovápenaté křemičitany o tvrdosti 6,5 až 7. Je to čtverečný sloupcovitě paprsčitý nerost, který vzniká kontaktní metamorfózou, obvykle na rozhraní žuly (granitu) a vápenatých sedimentů (nejčastěji vápenců). Na kontaktu obvykle vznikají typické vápenato-silikátová hornina zvaná erlan, ve které se vyskytuje hojně vesuvian, epidot a grossulár. Egeran má tmavě zelenou až hnědou barvu, existují ale i výrazně žluté, světle zelené i růžové variety vesuvianu. Složení vesuvianu je poměrně složité a proměnlivé.

Jméno egeran je odvozeno ze slova Eger, což je německý název pro město Cheb.[2] Nerost jako samostatný nový minerál pojmenoval v roce 1822 hrabě Kašpar Šternberk.[3] Později však vyšlo najevo, že se jedná o již dříve známý a popsaný minerál vesuvian. O tento nerost se velice zajímal v první polovině 19. století básník J. W. Goethe během svého pobytů v Aši. Proto se někdy nesprávně uvádí, že tento nerost poprvé popsal Goethe.[4]

Nejznámějším nalezištěm egeranu je chráněná lokalita, přírodní památka U cihelny, nedaleko obce Hazlov.

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo egeran. 
  2. SVOBODA, Josef et al. Encyklopedický slovník geologických věd – 1. svazek A-M. Praha: Československá akademie věd, 1983. S. 318. 
  3. GÜRTLEROVÁ. Geologické lokality [online]. [cit. 2017-01-21]. Dostupné online. 
  4. U cihelny [online]. Karlovarský kraj [cit. 2017-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-29. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]