Přeskočit na obsah

Energetický regulační úřad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Energetický regulační úřad
Vznik1. ledna 2001
Právní formaorganizační složka státu
SídloMasarykovo náměstí 91/5, Jihlava, 586 01, Česko
Souřadnice
LídrStanislav Trávníček (od 2019)
Oficiální weberu.gov.cz
Datová schránkaeeuaau7
IČO70894451 (VR)
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Energetický regulační úřad (ERÚ) je ústředním orgánem státní správy České republiky, který byl zřízen dnem 1. ledna 2001 energetickým zákonem jako správní úřad pro výkon regulace v energetice.

Sídlem úřadu je Jihlava, dislokovaná pracoviště úřadu jsou v Ostravě a v Praze. Úřad řídí pětičlenná Rada Energetického regulačního úřadu, členy Rady jmenuje a odvolává vláda České republiky na dobu 5 let.[1] Každý rok je jmenován jeden člen Rady. V čele Rady stojí její předseda, kterým od 30. července 2019 je Stanislav Trávníček.

Působnost

[editovat | editovat zdroj]

Energetický regulační úřad je „dalším ústředním orgánem státní správy“ se samostatnou kapitolou státního rozpočtu.[2] Úkolem úřadu je dohled nad energetickým průmyslem České republiky, a to zejména následujícími způsoby:

Spotřebitelé se mohou na pracovníky ERÚ obrátit, pokud řeší problém s dodavatelem energií.[3] V roce 2018 úřad takto kontaktovali odběratelé v 13 489 případech.[4]

Zprostředkovatelskou činnost v energetických odvětvích je od 01.07.2022 možno vykonávat pouze na základě registrace od ERÚ. Registr zprostředkovatelů je k dispozici na stránkách úřadu.[5]

Předsedové úřadu před ustavením Rady ERÚ

[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam předsedů úřadu, kteří stáli v čele úřadu do nahrazení Radou 1. srpna 2017.

Pořadí Osoba Funkční období
1. Jana Novotná 1. ledna 2001 – 7. února 2001
pověřen řízením Pavel Prouza 8. února 2001 – 21. března 2001
2. Pavel Brychta 22. března 2001 – 31. srpna 2004
3. Josef Fiřt 1. září 2004 – 4. července 2011
4. Alena Vitásková 1. srpna 2011 – 31. července 2017

Seznam předsedů Rady ERÚ

[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam předsedů Rady Energetického regulačního úřadu, která nahradila předsedu úřadu od 1. srpna 2017.

1. Vladimír Outrata 1. srpna 2017 – 31. července 2018
2. Vratislav Košťál 1. srpna 2018 – 30. listopadu 2018
3. Jan Pokorný 1. května 2019 – 30. července 2019
4. Stanislav Trávníček od 30. července 2019

Podle bývalého předsedy vlády České republiky Mirka TopolánkaEnergetický regulační úřad má ohromný rozsah pravomocí, je významným tvůrcem či spolutvůrcem legislativy, ale nevykazuje žádné výsledky.“ a jde o „neodvolatelné a nikomu neodpovídající ministerstvo energetiky“. Dále podle Topolánka „ERÚ odpovídá za legislativu, která umožnila prudký rozvoj fotovoltaických elektráren, v jehož důsledku hrozí významné zdražení elektřiny.[6] Předseda úřadu Josef Fiřt reagoval, že úřad jedná v souladu se zákonem.[6]

Podle ekonoma Petra MachaÚřad je zbytečný. Do roku 2000 jsme se bez něj obešli. Kdyby neexistovala povinnost vykupovat elektřinu z větrných a solárních elektráren, nemusel by úřad stanovovat jejich výkupní ceny a nebylo by ani nutné, aby se u úřadu muselo žádat o licence na stavby elektráren. Stavba elektráren i distribučních sítí by měla být ponechána soukromému jednání mezi investorem a vlastníky dotčených pozemků.[7]

  1. § 17b odstavce 2 zákona č. 458/2000 Sb., ze dne 28. listopadu 2000, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů
  2. § 2 odst. 1 bod 10 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů
  3. „Elektřina v akci“ loni potrápila odběratele. ERÚ řešil nejvíce stížností v historii. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  4. 2018: Nejvíce podání spotřebitelů v historii. ERÚ [online]. [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  5. ERÚ: Registr zprostředkovatelů
  6. a b ČTK. Topolánek se opřel do Energetického regulačního úřadu. Zrušme ho, říká. ČT24 [online]. 2. prosince 2010 [cit. 2011-07-01]. Dostupné online. 
  7. MACH, Petr. http://www.nechtenasbyt.cz/urad/3. Laissez faire [online]. 1. prosince 2009 [cit. 2011-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-30. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]