Erotologie
Erotologie je zkoumání otázek týkajících se erótu, lásky pohlavního typu a jejích projevů. V současné době je v akademické vědě částečně zahrnuta v sexuologii, která ji od přelomu 19. a 20. století vytlačuje, avšak oproti ní není jejím primárním předmětem rozmnožování ani pohlavní diferenciace, ale erotické city a vztahy a jejich projevy a sociální a psychologický kontext.[1] V současné době je erotologie málokde deklarována jako samostatná akademická disciplína, avšak například Institute for Advanced Study of Human Sexuality ji samostatně jmenuje vedle sexuologie mezi předměty své činnosti.[2] Někteří odborníci (například Kurt Freund) kladou důraz na svébytnost erotologie například tím, že ve svých pracích píší o erotické preferenci namísto běžnějšího terminu sexuální orientace.
Historie a koncepce
[editovat | editovat zdroj]Od starověku až do současnosti bylo erotologii věnováno mnoho systematických odborných teoretických i praktických děl, z nichž některá se zabývají filosofií, psychologií i sociologií lásky, jiná technickými otázkami tělesného kontaktu nebo namlouvání.
Za díla konstituující Platónovu erotologii, která lásku (erós) považuje za umocněné přátelství (filia), jsou považovány dialogy jako Symposion a Faidros, druhotně i Lysis, vztahem lásky a přátelství se zabývá rovněž ve svých Zákonech (např. Nom. 837a).[3] Lásku vzbuzuje podle Platóna pohled na krásu, a to v postupné gradaci: nejprve milujeme krásné tělo a odtud bereme podněty k rození krásných myšlenek a řečí. Dále pak poznáváme, že krása duše je cennější než krása těla. Takto se přibližujeme stále více k nejvyššímu vrcholu erotického zasvěcení, uzříme náhle krásu samu.[4]
Mezi známá díla patří rovněž Ovidiovo Umění milovat, Ars amatoria. Platónská erotologie nalezla ohlasy i v středověké křesťanské mystice, například v díle Bernarda z Clairvaux O lásce k Bohu. Traktáty o lásce zaujímaly důležité místo v renesanční filosofii, patřily mezi ně Filozofie lásky Francesca Patriziho, Komentář ke „Kancóně o lásce“, dílu Girolama Benivieniho (napsal Giovanni Pico della Mirandola), teoretické traktáty o lásce, které napsali Marsilio Ficino, Leone Ebreo aj.[5]
Michel Foucault ve svých Dějinách sexuality (1. díl, Vůle k vědění, 3. kapitola) rozlišuje společnosti, které jsou obdařeny ars erotica (uměním milovat, například Čína, Japonsko, Řím, arabsko-muslimské společnosti), v němž poznání vychází ze zkušenosti, učení a iniciace a praxí své účinky násobí, od naší (západní) civilizace, v níž ars erotica není známa, avšak která jako jediná praktikuje scientia sexualis, tedy postupy, v nichž hlavním rituálem pro produkci pravdy je doznání a aplikace těchto pravd má diskursivní a mocenský charakter. Ve středověku mělo doznání formu pokání, v novověku formu průzkumů, medicinalizace lásky a sexuality a další formy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ srv. Erwin J. Haeberle: The Birth of Sexology: A Brief History in Documents (Zrození sexuologie), Washington, 1983, kap. The History and Concept of Sexology (1908-1983). On-line výtah na webu Kinseyova ústavu Archivováno 3. 5. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ Institute for Advanced Study of Human Sexuality Archivováno 8. 3. 2010 na Wayback Machine., San Francisco, USA
- ↑ Platón: Charmidés, Lachés, Lysis, Theagés, Oikoymenh, Praha, 1995, úvod Františka Novotného k dialogu Lysis, str. 87 dole
- ↑ Tretera, 2000, s. 88.
- ↑ Шестаков.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu erotologie na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Primární
[editovat | editovat zdroj]- Augustin: O manželství a žádostivosti
- Metoděj z Olympu: Hostina deseti panen
- Platón: Symposion, Faidros, Lysis, Zákony
- Ovidius: Ars amatoria
- Tertullianus: Výzva k čistotě
Sekundární
[editovat | editovat zdroj]- v češtině
- NALDONIOVÁ, Lenka. Erós a jeho metamorfózy. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-7368-840-0.
- TRETERA, Ivo, 2000. Nástin dějin evropského myšlení (Od Thaléta k Rousseauovi). 3. vyd. Praha—Litomyšl: Paseka. 374 s. ISBN 80-7185-278-3. Kapitola „Platónská láska“, s. 87–88.
- Jiří Zeman: Žena a krása. K otázkám erotologické estetiky. Gaudeaumus, nakladatelství Univerzity Hradec Králové, 2001, edice Prométheus, 43. svazek, ISBN 80-7041-352-2, anotace
- v cizích jazycích
- Friedrich Karl Forberg: De figuris veneris, 1884, latinsky, překlady pod názvy Handbuch der klassischen Erotologie, Manual of Classical Erotology, Manuel d’érotologie classique, Manuale di erotologia classica, Klassische Liebesspiele/Wollust in den Villen Roms atd.
- Richard Francis Burton: The Perfumed Garden of the Cheikh Nefzaoui: A Manual of Arabian Erotology, 1886
- ШЕСТАКОВ, В. П., 2020. Европейский эрос. Философия любви и европейское искусство. Moskva: URSS. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-5-382-01970-3. (rusky)
