Přeskočit na obsah

František Chalupa (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Chalupa
František Chalupa (kreslil Josef Mukařovský, 1887)
František Chalupa (kreslil Josef Mukařovský, 1887)
Narození6. října 1828
Mnichovo Hradiště
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. dubna 1887 (ve věku 58 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánímalíř, litograf, kreslíř, fotograf, spisovatel, grafik, redaktor a vydavatel
DětiKarel Chalupa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Chalupa (6. října 1828 Mnichovo Hradiště[1]16. dubna 1887 Praha[2]) byl český malíř a ilustrátor.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl finančním úředníkem a kvůli služebním povinnostem se rodina několikrát stěhovala – například do Soběslavi, Liberce a Štýrska; děti v důsledku toho dostaly vzdělání v němčině.[3]

U Františka Chalupy se brzy projevil talent ke kreslení. Po studiích na vyšší škole v České Lípě odešel do Litoměřic, kde pracoval jako faktor v litografickém závodě G. Medaua. Připravoval tam do tisku ilustrace pro časopis Erinnerungen a některé i sám kreslil.[3] Uskutečnil také cestu do severních Čech a Saska, ze které si přivezl 200 kreseb hradů a zámků.[4] Na radu nadřízeného se pak přestěhoval do Prahy, kde večerně studoval malířskou akademii a zapojil se do kulturního života. Vstoupil do řady spolků, jako byly Umělecká beseda, Typografická beseda, Sokol, Vlastimil a Osvěta.[3]. V Praze se v závěru 50. let jako ilustrátor zapojil do tvorby místopisných alb litografické dílny Karla Henniga[5]. Dále s manželkou provozoval závod na vyšívání praporů; nejzdařilejší z nich si objednal Mlynářský spolek, Typografická beseda a sokolské jednoty v Chicagu a St. Louis.[4] Roku 1867 pořádal pro Typografickou besedu živé obrazy.[3]

Jako malíř se zaměřil výhradně na krajiny a architekturu, téměř vždy z Čech. Jeho ilustrace pravidelně přinášely časopisy Květy pod vedením Vítězslava Hálka, Světozor od obnovení v roce 1867 a určitou dobu také Zlatá Praha. Vytvořil i množství olejomaleb, které zachycovaly např. chodbu u sv. Jakuba v Praze, Petržílkovy mlýny na Smíchově, tvrz Tuchoraz u Českého Brodu, zámek v Roztokách aj. Věnoval se zachycení následků ničivé povodně z roku 1872. Společně s malířem Antonínem Gareisem zhotovili blahopřání císaři Františku Josefovi a Alžbětě ke stříbrné svatbě. Ke konci života se zabýval kompozicí renesančních ornamentů, ze kterých tvořil vzorky pro vyřezávání. Pokoušel se i o žánrové obrázky, ty ale nezveřejňoval.[3]

Jeho poslední prací byla malba větrného mlýna u Budyšína. 26. února 1887 onemocněl a 16. dubna téhož roku zemřel.[4]

  1. SOA Praha, Matrika narozených Mnichovo Hradiště 05, s. 254
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z1, s. 290
  3. a b c d e CHALUPA, Karel. František Chalupa. Světozor. 4. 1887, roč. 21, čís. 23, s. 363–366. Dostupné online. 
  4. a b c CHALUPA, Karel. František Chalupa. Zlatá Praha. 4. 1887, roč. 4, čís. 22, s. 350. Dostupné online. 
  5. Národní muzeum, Praha, jmenná kartotéka

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]