Přeskočit na obsah

František Weber (kněz)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Weber
František Weber
František Weber
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1897[1]
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1872
Ve funkci:
1873 – 1902
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
Moravská národní str. (staročeši)
Katol. str. národní
Narození30. prosince 1826
Žeravice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. června 1908 (ve věku 81 let)
Velké Lovčice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Náboženstvíkatolická církev
CommonsFrantišek Weber
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Weber (30. prosince 1826 Žeravice[2] – 6. června 1908 Velké Lovčice[3][4])[5] byl rakouský a český římskokatolický duchovní a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Působil jako katolický kněz a beletrista. Byl politicky aktivní.[5] Vystudoval nižší piaristické gymnázium v Kyjově a vyšší ve Strážnici. Na kněze byl vysvěcen 28. července 1850. Svou činnost duchovního začal v Milonicích jako kaplan. 17. května 1854 nastoupil jako kaplan do Milotic na Hodonínsku. 28. června 1856 se zde stal farářem. Byl veřejně aktivní. V Miloticích se potkal s národně orientovaným duchovním Vincencem Janalíkem a společně s bratrem Bedřichem Weberem přispíval do Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Psal povídky, sbíral lidové pohádky. V roce 1867 inicioval v Miloticích založení Čtenářského spolku a Občanské záložny. Podílel se i na ustavení Rolnickohospodářského spolku pro kyjovský okres. Měl taky podíl na zřízení kasáren v Hodoníně roku 1881 a Bzenci roku 1882.[6] Farářem v Miloticích byl trvale až do roku 1906.[4]

Byl politicky angažovaný a národně (česky) orientovaný. Zároveň odmítal pokrokářství a omezování vlivu církve. V roce 1869 kázal na Velehradě na jubilejní cyrilometodějské slavnosti. Kvůli obsahu kázání, v němž kritizoval tzv. májové zákony (liberální školská legislativa přijatá roku 1868), čelil hrozbě stíhání. Vyhnul se mu údajně díky solidaritě farníků, kteří proti němu odmítli vypovídat.[6] Patřil k Moravské národní straně (staročeské), později byl členem Katolické strany národní na Moravě, s níž ovšem v závěru života měl opakované rozpory.[4]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Už v zemských volbách v roce 1861 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Kyjov, Hodonín, Žďánice.[7] Jeho kandidatura v roce 1861 vyvolala v části veřejnosti odpor. Proti jeho kandidatuře vystoupil tehdy správce statku v Miloticích Matěj Schriter, nadlesní Eman Bohutínský, okresní hejtman Schuster a děkan Eichler.[6] Mandát na sněmu obhájil ve volbách v lednu 1867, volbách v březnu 1867, volbách roku 1870 i obou zemských volbách roku 1871. Roku 1872 byl zbaven mandátu, ale znovuzvolen 22. listopadu 1873. Opětovně mandát obhájil ve volbách roku 1878, volbách roku 1884, volbách roku 1890 a volbách roku 1896.[7] Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině.[8]

V únoru 1873 organizoval tábor lidu u kaple sv. Rocha na protest proti zavedení přímé volby do Říšské rady (která oslabovala roli tradičních zemských sněmů).[6] Sám se ale pak stal poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu) v prvních přímých volbách roku 1873, za kurii venkovských obcí, obvod Hustopeče, Kyjov atd. Slib složil 21. ledna 1874.[9] V roce 1873 se uvádí jako farář, bytem Milotice.[10] Jeho parlamentní politická angažovanost byla dlouhodobě problematická pro katolickou hierarchii. Sledováním jeho aktivit měl být pověřen apoštolský legát Jakobini. Za aktivní boj proti liberálním reformám získal ovšem od církve titul rytíře Řádu Božího Hrobu. V roce 1876 měl soukromou audienci u papeže Pia IX. V roce 1877 mu nicméně kardinál Bedřich z Fürstenberka zakázal další účast na Říšské radě, načež Weber skutečně rezignoval na mandát. Poté, co byl ovšem jednohlasně opět zvolen, mandát přijal a získal povolení být dál členem parlamentu.[6] V rejstříku poslanců Říšské rady ale není uvedeno, že by v té době dočasně na mandát rezignoval.[10] Mandát v parlamentu obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885. Teprve nyní je u jeho jména zmíněno dočasné vzdání se mandátu. Rezignaci oznámil dopisem 10. dubna 1889, ale již 3. prosince 1889 opětovně složil slib. Mandát v Říšské radě obhájil i ve volbách roku 1891.[9]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[12]

V roce 1898 přistoupili klerikálové Weber a dále Vincenc Ševčík, Josef Sýkora a František Důbrava na zemském sněmu do poslaneckého klubu českých poslanců.[13]

Zemřel v červnu 1908[4] v Lovčicích, kde pobýval na penzi od 1. února 1906 u svého bratra.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ S krátkou přestávkou v roce 1889, kdy rezignoval, ale ihned byl opětovně zvolen poslancem.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žeravice
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Lovčice
  4. ↑ a b c d Úmrtí. Opavský Týdenník. Červen 1908, roč. 39, čís. 46, s. 5. Dostupné online.  Archivováno 23. 11. 2015 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b Weber, František, 1826-1908 [online]. biblio.hiu.cas.cz [cit. 2015-06-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f PLUHÁČKOVÁ, Markéta: Dějiny a katalog knihovního fondu farní knihovny v Miloticích [online]. theses.cz [cit. 2015-06-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  8. ↑ Moravská orlice, 21. 2. 1867, s. 2.
  9. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. ↑ a b http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=470&size=45
  11. ↑ Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  12. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  13. ↑ Velehrad, 23. 1. 1898, s. 2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Weber (kněz)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Weber_(kněz)&oldid=23997463“