Hans Grundig

Hans Grundig
Narození	19. února 1901; Drážďany
Úmrtí	11. září 1958 (ve věku 57 let); Drážďany
Místo pohřbení	Heidefriedhof, Drážďany
Alma mater	Hochschule für Bildende Künste Dresden
Povolání	malíř, vysokoškolský učitel a grafik
Manžel(ka)	Lea Grundig (1928–1958)
Ocenění	Cena Heinricha Manna (1958); Bronzový vlastenecký záslužný řád; Národní cena Německé demokratické republiky
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Grundig (19. února 1901 Drážďany – 11. září 1958 Berlín) byl německý malíř a grafický designér. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě Entartete Kunst v Mnichově. V roce 1958 byl oceněn Cenou Heinricha Manna.

Život a dílo

Grundig zprvu dokončil učňovství jako dekorativní malíř u svého otce. V letech 1915 až 1919 studoval v Drážďanech, poté od roku 1920 do roku 1921 na místní umělecké škole pod vedením Maxe Freye. V roce 1922 nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde studoval až do roku 1927 u Otty Gussmanna a Otty Hettnera.^[1] Jeho umělecká díla byla silně ovlivněna díly Otty Dixe. Stal se politicky aktivním a v roce 1926 vstoupil do KPD. V roce 1928 se oženil s malířkou Leou Langerovou, se kterou byl v roce 1929 jedním ze zakládajících členů Drážďanské asociace revolučních umělců. Jeho práce se změnila z nového objektivního mladého umělce na zástupce empaticky proletářsko-revolučního umění. V roce 1932 se v Moskvě zúčastnil výstavy "Revoluční umění v zemích kapitalismu".

Po zabavení moci Národními socialisty v roce 1934 dostal Grundig zákaz profesionální tvorby. Avšak navzdory zákazu pokračoval ve své umělecké práci. Od roku 1934 do roku 1939 vytvořil lept epizody Zvířata a muži. V letech 1935 až 1938 vytvořil triptych Tisíciletá říše, umístěné ve sbírkách muzea Albertina v Drážďanech. Jeho práce používaly realisticky-expresivní zastoupení a měly silné politické reference. Vzhledem k tomu, že Grundigova díla byla v očích vládců považována za "degenerovanou", byla jeho díla v červenci 1937 hanobena na nacistické propagandistické výstavě Entartete Kunst a osm jeho děl bylo zabaveno.^[2]

V roce 1940 byl Grundig internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. Později velel bataliónu trestanců německého Wehrmachtu a podílel se tak PRŮBĚHU druhé světové války. V roce 1944 přešel k sovětské Rudé armádě. Po skončení druhé světové války se v roce 1946 vrátil do Drážďan a stal se profesorem a rektorem na Drážďanské akademii výtvarných umění. V roce 1948 se musel ze zdravotních důvodů znovu vzdát svých funkcí. V letech 1955 a 1956 napsal autobiografický román Zwischen Karneval und Aschermittwoch (Mezi karnevalem a Popeleční středou). V poválečném období byl Grundig přivlastněn kulturní politikou SED, která ho propagovala jako „hrdinu protifašistického odporu“.

Jeho díla patří mezi základní díla realistického německého umění ve 20. století. Hrob Hanse Grundiga se nachází na hřbitově Heidefriedhof v Drážďanech.

Ocenění

1957: Bronzový vlastenecký záslužný řád
1958: Národní cena Německé demokratické republiky II. třídy za jeho práci
1958: Cena Heinricha Manna Akademie umění NDR

Galerie

Předávaní Ceny Heinricha Manna, Akademie umění NDR, 1958
Výstava Ley a Hanse Grundigových, Berlín
Hans Grundig: Porträt Lea, 1959

Odkazy

Reference

↑ Grundig, Hans. In: Hans Vollmer: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des XX. Jahrhunderts. Band 5: V–Z. Nachträge: A–G. E. A. Seemann, Leipzig 1961, str. 545.
↑ Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt nad Mohanem 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, str. 204.

Literatura

Hans Grundig: Zwischen Karneval und Aschermittwoch: Erinnerungen eines Malers. Dietz Verlag, Berlín 1986,
Lea Grundig: Über Hans Grundig und die Kunst des Bildermachens. Verlag Volk und Wissen, Berlín 1978
Eckhart Gillen (Hrsg.): Deutschlandbilder. Kunst aus einem geteilten Land. Výstavní katalog 47. Berliner Festwochen im Martin-Gropius-Bau, 7. September 1997 bis 11. Januar 1998, DuMont, Köln 1997, ISBN 3-7701-4173-3 (Katalogausgabe).
Gabriele Werner: Zwischen Karneval und Aschermittwoch: Hommage für Hans Grundig (1901–1958); zur Ausstellung vom 23. Februar bis 16. April 2001 im Albertinum. In: Dresdener Kunstblätter, 45.2001, S. 111–114, ISSN 0418-0615
Stephan Weber, Erhard Frommhold, Hans Grundig: Schaffen im Verborgenen. In: Phantasos III. Schriftenreihe für Kunst und Philosophie der Hochschule für Bildende Künste Dresden. Hrsg. von Rainer Beck a Constanze Peres. Verlag der Kunst Dresden (Philo Fine Arts), Amsterdam, Drážďany 2001, ISBN 90-5705-164-8
Manfred Tschirner: Tiere und Menschen – Untiere und Unmenschen: Hans Grundigs Radierungen (1933–1938) als Studioausstellung im Otto-Nagel-Haus. In: Bildende Kunst, 1983, S. 560–561
Reinhild Tetzlaff: Hans-Grundig-Ausstellung in Wilhelm-Pieck-Stadt Guben (4. April – 23. Mai 1985). In: Bildende Kunst, 1985, str. 284

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Grundig na Wikimedia Commons
Hans Grundig v archivu Akademie der Künste, Berlín

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Grundig, Hans. In: Hans Vollmer: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des XX. Jahrhunderts. Band 5: V–Z. Nachträge: A–G. E. A. Seemann, Leipzig 1961, str. 545.

[Klee204-2] Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt nad Mohanem 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, str. 204.

[1]

[2]