Hořenice (Chbany)
| Hořenice | |
|---|---|
 Pohled od západu | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Chbany |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′29″ s. š., 13°20′35″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 8 (2021)[1] |
| Katastrální území | Poláky (8,83 km²) |
| Nadmořská výška | 335 m n. m. |
| PSČ | 431 53 |
| Počet domů | 5 (2021)[2] |
  Hořenice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 300497 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořenice (německy Horschenitz) je malá vesnice, část obce Chbany v okrese Chomutov. Nachází se asi 6,5 km na západ od Chban. Hořenice leží v katastrálním území Poláky o výměře 8,83 km².[3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z mužského jména Hořen, a znamená tedy ves Hořeniců. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: in Horzienyczich (1410), Horzenicz (1487), na Hořenících (1603), Rozženicze (1629), Harschenitz (1676), Harschonitz (1787) nebo Horschenitz (1846).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Na severovýchodním okraji osady byla povrchovými sběry keramiky doložena existence sídliště z mladší až pozdní doby hradištní.[5] První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1391, kdy od Anny z Hořenic koupili její zdejší dědictví bratři Heřman a Jan. Další dochované informace jsou až ze šestnáctého století, kdy část vesnice patřila městu Kadaň a zbytek vlastnili příslušníci rodu Strojetických ze Strojetic, jejichž podíl získal nejpozději v roce 1589[6] Jan Šanovec ze Šanova. Po jeho smrti v roce 1605 majetek zdědili synové Kryštof a Jáchym.[7] K jejich panství patřila také Nová Víska, kterou bratři roku 1612 prodali Oldřichu Hrobčickému z Hrobčic.[8] Některý ze Šanovců v Hořenicích založil tvrz připomínanou poprvé v roce 1628, kdy už vesnice patřila k poláckému panství v majetku Štampachů ze Štampachu. Součástí tohoto panství, které v roce 1629 Zdeslav ze Štampachu prodal Jindřichu Šlikovi, Hořenice už zůstaly až do zrušení poddanství. Samotná tvrz byla poničena během třicetileté války a postupně zanikla. Do dvacátého století se z ní dochovala pouze část vodního příkopu, ale nakonec zanikla i ta.[7]
Po bitvě na Bílé hoře byl zkonfiskován kadaňský majetek v Hořenicích a konfiskát roku 1623 koupil císařský rada A. Šmíd ze Šmídbachu. V berní rule z roku 1654 byla ves rozdělena do dvou statků. První patřil k panství Poláky. Žil v něm jeden sedlák a pět chalupníků, kteří dohromady chovali deset krav, tři jalovice, šestnáct ovcí, 23 prasat a jednu kozu. Druhý statek patřil k velemyšleveskému panství chomutovských jezuitů. Na jejich majetku žil sedlák a dva chalupníci, kteří měli dohromady dvě krávy, čtyři jalovice, dvě ovce a tři prasata.[6] Oba statky byly spojeny do jednoho po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Obci v té době patřil výtažný rybník a polovina luk.[9]
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se u Hořenic těžilo malé množství hnědého uhlí (50–200 tun ročně). Kromě něj se na výchozu uhelné sloje dolu společnosti Saxonia dobývala nekvalitní pyritová železná ruda v množství přes jednu tunu za rok.[10] Větším podnikem byl až důl Alois otevřený v roce 1804 knížetem Windischgrätzem. Důl vystřídal několik majitelů a s přestávkami fungoval až do roku 1914. Uhlí se těžilo v hloubce dvacet až padesát metrů ze dva metry mocné sloje. Velké množství důlní vody odváděly dvě štoly dlouhé 450 a 600 metrů směrem k západu a jihozápadu. Průměrná roční těžba dosahovala až pěti tisíc tun a celková se odhaduje na 200 tisíc tun uhlí. Druhým dolem západně od vesnice byl v letech 1873 až 1880 důl Antonín. Jeho celková produkce nekvalitního uhlí z hloubky až dvacet metrů dosáhla necelých 20 tisíc tun.[10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Nejvíce obyvatel – sto osm – měla vesnice při sčítání lidu v roce 1900. Vylidňovat se začala už před druhou světovou válkou, kdy zde počet obyvatelstva poklesl ve srovnání s počátkem století o více než polovinu (osmačtyřicet lidí v roce 1930).[9]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 71 obyvatel (z toho třicet mužů), z nichž bylo devatenáct Čechoslováků a 52 Němců. Kromě jednoho evangelíka patřili k římskokatolické církvi.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 48 obyvatel: 26 Čechoslováků, dvacet Němců a dva cizince. S výjimkou jednoho evangelíka a pěti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[12]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 82 | 98 | 105 | 108 | 80 | 71 | 48 | 24 | 26 | 30 | 8 | 7 | 9 | 9 | 8 |
| Domy | 10 | 11 | 11 | 11 | 11 | 9 | 9 | 10 | — | 3 | 2 | 3 | 5 | 5 | 5 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů vesnice Poláky. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení poddanství se Hořenice v roce 1850 staly samostatnou obcí.[9] Zůstaly jí jen krátkou dobu, protože v roce 1869 již byly osadou obce Poláky, s níž byly od 1. ledna 1981 připojeny jako část obce ke Chbanům. Až do roku 1960 se nacházely v okrese Kadaň a teprve v roce 1961 byly při reorganizaci územní správy převedeny do okresu Chomutov.[16]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hořenice, s. 695.
- ↑ PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2. ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Hořenice, s. 12. Dále jen Binterová (2001).
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hořenice – tvrz, s. 142.
- ↑ RAK, Petr. Rokle, Pokutice, Zásada u Rašovic. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 40 s. Kapitola Nová Víska u Rokla, s. 23–27.
- ↑ a b c Binterová (2001), s. 13.
- ↑ a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 50, 143, 151, 152.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 165. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Hořenice, s. 12–13.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Hořenice, s. 71–72.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořenice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hořenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Poláky na webu ČÚZK
