Přeskočit na obsah

Housenčíkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHousenčíkovití
alternativní popis obrázku chybí
Suříkovec rehkovitý (Pericrocotus cinnamomeus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádCorvida
NadčeleďCampephagoidea
Čeleďhousenčíkovití (Campephagidae)
(Vigors, 1825)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Housenčíkovití (Campephagidae) je čeleď zpěvných ptáků. K čeledi je řazeno 81 druhů, které žijí v tropickém pásmu Starého světa. Housenčíkovití jsou všežraví ptáci, živí se hmyzem, plody i malými obratlovci.[1][2]

Fylogeneze, taxonomie a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Housenčíkovití byli tradičně považováni za příbuzné bulbulům (Pycnonotidae) nebo brkoslavům (Bombycillidae), moderní výzkumy však ukázaly, že se jedná o bazální skupinu infrařádu Corvida.

Rody Malindangia (bazální), Cyanograucalus, Celebesia, Analisoma a Edolisoma jsou obvykle považovány za součást šířejí chápaného rodu Lalage.

Rod Coracina je nejrozmanitější, zahrnuje 50 druhů žijících ve všech tropických oblastech Starého světa. Mnoho druhů je endemity malých a odlehlých ostrovů. Africké druhy bývají oddělovány do rodu Ceblepyris.

Rod Pericrocotus zahrnuje 13 druhů housenčíků, endemických pro indomalajskou oblast.

Čtyři druhy rodu Campephaga a dva druhy rodu Lobotos jsou endemity Afriky.

Rody Lalage a Chapochaera jsou rozšířeny především v australské oblasti, Wallaceovu linii překračují pouze tři druhy rodu Lalage.[1][2]

Kladogram rodů

[editovat | editovat zdroj]

Pericrocotus

Coracina

Lobotos

Campephaga

Campochaera

Malindangia

Lalage

Cyanograucalus

Celebesia

Analisoma

Edolisoma

  1. a b FUCHS, Jérôme; CRUAUD, Corinne; COULOUX, Arnaud; PASQUET, Eric. Complex biogeographic history of the cuckoo-shrikes and allies (Passeriformes: Campephagidae) revealed by mitochondrial and nuclear sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007, roč. 44, s. 138–153. Dostupné online. 
  2. a b http://jboyd.net/Taxo/List18.html

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]