Přeskočit na obsah

Ilja Frank

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iľja Michajlovič Frank
Iľja Frank
Iľja Frank
Narození23. října 1908
Petrohrad, Ruské impérium
Úmrtí22. června 1990
Moskva, RSFSR, SSSR
Místo pohřbeníVvěděnský hřbitov
Alma materLomonosovova univerzita (do 1930)
Ruská akademie věd
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléLebeděvův fyzikální institut (1934–1970)
Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně
Institute for Nuclear Research
OceněníStalinova cena (1946)
Nobelova cena za fyziku (1958)
Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
Řád Cyrila a Metoděje
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníjudaismus
RodičeMikhail Frank
PříbuzníGleb Michajlovič Frank (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iľja Michajlovič Frank (rusky Илья Михайлович Франк; 23. října 1908, Petrohrad, Rusko22. června 1990, Moskva, RSFSR, SSSR)[1] byl sovětský fyzik. V roce 1937 spolu s dalším sovětským fyzikem Igorem Jevgeněvičem Tammem na základě klasické elektrodynamiky vypracoval přesnou teorii vzniku Čerenkovova záření. Za tuto práci obdržel v roce 1958 spolu s Pavlem Alexejevičem Čerenkovem a Tammem Nobelovu cenu za fyziku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. (23. října) 1908 v Petrohradě v rodině matematika (později profesora) Michaila Ljudvigoviče Franka a zdravotní sestry Jelizabety Michajlovny Frank (roz. Gracianova), krátce předtím, než se přestěhovali do Petrohradu z Nižního Novgorodu.

Otec budoucího fyzika Michail Ljudvigonovič Frank byl bratrem filozofa Semjona Franka a pocházel z proslulé moskevské židovské rodiny – jeho děd, Moisej Mironovič Rossijanckij, se stal v 60. letech 19. stol. jedním ze zakladatelů židovské komunity v Moskvě. Otec Ljudvig Sjemjonovič Frank, absolvent moskevské university, se přestěhoval do Moskvy z Provincie Vilnius během polského povstání (1863). Jako vojenský lékař se zúčastnil rusko-turecké války (1877–1878), byl mu udělen Řád svatého Stanislava a šlechty. Jeho strýc byl významný ruský filosof Sjemjon Ljudvigovič Frank, druhý strýc malíř, sochař, scénograf a ilustrátor knihy Leon (Lev V.) Zak (alias Leo Rossijanskij), který byl v 10. letech 20. stol., jeden z členů hnutí egofuturistů (pod poetickým pseudonymem Chrisanf).

Vědecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po promoci v roce 1930, matematicko-fyzikální fakulty Moskevské státní university, I. M. Frank pracoval v Leningradě v GOI u profesora A. N. Těrenina. Od roku 1934 pracoval v FIAN P. N. Ljebjeděva. V roce 1944 se Ilja Michajlovič stal profesorem na Moskevské státní universitě. V roce 1946 byl zvolen členem-korespondentem, v roce 1968 – akademikem Akademie věd SSSR.

V roce 1934, postgraduální student S. I. Vavilova P. A. Cherenkov zjistil, že nabité částice procházející při velmi vysokých rychlostech přes vodu a vyzařují světlo. I. M. Frank a I. E. Tamm dali teoretický popis tohoto efektu, ke kterému dochází, když se částice pohybují v prostředí s rychlostí přesahující rychlost fáze šíření světla v tomto médiu. Tento objev vedl k vytvoření nové metody pro detekci a měření rychlosti vysokoenergetických jaderných částic. Tato metoda má velký význam v moderní experimentální jaderné fyzice.

I. M. Frank zemřel 22. června 1990, pohřben byl v Moskvě na Vvěděnském hřbitově.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Франк, Илья Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. Il´ja M. Frank - Biography [online]. Nobelprize.org [cit. 2010-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]