Přeskočit na obsah

J. R. Hradecký

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
J. R. Hradecký
Josef Richard Hradecký
Josef Richard Hradecký
Rodné jménoJosef Roubíček
Narození7. února 1886
Kostelní Radouň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. července 1947 (ve věku 61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel a dramatik
Témataliteratura a žurnalistika
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Richard Hradecký, vl. jménem Josef Roubíček (7. února 1886, Kostelní Radouň[1] – 5. července 1947, Praha), byl spisovatel, dramatik a žurnalista.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

J. R. Hradecký se narodil v rodině tkalce v Kostelní Radouni. Po ukončení školní docházky byl poslán místo studií do Vídně jako truhlářský učeň. Živil se též jako dělník a tovární kreslič, zúčastnil se aktivit národně sociální strany. Okolo roku 1908 se vrátil do Čech a po krátkodobých zaměstnáních se usadil v Praze, kde se živil jako novinář a spisovatel. V letech 1920–1921 byl redaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje.[2]

V roce 1922 přesídlil do Brna, kde se 17. června 1922 oženil s Annou Stehlíkovou (*1896).[3] Zde mezi jiným přispíval do Lidových novin,[2] v roce 1923 byl veden jako redaktor časopisu Svoboda. V Brně si nechal změnit jméno na Josef Hradecký.[3]

Později se vrátil do Prahy, kde i dožil.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1907 psal romány. Zaměřoval se v nich především na sociální témata ze svého rodného kraje. Nejvýznamnější z jeho tvorby je trilogie „Adamovy děti“, která dokumentuje přeměny dělnického života na přelomu století. Kromě románů napsal několik divadelních her, množství povídek a dokonce i básně. Svá knižní díla podepisoval jako J. R. Hradecký. V denním tisku a časopisech používal řadu pseudonymů jako Fidus, Gaskoněc, Jerha.

Denní tisk a časopisy

[editovat | editovat zdroj]

Přispíval do deníků a časopisů jako Zlatá Praha,[4] Lidové noviny[5] a mnoha dalších.[2]

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Vytrvalý milenec ; Věčná krása (Praha-Královské Vinohrady, nákl. vlastním, mezi 1901 a 1922)
  • Jak život krvácí ... (povídky a črty; Kyjov na Moravě, K. Antoš, 1910)
  • Děti touhy (Praha, Fr. Borový, 1914)
  • Osvobození otroci (Praha, Borový, 1914)
  • Následky mobilisace (satiry, Praha, Otto Parma, 1915)
  • Vant (román; Praha, Alois Hynek, 1916)
  • Blouznivci ze Studnic (romány české vesnice; Praha, B. Kočí, 1917)
  • Dary života (studie a kresby; České Budějovice, J. Svátek, 1917)
  • Čekatelé štěstí (román; Praha, F. Topič, 1918)
  • Domů k sobě (povídky; Pacov, Přemysl Plaček, 1918)
  • Poklad mladých (Pacov, Přemysl Plaček, 1918)
  • Rodina Špačka Perčivy (pohled do manželství dvou špačků, o jejich starostech, radostech i nadějích, ilustroval Josef Lada; V Praze, A. Neubert, 1918 a 1921)
  • Sen májové noci (kniha pro malé i velké, ilustroval Josef Lada; V Praze, F. Šimáček, 1918)
  • Síla slabých (obrazy od našich hor; V Praze, Alois Hynek, 1918)
  • Stráň chudých lásek (feuilletony z Národních listů a z růz. časopisů z r. 1912-15; V Čes. Budějovicích, Jan Svátek, 1918)
  • Syn světla (román a pravda; Královské Vinohrady, nákladem vlastním, 1918)
  • V jarním slunci (satiry a humoresky; Praha, F. Šimáček, 1918)
  • Vítězná brána (kniha pro mládež i pro dospělé; Praha, J. Rašín : Ústř. učitelské knihk., 1918)
  • Adamovy děti: Stav, Továrna, Nový svět (trilogie; Praha, Alois Hynek 1919)
  • České republice pozdravení (Královské Vinohrady, nákl. vl., 1919)
  • Malá republika(Praha, nákl. vlastním, 1919)
  • Nový svět (Román; Praha, Alois Hynek, 1919)
  • Stav (román; V Praze, Alois Hynek, 1919)
  • Svobodní a svobodné (povídky; V Praze, J. Otto, 1919)
  • Továrna (román; Praha; Alois Hynek, 1919)
  • Zaslíbená země (román; Praha, Otto, 1919-1920)
  • Hodkovic nevěsty a Kočvarčina pýcha (humoristický román tří manželství, ilustr. Al. Moravec; Praha, nákl. vlastním, 1920)
  • Osvobození otroci (Praha, Unie, 1920)
  • Smysl lásky (román; Praha, Jos. R. Vilímek, 1920)
  • Klíč k člověku (románky a novely; Praha, Česká grafická Unie, 1922)
  • Červené strašidlo (Veselohra o 4 děj.; Praha, Brno, Star, 1923)
  • Matčin hřích (Román z pražského života; Praha, K. Ločák, 1924)
  • Vzkříšení (drama o třech jednáních; V Brně, Star, 1925)
  • Zázraky žlutého pláště (fantastický román ze současnosti; V Praze, B. Kočí, 1925)
  • Síla ženy (Román; V Praze-Král. Vinohrady, Čechie, 1926)
  • Věřina noc (Veselohra o šesti obrazech; Praha, K.H. Vika, 1926)
  • Kazbundovy dudy (román; Praha, B. Kočí, 1928)
  • Na jedinou kartu (román; Praha, B. Kočí, 1928)
  • Nevinní hříšníci (Praha, Kropáč & Kucharský, 1928)
  • Vítězná brána (příhody roku dětského života na venkově; V Praze, B. Kočí, 1928)
  • Bílá vlajka (povídky; V Praze, B. Kočí, 1929)
  • Emmy a partner (humoristický filmový román; V Praze, B. Kočí, 1929)
  • Mužatka Elie (román; V Praze,B. Kočí, 1929)
  • Světlonoši (román; V Praze, B. Kočí, 1929)
  • Vyhrané prohry (románek z Podkrkonoší; V Praze, B. Kočí,1929)
  • Žena jeho typu (povídky; V Praze, B. Kočí, 1929)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kostelní Radouň
  2. ↑ a b c d TAXOVÁ, Eva. Josef R. Hradecký. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–J. S. 316–317.
  3. ↑ a b Matrika 17869, sn. 183 [online]. MZA [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ Např. HRADECKÝ, Josef R. Nezakotvení. S. 145–147. Zlatá Praha [online]. 12. 12. 1913 [cit. 2020-04-17]. S. 145–147. Dostupné online. 
  5. ↑ HRADECKÝ, J. R. Vsadil jsem na Elsu. S. 1. Lidové noviny [online]. 9. 11. 1926 [cit. 2020-04-17]. S. 1. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=J._R._Hradecký&oldid=24097104“