Jan Hána
| Jan Hána | |
|---|---|
| Narození | 28. října 1927 Dobronice  Československo |
| Úmrtí | 20. září 1994 (ve věku 66 let) Praha Česko |
| Povolání | sochař, fotograf, učitel, kurátor a vysokoškolský učitel |
| Ocenění | národní umělec (1984) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Hána (28. října 1927, Dobronice u Bechyně – 20. září 1994, Praha) byl český akademický sochař, profesor a rektor Akademie výtvarných umění.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Po střední keramické škole nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1945–1951 studoval pod vedením profesora Karla Pokorného. V letech 1947–1948 studoval i na Umělecké akademii v Záhřebu. Po studiu se věnoval jak veřejným zakázkám, tak komorní tvorbě. Na Akademii výtvarných umění byl v roce 1983 jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru, o dva roky později rektorem. Funkci rektora vykonával až do roku 1989.
Pro svá díla ve veřejném prostoru byl komunistickým režimem v ČSSR ceněn. Byl laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1976), nositelem titulů zasloužilý (1977) a národní umělec (1984). V roce 1987 mu byl udělen Řád práce.[2] V roce 1984 byl vyznamenán řádem prezidenta Venezuely „Francesco de Miranda“ za pomník Simónu Bolívarovi v pražských Dejvicích.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vystavoval od roku 1951 a ve své tvorbě rozváděl naturalistické pojetí figurální sochy a plastiky v duchu socialistického realismu. Jeho dílu dominují dívčí akty ať už v taneční poloze, stojící, schoulené nebo sedící. Navzdory jejich lyrickému vyznění se i v nich držel umírněné stylizace lidské fyziognomie. Vedle některých komorních plastik je v tomto směru výjimkou výrazněji tvarově stylizovaná žulová socha Ležící žena z roku 1971, kterou vytvořil pro novou výstavbu na pražském Spořilově.[4] Právě v sedmdesátých a osmdesátých letech se jako idelogicky konformní a sochařsky zručný umělec stal vyhledávaným autorem veřejných soch a pomníků. K jeho největším realizacím se řadí sousoší Osvobození v Třebíči (1975), sousoší Radostný den pro terasu Paláce kultury v Praze (1978–1981, dnes přemístěné), plastiky Píseň o mé vlasti pro Národní divadlo v Praze (1983), Poslední den války u jihočeských Vitějovic (1986) nebo Rozpuk života (Jaro) v obchodním centru Labe v Praze – Modřanech (1985).[3] Je autorem pomníků historika, muzikologa a komunistického politika Zdeňka Nejedlého v Litomyšli (1975) [5] a venezuelského bojovníka za nezávislost Simóna Bolívara v Praze (1983).
-
Náhrobek Jany Rybářové, Vyšehrad, 1957 (odhalen 1960) -
Sedící dívka (Jarmila), park Kampa, Praha, 1958 -
Simón Bolívar, 1983, Praha Bubeneč -
přemístěná socha Radostný den
.jpg?lang=cs)
.jpg?lang=cs)
_1.jpg?lang=cs)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan Hána. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2020-11-28 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Informační systém abART:Jan Hána
- ↑ a b Jan Hána | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2020-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16.
- ↑ Socha Nejedlého zůstává. Jako „zneklidňující osten“, schválili zastupitelé. iDNES.cz [online]. 2019-10-06 [cit. 2020-05-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hána na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hána
- Jan Hána v informačním systému abART
- Jan Hána na stránkách projektu Vetřelci a Volavky
