Josef Avidar
Josef Avidar | |
---|---|
Josef Avidar (1960) | |
Narození | 7. května 1906 Kremenec, Ruské impérium |
Úmrtí | 13. září 1995 (ve věku 89 let) Izrael |
Choť | Jemima |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | generálmajor (aluf) |
Doba služby | 1926–1948 (Hagana) 1948–1955 (Izraelské obranné síly) |
Složka | Hagana Izraelské obranné síly |
Bitvy | nepokoje v Palestině 1929 arabské povstání v Palestině 1936–1939 první arabsko-izraelská válka |
multimediální obsah na Commons |
Josef Avidar (hebrejsky יוסף אבידר, rodným jménem Josif Rohel;[1] 7. května 1906 Kremenec – 13. září 1995 Izrael) byl izraelský státník, velitel Hagany a Izraelských obranných sil, spisovatel a velvyslanec v Argentině a Sovětském svazu.[2] Působil také jako velitel severního velitelství a centrálního velitelství, a výkonný ředitel ministerstva práce.
Raný život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 7. května 1906 jako Josif Rohel[1] v Kremenci v Ruském impériu (nyní Ukrajina). Jeho otec se jmenoval Jegošua Rohel, matka Šprinza.[3] Před emigrací do Britského mandátu Palestina působil jako podomní obchodník.[4] V roce 1929 Avidar emigroval do Britského mandátu Palestina.[4]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Stal se velitelem židovské polovojenské organizace Hagana.[5] Byl pověřen řízením zásobovacích programů a byl zodpovědný za myšlenku a výstavbu podzemní muniční továrny zvané Ajalonův institut, která produkovala nejvíce munice pro Haganu.[1][6]
V roce 1948, po vzniku Izraelských obranných sil, si změnil jméno z Rohel na Avidar podle zkratky jmen svých dvou dcer.[7] Působil jako zástupce náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil.[8]
V letech 1955–1958 působil jako velvyslanec v Sovětském svazu a v letech 1961–1965 jako velvyslanec v Argentině.[9]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Zemřel 13. září 1995 ve věku 89 let na plicní infekci.[4]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Při výcviku, během kterého se učil zacházet s granáty, přišel o pravou ruku.[1][10] Byl poslán na léčení do Vídně, kde se seznámil s budoucí izraelskou autorkou knih pro děti a pozdější manželkou Jemimou,[2] která v té době studovala na Vídeňské univerzitě.[7]
Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě získal titul Ph.D. z rusistiky.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Yosef Avidar na anglické Wikipedii a יוסף אבידר na hebrejské Wikipedii.
- ↑ a b c d MAN, Nadav. From Jerusalem to Aqaba: Ben-Gurion's travels. Ynetnews [online]. 2009-01-30 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Avidar, Yosef (1906-1995). Catalogue Général [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ TIDHAR, David, et al. Encyclopedia of the Founders and Builders of Israel. [s.l.]: [s.n.], 1952. Dostupné online. Kapitola Yosef Avidar, s. 2259. (hebrejsky)
- ↑ a b c Maj. Gen. Yosef Avidar, a street peddler who rose to become deputy army chi. Associated Press [online]. 1995-09-15 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ MILLER, Yvette Alt. The Silver Platter: Establishing the State of Israel. aish.com [online]. 2020-04-27 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ KAMIN, Debra. How a Fake Kibbutz Was Built to Hide a Bullet Factory. Ha'arec [online]. 2013-04-15 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ a b ZUTA, Rama. Yemima Tchernovitz-Avidar. jwa.org [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ GUR, Haviv Rettig. Peres’s son has lessons for a new New Middle East. The Times of Israel [online]. 2016-12-05 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online.
- ↑ a b AVIDAR, Josef. The Party and the Army in the Soviet Union. [s.l.]: [s.n.], 1985. Dostupné online. ISBN 0271003936.
- ↑ מן העיר העתיקה למוסקבה. Ma'ariv [online]. 1955-01-27 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. (hebrejsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Avidar na Wikimedia Commons