Josef Forbelský
| doc. PhDr. Josef Forbelský | |
|---|---|
| Narození | 19. prosince 1930 Skřivany |
| Úmrtí | 14. listopadu 2022 (ve věku 91 let) |
| Pseudonym | Janus |
| Povolání | spisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel, filolog, učitel a hispanista |
| Stát |  Česko |
| Alma mater | Univerzita Karlova Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč Biskupské gymnázium Bohosudov |
| Témata | španělština, čeština, francouzština, španělská literatura, hispanistika a překlad |
| Ocenění | Cena Josefa Jungmanna (2016) |
| Příbuzní | Petr Nikolaev (zeť)[1] |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Forbelský (19. prosince 1930, Skřivany u Nového Bydžova – 14. listopadu 2022[2])[3] byl český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016.[4]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Studoval na Státním reálném gymnáziu v Novém Bydžově, kam chodíval denně tam i zpět tři km pěšky. Poté, co absolvoval kvartu s vyznamenáním, přešel, na základě konsenzu rodiny, na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Zde se mu dostalo vzdělání v latině, řečtině a také ruštině. Následně pokračoval ve studiu u jezuitů na Biskupském gymnáziu v Bohosudově, v jejichž knihovně se seznamoval s díly klasických španělských autorů.[5]
Posléze se přihlásil ke studiu španělštiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně si pak ještě rozšířil svoji kvalifikaci o francouzštinu.[6] Roku 1973 získal titul PhDr., roku 1991 se úspěšně habilitoval.
Na poli literárního překladu se pak věnoval autorům, kterými byli např. Baltasar Gracián, Miguel de Cervantes y Saavedra[7], Juana Inés de la Cruz, Lope de Vega, Azorín, Ramón Gómez de la Serna[8], Gabriel García Márquez, Augusto Roa Bastos, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano, Luis Martín-Santos, či Jorge Luis Borges.
Byl vyznáním katolík,[9] ve svých pamětech vzpomíná také např. na Křížovou cestu v Bohosudově.
Bibliografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Akademické práce
[editovat | editovat zdroj]- BĚLIČ, Oldřich; FORBELSKÝ, Josef. Dějiny španělské literatury. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 261 s.
- FORBELSKÝ, Josef. Španělská literatura 20. století. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 1999. 332 s.
- FORBELSKÝ, Josef; SÁNCHEZ FERNÁNDEZ, Juan Antonio. Španělská moderní literatura 1898-2015. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2017. 616 s. Druhé, rozšířené vydání.
Akademické překlady
[editovat | editovat zdroj]- Anderson Imbert, Enrique. Dějiny literatur Latinské Ameriky. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966. 665 S. (spolupřekladatel)
Ostatní (historie, křesťanství)
[editovat | editovat zdroj]- FORBELSKÝ, Josef; HORYNA, Mojmír; ROYT, Jan. Pražské Jezulátko. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1992. 95 s.
- FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zemřel hispanista Josef Forbelský, vyznamenaný španělským králem. ČeskéNoviny.cz [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-21.
- ↑ Překládal Cervantese a Márqueze, vyznamenal ho španělský král. Zemřel hispanista Forbelský. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Josef Forbelský. Databáze českého uměleckého překladu [online]. [cit. 2016-07-12]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Jungmannovu cenu obdržel hispanista Forbelský za překlad Cervantesova posledního díla. Hospodářské noviny. 2017-10-03. Dostupné online [cit. 2017-10-04].
- ↑ Forbelský, Josef In: Obec překladatelů
- ↑ MAREŠOVÁ, Milena M. Josef Forbelský: Svět se mnou, svět beze mě [online]. Český rozhlas Vltava, 2014-02-10 [cit. 2016-07-05]. Autobiografie. Dostupné online.
- ↑ ČT. Cervantesův překladatel: rozhovor s Josefem Forbelským — ASAP: 400 let výročí – Alespoň Shakespeara aby přečetli. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.
- ↑ VRZALOVÁ HEJSKOVÁ, Marcela. Prudký zásah poetického miniobrazu: Rozhovor s Josefem Forbelským. www.svetovka.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Roč. 2012, čís. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-25.
- ↑ Jsem katolík - Doc. PhDr. Josef Forbelský, hispanista. Signály.cz [online]. [cit. 2016-07-05]. Video. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Autobiografie
[editovat | editovat zdroj]- (česky) ŠUSTROVÁ, Petruška. Služebníci slova. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2008. 328 s. Kapitola Kapitola Josef Forbelský (60-66 S.). Autobiografické rozhovory se 40 českými překladately.
- (česky) FORBELSKÝ, Josef. Svět se mnou, svět beze mě. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 457 s. (Paměť, sv. 58). Autobiografie autora, bez fotografií.
- (česky) RUBÁŠ, Stanislav (ed.). Slovo za slovem: S překladateli o překládání. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 450 s. (Paměť). Kapitola Josef Forbelský (83–94 S.). Autobiografie, rozhovory s 27 českými překladately.
Knižní recenze
[editovat | editovat zdroj]- VÁLKA, Josef. Josef FORBELSKÝ: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století. In: Dějiny a současnost
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Osoba Josef Forbelský ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Forbelský
- Josef Forbelský v Databázi knih
- Heslo 'Josef Forbelský' na stránce Českapozice.lidovky.cz
