Přeskočit na obsah

Jurij Rybčinskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jurij Rybčinskij
Narození23. července 1935
Berďansk
Úmrtí11. března 2023 (ve věku 87 let)
Povolánífotograf, novinář, geolog a sběratel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jurij Aleksandrovič Rybčinskij (23. července 1935, Berďansk11. března 2023, Moskva) byl sovětský a ruský fotograf a fotoreportér, čestný člen Svazu uměleckých fotografů Ruska.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 23. července 1935 v Berďansku v Záporožské oblasti. Během druhé světové války byl evakuován na Kavkaz. Od roku 1954 se usadil v Moskvě. V roce 1959 promoval na oddělení geologického průzkumu Moskevského institutu neželezných kovů a zlata[2], získal diplom z geologie, pracoval na Sibiři a v Jakutsku. V roce 1962 získal práci jako literární pracovník v časopise Sovětský svaz. V roce 1970 se rozhodl pro fotografii. V polovině 80. let pracoval v časopise Věda a Technika. Nějakou dobu spolupracoval s APN. Od roku 1965 byl členem Svazu novinářů SSSR. V polovině 80. let Jurij Rybčinskij opustil žurnalistiku a stal se nezávislým fotografem, pracoval jako topič v kotelně.

Koncem 70. a začátkem 80. let se objevila série fotografií: Městečko, Prvotní socart, Ulice, Vězení, Detoxikační centrum, které získaly velkou popularitu během perestrojky. Účastnil se téměř všech výstavních projektů (Francie, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, USA atd.) o „nové sovětské“ a „postsovětské“ fotografii a aktivně fotografoval i zemi perestrojky. V roce 1993 vytvořil spolu s fotografem Eduardem Gladkovem Muzeum fotografických sbírek. Fotografie ze sbírky tohoto fondu byly přeneseny k uložení do sbírky Moskevského domu fotografie a vystaveny na výstavě: „Fotoštafeta. Od Rodčenka po současnost“ v Centrální Manéži v roce 2007.[3]

Jurij Rybčinskij zemřel 11. března 2023 ve věku 87 let.[4]

Muzeum fotografických sbírek

[editovat | editovat zdroj]

Jurij Rybčinskij a Eduard Gladkov jsou organizátory první ruské sbírky fotografie 20. století – Muzeum fotografických sbírek.

Kurátoři výstavy:

  • 1997 - "Od Rodčenka do současnosti." Moskva. Galerie A3[5][6]
  • 2007 – „Od Rodčenka po současnost“. Moskva. Manéž

Samostatné výstavy Jurije Rybčinského

[editovat | editovat zdroj]
  • 1985 - Dům kultury humanitních fakult Moskevské státní univerzity Jurij Rybčinskij
  • 2008 - Jurij Rybčinskij. Fotografie ze 70. – 90. let.“ V rámci programu „Klasika ruské fotografie“. Manéž. Moskva.
  • 2020 - Jurij Rybčinskij. NOVÝ REALISMUS V RUSKÉ FOTOGRAFII. 1970-1990. Moskevský dům fotografie
  • 2020 - samostatná výstava fotografií Jurije Rybčinského na Fotobienale 2020 v MDM.
Zpětná vazba k výstavě
[editovat | editovat zdroj]
Fotografická kariéra rodáka z Berdjansku začala pozdě, v 70. letech minulého století. Rybčinsky byl zcela „nesovětský“ fotograf. Snímky pořizoval mimo kánony a to, co zůstalo v zákulisí oficiální kroniky. Jeho vizualita je přirozená, snímky pořizoval na cestách. Někdy jsou uříznuty hlavy, v rámu jsou pouze nohy nebo ruce, horizont chybí. A v tom je ta krása – ukázat život takový, jaký je. Rybčinského fotografické kroniky zachycovaly historické události 90. let, především srpnový puč a všechny jeho hrdiny. Právě v tomto stylu života – čestný a nekompromisní. Stejné jako okamžik lidové exploze a politického zlomu.

Maria Moskvičeva „MK“, Nový realismus v ruské fotografii. 1970-1990. 16. března 2020

Skupinové výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2017 – „Rudý obzor – současné umění a fotografie v SSSR a Rusku, 1960–2010“. Columbus Museum of Art, USA

Monografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Text: Irina Meglinskaja. "Jurij Rybčinskij: "Dal jsem výpověď a šel do kotelny." [7]
  • Text: Evgenia Volunkova. "Inakovidjaščij."[8]

Publikace v knihách

[editovat | editovat zdroj]
  • 1988 – Taneli Escola & Hannu Eerikainen „Toisinnakijat“ (Inakovidjaščij) Helsinky.
  • 1988 – Wiktor Misiano. "Die zeitgenossische Photographie in der Sowjetunion", Edition Stemmle.
  • 1988 – „Say Cheese!“, Sovětská fotografie 1968–1988“ Editions du Comptoir de la Photographie.
  • 1991 – Lija Bendavidová-Valová: Changing Reality. Recent Sowiet Photography, vyd. Starwood, USA.
  • 2017 – „Rudý obzor – současné umění a fotografie v SSSR a Rusku, 1960–2010“. Columbus Museum of Art, USA
  • 2017 – Olga Sviblova. RUSKO. XX STOLETÍ VE FOTOGRAFII: 1965–1985. MDF/MAMM

Díla Jurije Rybčinského jsou ve sbírkách:

  • Moskevský dům fotografie
  • sbírka Svazu fotografů, Rusko
  • Galerie umění Corcoran
  • Humanitní výzkumné centrum Harryho Ransoma, Texaská univerzita v Austinu
  • Sbírka nekonformního umění Norton a Nancy Dodge ze Sovětského svazu Muzeum umění Jane Voorhees Zimmerli, Rutgers, Státní univerzita v New Jersey

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Рыбчинский, Юрий Александрович na ruské Wikipedii.

  1. профиль Рыбчинского Юрия на сайте Союза фотохудожников России [online]. [cit. 2020-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-01. 
  2. Цикл «История Отечественной Фотографии. Фотограф и власть». Юрий Рыбчинский | FOTODOC [online]. [cit. 2018-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-29. 
  3. Фотомарафон советских мастеров — Марина Кораблева — «Поцелуй времени» — Российская Газета — В столице открылась выставка "Фотоэстафета. От Родченко до … [online]. [cit. 2009-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-03. 
  4. 11 МАРТА УШЕЛ ИЗ ЖИЗНИ ЮРИЙ АЛЕКСАНДРОВИЧ РЫБЧИНСКИЙ [online]. [cit. 2023-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-27. 
  5. Fotografie „od Rodčenka po současnost“ budou vystaveny v Moskvě, Rossijskaja Gazeta – č. 3417 z 1. března 2004 [1]
  6. FOTOESTAFĚTA. OD RODČENKA DO SOUČASNOSTI, Alexander LavrentJev. Photographer.Ru [2]
  7. Plakát č. 220, 2008
  8. https://rybchinskiy.takiedela.ru/ webové stránky Takie děla

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]