Přeskočit na obsah

Karel Bidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Bidlo
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot)
Pražské dechové kvinteto, asi 1931 (zleva doprava: Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Rudolf Hertl – flétna, Otakar Procházka – lesní roh, Karel Bidlo – fagot)
Narození13. ledna 1904
Hluboká nad Vltavou
Úmrtí13. července 1992 (ve věku 88 let)
Praha
Povolánípedagog a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bidlo (13. ledna 1904 Hluboká nad Vltavou13. července 1992 Praha) byl český fagotista a hudební pedagog.

V mládí se učil na housle, klarinet a fagot. Po absolvování povinné vojenské služby byl v letech 1924–1929 fagotistou orchestru jihočeského Národního divadla v Českých Budějovicích a během tohoto období krátce i členem operního orchestru Národního divadla v Zahřebu (1928).

Na pražské konzervatoři, kde byl žákem Josefa Fügera, začal studovat až jako čtyřiadvacetiletý. V roce 1932 absolvoval Mozartovým Koncertem B dur K.191, který později sehrál v jeho profesionálním životě významnou roli (Bidlova gramofonová nahrávka patří dosud k nejlepším).

V roce 1930 byl angažován Václavem Talichem jako první fagotista České filharmonie, v roce 1939 byl jmenován vedoucím skupiny fagotů a sólofagotistou. V roce 1949 mu byl udělen čestný titul „Profesor České filharmonie“ a v roce 1964 titul Zasloužilý umělec. V letech 1952–61 vyučoval na pražské konzervatoři.

Pro virtuosní techniku, dokonalé tvoření tónu a bohatství slohotvorných a výrazových prostředků se stal mezinárodně obdivovaným interpretem a spolutvůrcem světové proslulosti české dechové školy. Patří k legendám velké éry České filharmonie za dirigentů Václava Talicha, Rafaela Kubelíka a Karla Ančerla.

Od roku 1947 Karel Bidlo vystupoval jako sólista na festivalu Pražské jaro a na přehlídkách koncertního umění (provedl mj. koncerty W. A. Mozarta, C. M. Webera, Jiřího Pauera a dalších). Soustavně také spolupracoval s předními komorními ansámbly: byl členem Pražského dechového kvinteta (1929–1956), Komorního sdružení profesorů konzervatoře (od roku 1952) a souboru Ars rediviva (50. a 60. léta).

Jako sólista a komorní hráč realizoval řadu významných nahrávek pro gramofonové společnosti a rozhlas. Mimořádný ohlas u české i zahraniční odborné kritiky vzbudil zejména ve Vivaldiho koncertech, které Ars rediviva nahrála jako první v Československu a jeden z prvních souborů v Evropě pro Supraphon (podrobněji Diskografie Ars rediviva Archivováno 26. 8. 2007 na Wayback Machine.).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Československý hudební slovník osob a institucí, I (Praha 1963)
  • Jan Kozák a kol.: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory (SHV, Praha 1964)
  • Legendy v České filharmonii (Rudolfinum Revue 2001/2, č.1, str.30–31)
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 95. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 485. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]