Karel II. Štýrský
| Karel II. Štýrský | |
|---|---|
| Vévoda Vnitřních Rakous | |
 Arcivévoda Karel v roce 1569 | |
| Doba vlády | 1564–1590 |
| Narození | 3. června 1540 Vídeň |
| Úmrtí | 10. července 1590 (ve věku 50 let) Štýrský Hradec |
| Pohřben | Seckau, Štýrsko |
| Manželka | Marie Anna Bavorská |
| Potomci | Ferdinand Anna Marie Kristina Kateřina Renata Alžběta Ferdinand Karel Gregoria Maximiliána Eleonora Maxmilián Arnošt Markéta Leopold Konstance Marie Magdalena Karel |
| Dynastie | Habsburkové |
| Otec | Ferdinand I. Habsburský |
| Matka | Anna Jagellonská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel II. Štýrský (německy Karl von Innerösterreich, 3. června 1540 ve Vídni – 10. července 1590 ve Štýrském Hradci) byl štýrský arcivévoda, vládce v tzv. Vnitřních Rakousích z rodu Habsburků.
Život a vláda
[editovat | editovat zdroj]Dětství a počátek vlády
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako nejmladší syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské v roce 1540 ve Vídni, kde vyrůstal. Již jako desetiletý obdržel vlastní dvůr v čele se svobodným pánem Leonardem Harrachem. Císař Ferdinand I. rozdělil závětí z roku 1554 rakouské dědictví mezi své 3 syny (Maxmiliána, Ferdinanda a Karla). Po jeho smrti v roce 1564 připadla nejmladšímu Karlovi vláda ve Vnitřních Rakousích. Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy. Krátce před otcovou smrtí odpřisáhly Karlovi věrnost štýrské, korutanské a kraňské stavy. Do Štýrského Hradce, sídelního města Vnitřních Rakous, nový arcivévoda natrvalo přesídlil až o rok později, v roce 1565. Ihned zde zřídil centrální úřady. Štýrský Hradec se postupně alespoň na čas stal nejvýznamnějším rakouským městem, zejména poté, co v roce 1583 přesídlil císař Rudolf II. z Vídně do Prahy.
Z pověření svého nejstaršího bratra, císaře Maxmiliána II., odcestoval v letech 1568–1569 do Španělska. Tam se měl původně informovat o zdravotním stavu duševně chorého infanta dona Carlose, syna krále Filipa II. Ten však před Karlovým příjezdem zemřel. Nakonec vedl Karel jednání mezi Madridem a Vídní o sporných otázkách, především o povstání v Nizozemí a dynastických problémech.
Sňatek
[editovat | editovat zdroj]V letech 1558–1570 probíhala jednání o možném sňatku s anglickou královnou Alžbětou I., která však vyjednávání neustále protahovala (nikdy se nakonec nevdala). Uvažovalo se i o sňatku se skotskou královnou Marií Stuartovnou. I z tohoto záměru sešlo. Nakonec se Karel jako jednatřicetiletý v roce 1571 oženil se svojí dvacetiletou neteří Marií Bavorskou, dcerou své starší sestry Anny a bavorského vévody Albrechta V., se kterou měl 15 dětí. Jako přesvědčená obhájkyně katolické víry Marie významně ovlivňovala vládu svého manžela i výchovu dětí.
Boje s Turky
[editovat | editovat zdroj]Karel se musel také potýkat s nebezpečím turecké expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s Osmanskou říší. Na hranicích probíhaly neustálé boje. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností císaře, nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám. Založil vlastní dvorskou válečnou radu a nechal vybudovat pevnost Karlovac (je pojmenována po něm).
Náboženská politika
[editovat | editovat zdroj]Jako katolík (i pod vlivem své manželky) se Karel snažil o upevnění katolických pozic v ovládaných zemích. Byl však ve složité situaci, která jej nutila ke kompromisům. Mezi štýrskou šlechtou měli velké zastoupení a vliv protestanti. Karel byl na nich finančně závislý, neboť především obrana před Osmanskou říší byla velmi nákladná. Proto se tedy přes určité snahy o rekatolizaci období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou náboženskou tolerancí. Úplný přechod zemí ke katolické víře se podařil až Karlovu synovi, pozdějšímu císaři Ferdinandovi II.
V roce 1572 podepsal Karel ve Štýrském Hradci náboženský mír, který zaručil evangelickým pánům a rytířům ve Štýrsku náboženskou svobodu a vedl k velkému rozkvětu protestantismu. O šest let později byla svoboda vyznání rozšířena i měšťany. Poskytnutá svoboda vyvolala nedůvěru u papeže a také byla zárodkem pozdějších sporů. Karel všechny ústupky v náboženských otázkách omezil pouze na svoji osobu a vyloučil možnost, že by zavazovaly i jeho nástupce. Zároveň se také snažil o to, aby se zlepšila všeobecně špatná pověst katolické církve. I proto přivedl do Štýrského Hradce jezuitský řád.
I přes mnohé kompromisy se Karel snažil o způsob vlády blízký absolutismu. Ve výrazném omezení moci stavů a posílení role panovníka však byl opět úspěšný až jeho syn Ferdinand.
Rozvoj kultury a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Ačkoliv nebyl Karel tak vášnivým sběratelem a podporovatelem umění jako jeho bratr Ferdinand Tyrolský, přinesl i on mnohé kulturní podněty. Ve Štýrském Hradci založil umělecký kabinet. V roce 1587 nechal stavět mauzoleum v bazilice v Seckau, které patří nejvýznamnějším renesančním památkám v Rakousku. S jeho jménem je spojeno i založení známého hřebčína v Lipici nedaleko Terstu (1580).
Podporoval i vzdělávání. V roce 1585 založil ve Štýrském Hradci univerzitu.
Karel II. zemřel v roce 1590 ve věku 50 let. Je pohřben v Seckau.
Děti
[editovat | editovat zdroj]V manželství, trvajícím 19 let, porodila jeho manželka Marie 15 dětí. Poslední z potomků se narodil jako pohrobek, tedy až po Karlově smrti.
- Ferdinand (*/† 1572)
- Anna (16. srpna 1573 – 10. února 1598),
- ⚭ 1592 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský
- Marie Kristina (10. listopadu 1574 – 6. dubna 1621), kněžna sedmihradská; abatyše řádu sester Srdce Ježíšova v Hallu
- ⚭ 1595 Zikmund Báthory (1573–1613), rozvedli se v roce 1599
- Kateřina Renata (4. ledna 1576 – 29. června 1599), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
- Alžběta (13. března 1577 – 29. ledna 1586), rakouská arcivévodkyně
- Ferdinand II. (9. července 1578 – 15. února 1637), císař Svaté říše římské
- ⚭ 1600 Marie Anna Bavorská (8. prosince 1574 – 8. března 1616)
- ⚭ 1622 Eleonora Gonzagová (23. září 1598 – 27. června 1655)
- Karel (17. července 1579 – 17. května 1580)
- Gregoria Maxmiliána (22. března 1581 – 20. září 1597), rakouská arcivévodkyně
- Eleonora (25. září 1582 – 28. ledna 1620), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
- Maxmilián Arnošt (17. listopadu 1583 – 18. února 1616), komtur v Řádu německých rytířů, nikdy se neoženil, ale měl nelegitimního syna
- Markéta (25. prosince 1584 – 3. října 1611),
- ⚭ 1599 Filip III. (14. dubna 1578 – 31. března 162), král španělský, portugalský, neapolský a sicilský
- Leopold V. (9. října 1586 – 13. září 1632), pasovský a štrasburský biskup,
- ⚭ 1626 Klaudie Medicejská (4. června 1604 – 25. prosince 1648)
- Konstance (24. prosince 1588 – 10. července 1631),
- ⚭ 1605 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský
- Marie Magdalena (7. října 1589 – 1. listopadu 1631),
- ⚭ 1608 Cosimo II. Medicejský (12. května 1590 – 28. února 1621), toskánský velkovévoda
- Karel (7. srpna 1590 – 28. prosince 1624), pohrobek, biskup vratislavský a bolzansko-brixenský, velmistr Řádu německých rytířů, portugalský místokrál, svobodný a bezdětný
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 198–199. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
- VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.
| Předchůdce: Ferdinand I. |
|
Štýrský vévoda 1564–1590 |
|
Nástupce: Ferdinand II. |
| Předchůdce: Ferdinand I. |
|
Kraňský vévoda 1564–1590 |
|
Nástupce: Ferdinand II. |
| Předchůdce: Ferdinand I. |
|
Korutanský vévoda 1564–1590 |
|
Nástupce: Ferdinand II. |
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel II. Štýrský na Wikimedia Commons
