Karelidy

Baltský štít – Karelidy

Karelidy jsou pásemné horstvo Baltského štítu, které vzniklo v postkarelské orogenezi na konci spodní části proterozoika. Jejich stáří se odhaduje na osmset milionů let, což přibližně odpovídá stáří algomského vrásnění v Kanadském štítu.

Vznik a další vývoj

Karelidy jsou součástí Baltského štítu. Byly vyvrásněny ze sedimentační oblasti karelské série ve východním předpolí Karelid. Sedimentační cyklus karelských uloženin, ve kterých se vyskytují slepence s hojným materiálem svekofennidních žul a migmatitů byl ve východním Finsku ukončen vrásněním (postkarelskou orogenezí), při kterém se vytvořilo pásemné pohoří severoseverozápadního – jihojihovýchodního směru, zvané Karelidy. V jihozápadním Švédsku a v jižním Norsku současně vznikl horský systém severojižního směru, zvaný Gotidy. Tyto dvě horské soustavy označuje H. Backlund jako Gotokarelidy, protože vznikly v jednom horotvorném cyklu. Karelské vrásnění spadá do období mezi kalevien-jatulien a jotnien. Vystoupily při něm velké žulové masivy známé pod jménem rapakivi. Vyskytují se v pěti větších masivech (Salmi na Ladožském jezeře, Viborg, Nystad-Satakunta, Alandské ostrovy, Dalarna) a v několika menších masivech, které tvoří pásmo západovýchodního směru. Ponejvíce jsou sdruženy s jotnickými pískovci, které jsou většinou mladší, ale žula rapakivi proniká též do pískovcových souvrství. Rapakivi je červená žula s granofyrickou základní hmotou a se zaoblenými vyrostlicemi draselného živce, zpravidla obrůstaného kyselým plagioklasem. Stupeň metamorfózy je v Karelidech mnohem slabší než ve starších Svekofennidách.

Přehled rozdělení	prekambria v Baltickém štítu
Nadloží	spodní kambrium diskordance
Starohory	sparagmitová série diskordance jotnien hoglandien a serie Noppi diskordance orogeneze (Gotokarelidy) xx karelská série xx velká diskordance	xx xx <žuly rapakivi xx xx xx jatulien kalevien ladogien
Prahory	velká orogeneze (Svekofennidy) botnien svionien marealbidy (nejstarší horniny Baltického štítu)

Mladší série spočívají na svém podloží diskordantně. Ve Finsku je to série hoglandien a ve Švédsku jí odpovídá série Noppi. Obě série jsou tvořeny ponejvíce porfyry a jinými vyvřelinami. Mladší sérii odpovídá ve Finsku jotnien. V jižním Norsku spočívá na jotnickém pískovci a na diabásech, které jím prostupují, mocná série, označovaná ve Skandinávii jako sparagmitová. Po vyvrásnění Gotokarelid nastala dlouhotrvající eroze a denudace. Vyvrásněná horská pásma byla exogenními činiteli zcela zarovnána, takže na počátku prvohor byl baltský štít dokonalou parovinou. Od prvohor až do současnosti zůstal baltský štít trvale souší, byl vystaven denudaci a docházelo k dočasným lokálním transgresím moře. Povrch Baltského štítu je v současnosti tvořen pahorkatinami do výšky 700 m a nížinami se zbytky ledovcových akumulací; rovin je jen málo.

Literatura

• SVOBODA Josef Fr.; VĚDEČTÍ REDAKTOŘI: Vladimír ČECH, Karel ŽEBERA, Ivo CHLUPÁČ Naučný geologický slovník I. díl, A - M, 1. vydání Praha. Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1960, 704 stran. Strana 486
• DVOŘÁK Josef, RŮŽiČKA Bohuslav: Geologická minulost Země. 2. vydání Praha, Bratislava: Státní nakladatelství technické literatury a Slovenské vydavatelstvo technickej literatúry, 1966, 796 stran. Strany 46, 47

Externí odkazy

• Geografický portál, Fyzická geografie Skandinávie, odstavec Baltický štít.

Portály: Geografie