Karol Banszel

plukovník Karol Banszel
plukovník Karol Banszel
Narození	8. března 1890; Mníšek
Úmrtí	červen 1941 (ve věku 51 let)
Povolání	duchovní
Příbuzní	Josef Folwartschny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Banszel (8. března 1890 Mníšek^{[pozn. 1]} – červen 1941 Lvov^{[pozn. 2]}) byl polský evangelický duchovní, vojenský kaplan, hudebník, publicista, pedagog a komeniolog.

V letech 1912–1913 působil jako učitel, dirigent evangelického pěveckého sboru a varhaník v Moravské Ostravě^[1]. Následně studoval teologii ve Vídni. Po teologických studiích působil v letech 1917–1919 jako vikář v evangelickém sboru v Orlové; z tohoto období vyšlo tiskem několik jeho kázání a drobných spisů s duchovní tematikou. Následně odešel do Polska, kde působil jako vojenský kaplan a pedagog. Roku 1930 byl vyznamenán Medailí nezávislosti (Medal Niepodległości).

Po okupaci Polska byl Sověty uvězněn ve Lvově a tamtéž i popraven zastřelením.

Jeho žena a tři dcery byly vypovězeny do Kazachstánu, odkud přes Írán uprchly do Anglie.

Roku 1931 vydal spis Jan Amos Komeński i jego "Szkoła macierzyńska", czyli, Program rozumnego wychowania dzieci w pierwszych sześciu latach (druhé vydání vyšlo roku 2017). Roku 1932 vyšel tiskem spis Ideał wychowawczy Komeńskiego (text původně vychízel na pokračování v časopise Głos Ewangelicki).

Odkazy

Poznámky

↑ Některé zdroje (včetně orlovské oddací matriky) uvádějí jako místo jeho narození Svibici.
↑ V předmětné literatuře jsou uváděny okolnosti jeho zatčení a úmrtí různě, někdy je i mylně zahrnován mezi oběti Katyňského masakru. Dle M. Boráka (2011) z odtajněných dokumentů NKVD plyne jeho smrt zastřelením 26. června 1941 před ústupem sovětských vojsk před Němci. Týž autor ovšem v následné publikaci (2014) uvádí, že Banszel byl zastřelen roku 1941 „po 22.6.1941“.

Reference

↑ Viz např. Ostrauer Zeitung, 1912 (roč. 24), č. 261, s. 4.

Literatura

SOA Karviná, fond SCEAV Český Těšín (NAD 1417), inv. č. 110.

BORÁK, M.: Ewangelicy ze Śląska Cieszyńskiego wśród ofiar Katynia, Ostaszkowa i Miednoje. In: Trzysta lat tolerancji na Śląsku Cieszyńskim. Cieszyn, 2010, s. 228–230.
BORÁK, M.: Ofiary Zbrodni Katyńskiej z obszaru byłej Czechosłowacji. Opava 2011, s. 287–288.
BORÁK, M.: Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí. Opava, 2014, s. 249, 281.
KIELC, O.: Die evangelischen Kirchen in der Wojewodschaft Posen (Poznań) 1918-1939. Wiesbaden, 1998, s. 220–221. (uvádí jako místo narození Svibici)
LESZCZYŃSKI, Rafał: Wiara i mundur. Warszawa 2019, s. 107.
ROMANIV, O. a FEDUŠČAK, I.: Zachidnoukrajinska trahedija 1941. Lviv – Nju Jork 2003, s. 110.
REJ, Krzysztof Jan: Ewangelicka służba duszpasterska w Wojsku Polskim 1919-1950. Warszawa 2000, s. 123-126.
Relacja Marii Błażewskiej-Kosińskiej spisana na podstawie nagrania z 1992 roku (online Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.).
SPRATEK, D.: „...raději bych chtěl být bolševickým agitátorem...“ K 80. výročí úmrtí pastora Karola Banszela. Idea, 2021, č. 84 (říjen), s. 18-19.

Externí odkazy

[1] Některé zdroje (včetně orlovské oddací matriky) uvádějí jako místo jeho narození Svibici.

[2] V předmětné literatuře jsou uváděny okolnosti jeho zatčení a úmrtí různě, někdy je i mylně zahrnován mezi oběti Katyňského masakru. Dle M. Boráka (2011) z odtajněných dokumentů NKVD plyne jeho smrt zastřelením 26. června 1941 před ústupem sovětských vojsk před Němci. Týž autor ovšem v následné publikaci (2014) uvádí, že Banszel byl zastřelen roku 1941 „po 22.6.1941“.

[3] Viz např. Ostrauer Zeitung, 1912 (roč. 24), č. 261, s. 4.

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[1]