Konstantin Babickij
| Konstantin Babickij | |
|---|---|
| Narození | 15. září 1929 Moskva |
| Úmrtí | 14. září 1993 (ve věku 63 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Golovinskoye Cemetery |
| Alma mater | Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity |
| Povolání | jazykovědec |
| Zaměstnavatel | Russian Language Institute |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Konstantin Babickij rusky Бабицкий, Константин Иосифович (* 15. září 1929, Moskva - 14. září 1993, Moskva) byl ruský disident a lingvista, účastník demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968 proti okupaci Československa.
Narodil se v Moskvě. V roce 1953 vystudoval Ústav sdělovací techniky v Moskvě (dnes Moskevská technická univerzita komunikace a informatiky - Московский технический университет связи и информатики) a poté žil několik let Urale. Poté se vrátil zpět do Mosky a začal studovat filologii na Lomonosovově univerzitě, když svá studia dokončil v roce 1960. Po studiích pracoval jako vědec v Ústavu ruského jazyka Akademie věd.[1] Při své práci kombinoval své technické a humanitní vzdělání, když se zabýval teoritickou a aplikovanou lingvistikou, konkrétně pak matematickou lingvistikou, když se zabýval transformací a srovnáváním syntaxe německého jazyka a ruského jazyka, zejména ve formálním modelování častí řeči.[2] Politicky se příliš neangažoval, mezi přáteli však měl několik disidentů (mj. Larisu Bogorazovou a Pavla Litvinova, pro které překládal z češtiny a polštiny texty pro samizdat. 22. srpna 1968 na pracovišti rozhodně odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která ho velmi pobouřila, a rozhodl se tedy zúčastnit demonstrace na Rudém náměstí proti okupaci Československa, která se konala 25. srpna 1968. Na demonstraci se dostavil s česky psaným transparentem Ať žije svobodné a nezávislé Československo. Příslušníci KGB mu transparent vytrhli a zabavili, když však začali napadat sedícího spoludemonstranta Viktora Fajnberga, snažil se jej bránit vlastním tělem.[1]
Za účast na demonstraci byl odsouzen ke třem letem vyhnanství, odvezen byl do vesničky Krasnyj Zaton nedaleko Syktyvkaru. Tam pracoval jako truhlář v továrně. Byl také propuštěn z Akademie věd. V polovině 70. let mu KGB nabídla návrat do akademického prostředí, pokud by se zavázal neprotestovat proti politice Sovětského svazu. Tuto nabídku odmítl.[1]
Do konce života se živil restaurováním nábytku a řezbářstvím, ve volném čase překládal do ruštiny básně východoevropských autorů. Zemřel v roce 1993 v Moskvě.[1]
V 1990 mu bylo uděleno čestné občanství hlavního města Prahy.[2] V roce 2014 byl Poslaneckou sněmovnou spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 navržen na české státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, český prezident Miloš Zeman však vyznamenal pouze Natalju Gorbaněvskou.[3] Spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 dostal v roce 2018 in memoriam ocenění Gratias Agit ministra zahraničí České republiky.[4][5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d HRADÍLEK, Adam. Osm statečných. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2018 [cit. 2018-08-26]. Roč. II, čís. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Konstantin Babickij – Pro budoucí osud lidstva. www.literarni.cz [online]. 2014-08-11 [cit. 2018-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-26.
- ↑ Prezident potvrdil, že vyznamená disidentku Gorbaněvskou. Deník.cz. 2014-06-22. Dostupné online [cit. 2018-08-26].
- ↑ Gratias Agit MMXVIII [online]. Praha: Ministerstvo zahraničí České republiky, 2018 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Ceny Gratias agit dostali vědci, krajané i ruští disidenti. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-26].
