Přeskočit na obsah

Leonardo Bonucci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leonardo Bonucci
Leonardo Bonucci (16. června 2015)
Leonardo Bonucci (16. června 2015)
Osobní informace
Datum narození1. května 1987 (37 let)
Místo narozeníViterbo, Itálie
Výška189 cm
Hmotnost89 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový obránce
Mládežnické kluby
2004–2005
2005–2007 		Viterbese
Inter
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2007
2007–2009
2009
2009–2010
2010–2017
2017–2018
2018–2023
2023–2024
2024		 Inter
→ Treviso
→ Pisa
Bari
Juventus
Milán
Juventus
Union Berlín
Fenerbahçe		 00100(0)
04000(4)
01800(1)
03800(1)
2270(13)
03500(2)
1300(14)
00700(1)
00800(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2010–2023 Itálie 12100(8)
Úspěchy
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile 2012 Itálie
Zlatá medaile 2020 Itálie
Liga národů UEFA
Bronzová medaile 2020/21 Itálie
Bronzová medaile 2022/23 Itálie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2014/15 Juventus
Stříbrná medaile 2016/17 Juventus
Italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2005/06 Inter
Zlatá medaile 2011/12 Juventus
Zlatá medaile 2012/13 Juventus
Zlatá medaile 2013/14 Juventus
Zlatá medaile 2014/15 Juventus
Zlatá medaile 2015/16 Juventus
Zlatá medaile 2016/17 Juventus
Zlatá medaile 2018/19 Juventus
Zlatá medaile 2019/20 Juventus
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2014/15 Juventus
Zlatá medaile 2015/16 Juventus
Zlatá medaile 2016/17 Juventus
Zlatá medaile 2020/21 Juventus
Další informace
Povolánífotbalista
Webwww.leonardobonucci.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonardo Bonucci (1. květen 1987 Viterbo, Itálie) je bývalý italský profesionální fotbalista, který hrál na pozici středního obránce.

Vyhrál 9 mistrovských titulů v Itálii pojmenovaných Scudetto, z toho celkem 8 titulů ve dresu Juventusu,[pozn. 1] kde několik let nastupoval ve tříčlenné obraně s Andreou Barzaglim a Giorgiem Chiellinim. V té měl roli rozehrávajícího obránce, v níž využíval své kvalitní přihrávky.[2] Ani v jednom ze dvou finálových zápasů Ligy mistrů UEFA nebyl na vítězné straně, ale dočkal se jmenování do nejlepšího výběru sezóny této soutěže. Členem nejlepších výběrů italské ligy Serie A, evropských pohárů či světa byl jmenován v různých letech a od různých expertních skupin – UEFA, FIFA, ESM, IFFHS či L'Équipe.

Na reprezentační úrovni vybojoval zlatou a stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy, a to v roce 2021, respektive 2012. Národní tým reprezentoval ve více než 100 zápasech.[3] Dvojnásobný účastník mistrovství světa z let 2010 a 2014.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Klubová

[editovat | editovat zdroj]

Rané období

[editovat | editovat zdroj]

Rané období klubové kariéry spojil s Viterbese. Roku 2005 jej za částku v přepočtu 30 tisíc britských liber zakoupil Inter Milán, za který v sezóně 2005/06 v Serii A debutoval.[4] Nedostatek herní praxe měl za důsledek hostování v klubech Treviso a Pisa. Následně se stal předměrtem spoluvlastnictví klubů Janova a Bari a ve druhém klubu nastupoval v sezóně 2009/10.[4] Zde hrál ve dvojčlenném středu obrany po boku Andrea Ranocchii.[5]

Juventus

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna 2010/11 – Přestup a střed ligové tabulky
[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu do Juventusu za částku v přepočtu 11,6 milionu liber[4] utvořil Bonucci stoperské duo s jiným Italem Giorgiem Chiellinim.[6] Premiérová sezóna za Starou dámu pro Bonucciho skončila sedmým místem v ligové soutěži.[7]

Sezóna 2011/12 – První titul a Conteho obranné trio „BBC“
[editovat | editovat zdroj]

Letní měsíce v roce 2011 přinesly posilu v podobě dalšího italského stopera se jménem Andrea Barzagli, novým trenérem byl zvolen Antonio Conte.[5] Nový trenér změnil formaci na 3–5–2 a do nově tříčlenné obranné řady začlenil Barzagliho, Bonucciho i Chielliniho, jejichž spolupráce brzy pronikla do reprezentace, včetně Mistrovství Evropy 2012.[5] Trojice si vysloužila označení „BBC“ podle počátečních písmen jejich příjmení.[8] Conteho jedenáctka se naučila využívat Bonucciho předností jako byla rozehrávka,[8] a zatímco v uběhlé sezóně inkasovalo mužstvo 56 gólů za 38 ligových zápasů, v té další to bylo gólů 20. Juventus ovládl ligu neporažený a získal první uznané Scudetto od roku 2003.[5] Ještě před mistrovskými oslavami podepsal Bonucci 2. dubna smlouvu zavazujícího jej v klubu do roku 2017.[9]

Sezóna 2012/13 – Debutová kampaň v Lize mistrů
[editovat | editovat zdroj]

Na postu pravého středního obránce po boku Barzagliho se pravidelně objevoval také v sezóně 2012/13.[10] Ta započala bez distancovaného trenéra Conteho italským superpohárem proti Neapoli v Pekingu. Dne 11. srpna se radovali hráči Juventusu, ačkoliv po Bonucciho chybě poslal Neapol opětovně do vedení 2:1 Panděv. Juventus později soupeře přemohl v prodloužení a vyhrál 4:2.[11] Na rozdíl od svého trenéra byl Bonucci zproštěn obvinění z ovlivňování zápasů, jehož se měl dopustit v zápase proti Udinese roku 2010 ještě jako hráč Bari.[12]

Ve skupinové fázi v Lize mistrů si odbyl debut v této soutěži během utkání proti Chelsea.[13] V říjnu se v soutěži poprvé gólově prosadil, a to v domácím remízovém utkání proti Šachtaru Doněck, které skončilo 1:1.[14] Při výhře 1:0 nad Palermem 9. prosince zaujal snahou nafingovat penaltu při jím zmařeném protiútoku, za což obdržel žlutou kartu a též kritiku a posměch z mediálního prostoru. Na Twitteru se za své „filmování“ omluvil a musel vynechat příští zápas.[15] Mimo to zaplatil pokutu v částce 2 tisíc eur.[16] Disciplinárně potrestán byl ještě 26. ledna po remízovém zápase s Janovem, v němž urážel rozhodčí a dva zápasy nebyl mužstvu k dispozici.[17] O budoucím držiteli Scudetta měl napovědět venkovní zápas Juventusu s Neapolí 1. března 2013, ve kterém Juventus udržel po remíze 1:1 šestibodový náskok nad soupeřem. Ačkoliv Bonucci podal kvalitní výkon, byl přítomen u gólu soupeřova záložníka Gökhana Inlera.[18] Druhý mistrovský titul po sobě se stal jistou věcí 5. května, pro Bonucciho symbolicky po opětovné výhře 1:0 nad Palermem.[19]

Další sezóny
[editovat | editovat zdroj]
V přípravném zápase v Singapuru (2014)

V sezóně 2013/14 mířil Juventus za opětovnou obhajobou Scudetta. Srpnový superpohár dopadl výhrou 4:0 nad Laziem.[20] Na podzim se představil ve skupině Ligy mistrů, ve které po šestém zápase s Galatasaray (prohra 0:1) hraném 11. prosince skončil třetí. Bonucci se spoluhráči hráli na jaře pouze Evropskou ligu.[21] V ligovém střetu prvního Juventusu se druhým AS Řím 5. ledna 2014 pomohl gólem vyhrát 3:0 a utvořit osmibodový náskok na čele.[22] Začátkem května si Juventus zajistil další titul, o jehož držiteli definitivně rozhodlo zaváhání AS Řím.[23]

Dne 25. ledna 2015 odehrál 200. zápas za Juventus a jeho jubileum doprovázela výhra 2:0 proti Chievu Verona.[24] O několik měsíců později si zahrál finále Ligy mistrů UEFA, v něm 6. června ovšem Juventus podlehl 1:3 Barceloně.[25]

Sezóna 2015/16 – Ligová a i pohárová obhajoba
[editovat | editovat zdroj]

Obhajobu v sezóně 2015/16 nezačal Juventus v nejlepší formě, když tři z úvodních šesti zápasů Serie A prohrál a v říjnu byl na 16. příčce.[26][27] Prosadil se v Derby d'Italia proti Interu Milán 28. února 2016, kdy dal první gól Juve ze dvou při výhře 2:0.[27] Juventus si v následujících měsících zajistil další titul, také díky sérii 26 ligových zápasů bez prohry. Sérii trvající od konce října 2015 ukončila prohra 1:2 s Hellas Verona 8. května v předposledním 37. kole.[28] Vlivem karetního trestu ze semifinále s Interem se nemohl zúčastnit finále domácího poháru, ve kterém Juventus v prodloužení porazil 1:0 AC Milán. Jeho klub tímto dokázal historicky první obhajobu italské ligy a poháru zároveň.[29]

Sezóna 2016/17 – Finále Ligy mistrů
[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2016/17 byla zahájena ligovou výhrou 2:1 proti Fiorentině. Ve čtvrtém kole ale Juventus nestačil na rivala Inter Milán i s útočníkem Maurem Icardim a připsal si první porážku 1:2.[30] Během 11. kola na konci října přívítal Juventus na domácím hřišti Neapol a porazil ji 2:1. Bonucci otevřel skóre duelu po chybě Fauzího Ghuláma a přestože José Callejón srovnal, vítězný gól vsítil pro Juventus Higuaín.[31] Toto období bylo poznamenáno nemocí jeho syna Mattea, jemuž gól do sítě Neapole věnoval.[32] Ve 25. únorovém kole ligy Juventus překonal Palermo výsledkem 4:1. Pro Bonucciho to byl jeho 300. zápas ve dresu Bianconeri.[33] Ve 27. kole hraném 5. března 2017 s Udinese skončila pro tým série sedmi ligových výher v řadě. Bonucci po Zapatově gólu srovnal na 1:1 a tímto výsledkem zápas i skončil.[34] Startoval ve finále Ligy mistrů s Realem Madrid 3. června 2017, ve kterém se spoluhráči nestačil na soupeře po porážce 1:4.[35] Následně byl zahrnut do 18-členného nejlepšího výběru sezóny Ligy mistrů.[36] Takto navázal na lednové zařazení do Týmu roku UEFA za rok 2016. Povedlo se mu to jako třetímu obránci působícímu v Juventusu po Gianlucovi Zambrottovi a Fabiu Cannavarovi (oba v roce 2006).[37] Před finálovým zápasem odehrál Bonucci v sezóně elitní evropské soutěže 878 minut, Juventus obdržel dva góly.[38]

Milán

[editovat | editovat zdroj]

Bonucci se stal před sezónou 2017/18 poněkud překvapivou posilou AC Milán za částku 42 milionů eur a klubu se měl upsat na pět let.[39][40][41] Bonucci měl být „vlajkovou lodí“ znovuzrozeného milánského týmu, který s příchodem nového majitele jménem Yonghong Li posiloval. Tréner Vincenzo Montella ale tým nedokázal dovést na přední příčky italské ligové tabulky a už na podzim byl propuštěn, poté co s AC Milán prohrál například zářijové utkání 1:4 proti Laziu. V březnu se Bonucci představil na stadionu Juventusu a od příznivců jeho bývalého klubu se nedočkal vlídného přijetí.[41] Přestože podle jeho slov neměl v úmyslu slavit případný gól, reakce diváků ho přiměla změnit názor. Bonucciho gól do sítě jeho přítele Gianluigiho Buffona ukončila brankářovu sérii 959 minut bez obdrženého gólu, AC Milán ale na Juventusu 1:3 prohrál.[41][42]

Po návratu do Juventusu

[editovat | editovat zdroj]
Leonardo Bonucci se spoluhráči proti Zenitu Petrohrad (20. říjen 2021)

Bonucciho prvním utkáním po návratu do Juventusu bylo utkání proti Laziu, ve kterém debutoval i Cristiano Ronaldo.[43] Domácí publikum nebylo ve vztahu k Bonuccimu jednotné – část stadionu jeho návrat přivítala potleskem, naopak ultras v Curva Sud jej zahrnuli pískotem.[43]

V listopadu 2019 prodloužil s klubem smlouvu do roku 2024 a v nepřítomnosti kapitána Chielliniho kvůli jeho zranění jej v této roli zastupoval.[44] V průběhu prosince byl u dvou proher s Laziem Řím. Po té první v lize v Římě následovala prohra stejným výsledkem 1:3 také v italském superpoháru konaném v Saúdské Arábii, kde Bonucci nastoupil po boku mladého stopera Meriha Demirala.[45]

V turínském Derby della Mole 5. prosince 2020 proti Turín FC vstřelil v 89. minutě rozhodující domácí vítězný gól na 2:1 a již svůj druhý ligový v sezóně.[46] Proti Atalantě v domácím střetu 16. prosince 2020 (remíza 1:1) si „odkroutil“ 300. zápas v Serii A za Juventus. Takové mety před ním dosáhlo jen 13 hráčů.[47] Lednová porážka v derby s Interem 0:2 byla v konečném součtu zásadní v mistrovském tažení milánského rivala, který ukončil devítileté panování Juventusu v Serii A.[48] Chielliniho zranění znamenala, že dvojice spolu odehrála jen devět zápasů v italské lize.[48]

Dne 20. října 2021 odehrál 100. zápas v Lize mistrů UEFA. V něm pomohl Juventusu zvítězit 1:0 proti Zenitu.[49]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Leonardo Bonucci před zápasem reprezentace s Bulharskem (září 2012)

V A-mužstvu Itálie debutoval 3. března 2010 v přátelském utkání v Monaku proti týmu Kamerunu (remíza 0:0).[50] Jeho premiéra po boku stoperů Chielliniho a Cannavara se u expertů i Lippiho dočkala pozitivních ohlasů.[51]

Na začátku června 2010 nechyběl v nominaci Marcella Lippiho pro Mistrovství světa v Jihoafrické republice, kde měla Itálie světové prvenství obhajovat.[52] V přípravném zápase proti Mexiku po boku Fabia Cannavara nezabránil prohře 1:3, vstřelil ovšem první reprezentační gól.[53] Obhajoba se nepodařila – Itálie po dvou remízách s Paraguayí a Novým Zélandem prohrála se Slovenskem a skončila poslední. Bonucci byl jedním ze čtveřice hráčů, kteří za Itálii na mistrovství nenastoupili.[54]

Bonucci se zúčastnil Mistrovství Evropy 2012 v Polsku a na Ukrajině a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V něm musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Leonardo získal s národním týmem stříbrné medaile.[55]

Zúčastnil se i Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[50] Trenér Cesare Prandelli jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii[56], kde Itálie vypadla již v základní skupině D.

EURO 2016

[editovat | editovat zdroj]

Byl zahrnut v nominaci trenéra Antonia Conteho na mistrovství Evropy pořádané Francií a oznámené 31. května 2016.[57] V úvodním skupinovém střetu Itálie s Belgií 13. června v Lyonu byl přítomen u výhry 2:0.[58] Tříčlennou obranu utvořil se svými tradičními spoluhráči Barzaglim a Chiellinim. Ta odolala jednomu z nejlepších útoků turnaje i světa. Emanuele Giaccherini, který otevřel skóre, se k balónu dostal po Bonucciho přihrávce.[59] Základním stavebním kamenem obrany byl i 17. června v zápase proti Švédsku. Fotbaloví odborníci jej označili za nejvíce vynikajícího hráče italského výběru.[60] Pro Itálii příznivý výsledek 1:0 zaručil týmu osmifinále. 22. června proti Irsku zastoupil brankáře Buffona v roli kapitána.[61] K postupu přes tým Španělska 27. června a odplatě za prohrané finále na předešlem turnaji dopomohl dominantním výkonem a po vítězném zápase poměrem 2:0 přijal od expertů UEFA cenu pro nejlepšího hráče zápasu.[62] Proti Německu ve čtvrtfinálovém zápase 2. července se v základní hrací době postavil k penaltě, vůbec prvně za svoji profesionální kariéru. Tím, že ji proměnil, srovnal na 1:1, avšak když nastal penaltový rozstřel, nedokázal na první proměněnou penaltu navázat a nezamezil tak konečné porážce 5:6 a vyřazení.[63]

EURO 2020

[editovat | editovat zdroj]

Bonucii byl trenérem Robertem Mancinim zahrnut v nominaci na Mistrovství Evropy 2020 pořádaném napříč Evropou v létě v roce 2021 jako jeden ze sedmi fotbalistů hrajících za Itálii na předešlém Mistrovství Evropy.[64] V semifinále se Španělskem, které po výsledku 1:1 dospělo do penaltového rozstřelu, svoji penaltu proměnil a pomohl postupu do finále.[65] Ve Wembley proti domácí Anglii 11. července srovnával Bonucci na 1:1 a i finálový zápas dospěl pro Itálii do penaltového rozstřelu. Ta neprohrála ani 34. zápas po sobě a vyhrála po penaltách 3:2. Bonucci opět proměnil svoji třetí penaltu a ve věku 34 let a 71 dní se stal nejstarším skórujícím ve finále evropského turnaje.[66]

Na začátku října 2021 sehrál s kapitánskou páskou semifinále druhého ročníku Ligy národů se Španělskem, během kterého byl po dvou žlutých kartách vyloučen. Po výsledku 1:2 dospěla ke konci italská série 37 zápasů bez porážky, představující světový rekord.[67]

Statistika

[editovat | editovat zdroj]

Klubová

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Ligová soutěž Domácí poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
2005/06 Inter Serie A 1 0 IP+IS 0+0 0+0 LM 0 0 1 0
2006/07 Serie A 0 0 IP+IS 3+0 0+0 LM 0 0 3 0
2007/08 Treviso Serie B 27 2 IP 1 0 - 0 0 28 2
2008/09 Serie B 13 2 IP 1 0 - 0 0 14 2
Celkem za Treviso 40 4 - 2 0 - 0 0 42 4
2009 Pisa Serie B 18 1 IP 0 0 - 0 0 18 1
2009/10 Bari Serie A 38 1 IP 1 0 - 0 0 39 1
2010/11 Juventus Serie A 34 0 IP 2 0 EL 8[68] 1 44 1
2011/12 Serie A 32 2 IP 5 0 - 0 0 37 2
2012/13 Serie A 33 0 IP+IS 4+1 0 LM 10 1 48 1
2013/14 Serie A 29 2 IP+IS 1+1 0 LM+EL 6+7 0+1 44 3
2014/15 Serie A 34 3 IP+IS 4+1 1+0 LM 13 0 52 4
2015/16 Serie A 36 3 IP+IS 4+1 0 LM 8 0 49 3
2016/17 Serie A 29 3 IP+IS 5+0 1+0 LM 11 1 45 5
2017/18 Milán Serie A 35 2 IP 5 0 EL 11[68] 0 51 2
2018/19 Juventus Serie A 29 3 IP+IS 1+1 0 LM 10 0 41 3
2019/20 Serie A 35 3 IP+IS 4+1 1+0 LM 7 0 47 4
2020/21 Serie A 26 2 IP+IS 2+1 0 LM 6 0 35 2
2021/22 Serie A 24 5 IP+IS 3+0 0 LM 7 0 34 5
2022/23 Serie A 16 1 IP 1 0 LM+EL 6+3 1+0 26 2
Celkem za Juventus 357 27 - 43 3 - 102 5 502 35
2023/24 Union Berlín Bundesliga 7 1 NP 0 0 LM 3 0 10 1
2024 Fenerbahçe Süper Lig 8 0 TP 3 0 EKL 2 0 13 0
Celkově 505 36 - 57 3 - 118 5 679 44

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 2010 Neodehrál žádné ze 3 utkání
ME 2012 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Španělsko Španělsko 90 0 1:1[69]
2 zápas ve skupině 14. 6. Chorvatsko Chorvatsko 90 0 1:1[70]
3 zápas ve skupině 18. 6. Irsko Irsko 33 0 2:0[71]
Čtvrtfinále 24. 6. Anglie Anglie 120 0 0:0 (2:4 na pen.)[72]
Semifinále 28. 6. Německo Německo 90 0 2:1[73]
Finále 1. 7. Španělsko Španělsko 90 0 0:4[74]
MS 2014 3 zápas ve skupině 24. 6. Uruguay Uruguay 90 0 0:1[75]
ME 2016 1 zápas ve skupině 13. 6. Belgie Belgie 90 0 2:0[76]
2 zápas ve skupině 17. 6. Švédsko Švédsko 90 0 1:0[77]
3 zápas ve skupině 22. 6. Irsko Irsko 90 0 0:1[78]
Osmifinále 27. 6. Španělsko Španělsko 90 0 2:0[79]
Čtvrtfinále 2. 7. Německo Německo 120 0 1:1 (6:5 na pen.)[80]
ME 2020 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 11. 6. Turecko Turecko 90 0 3:0[81]
2 zápas ve skupině 16. 6. Švýcarsko Švýcarsko 90 0 3:0[82]
3 zápas ve skupině 20. 6. Wales Wales 45 0 1:0[83]
Čtvrtfinále 2. 7. Belgie Belgie 90 0 2:0[84]
Semifinále 6. 7. Španělsko Španělsko 120 0 1:1 (4:2 na pen.)[85]
Finále 11. 7. Anglie Anglie 120 1 1:1 (3:2 na pen.)[86]

Herní profil

[editovat | editovat zdroj]

Bonucci je schopen zahrát stopera ve čtyřčlenné i tříčlenné obraně, v té tříčlenné zpravidla uprostřed.[87] Mezi přední dovednosti patří rozehrávání na kratší i delší vzdálenost a s míčem u nohy je klidný, tlaku nepodléhající.[87][88][89] I proto byl označen za „záložníka převlečeného za obránce“.[2] Nemá problém hrát důsledně tvrdě.[87] Disponuje taktickou inteligencí.[88] Kritizován bývá za nesoustředěnost vedoucí k chybám, z nichž může těžit soupeř.[87][90] Při obranných zákrocích nemá tendenci chodit do skluzů.[89]

Během angažmá v Juventusu se zařadil mezi nejlepší střední obránce světa.[38][91] Italský deník La Repubblica jej v roce 2016 překřtila na „Beckenbonucciho“, odkazujíce na legendárního německého obránce Franze Beckenbauera.[27]

Jeho rozvážnou osobnost vyzdvihli např. trenér Giampiero Ventura nebo někdejší italský brankář Giovanni Galli, který Bonucciho přirovnal k Gaetanu Scireaovi, někdejšímu liberovi italské reprezentace.[4] Trenér Pep Guardiola jej označil za jednoho ze svých nejoblíbenějších fotbalistů.[4] Po Barzagliho ukončení kariéry nastupoval Bonucci často po boku Chielliniho, jak na klubové, tak reprezentační rovině. Jejich zlatý medailový úspěch na evropském turnaji Euro 2020 vedl španělský deník El Mundo k tomu, že je jako stoperské duo zařadil po bok dalších dvojic fotbalové historie jako byli dříve Beckenbauer–Schwarzenbeck, Scirea–Gentile, de Boer–Daley Blind nebo Baresi–Costacurta.[92]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]

Inter: 2005/06
Juventus: 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2018/19, 2019/20

Juventus: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2020/21

Juventus: 2012, 2013, 2015, 2018, 2020

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [101]

Přestupy

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[102]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ K říjnu 2021 má nejvíce titulů v Serii A Gianluigi Buffon (10) následovaný dvojicí Giorgio Chiellini (9) a právě Leonardem Bonuccim.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DI MAGGIO, Roberto. Italy - Players With Four or More Serie A Titles [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DOYLE, Mark. Serie A Team of the Decade: Buffon & Higuain in but no Pogba. Goal.com [online]. 2019-10-09, rev. 2021-10-02 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ DI MAGGIO, Roberto; PIERREND, José Luis. Italy - Record International Players [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-10-21 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e NEWMAN, Blair. Leonardo Bonucci: the man who handles attacks at Juventus and in Ferrari garages. The Guardian [online]. 2016-03-16 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d STENTI, Simone. Euro 2012: Juventus renaissance transforms Cesare Prandelli's Italy. The Guardian [online]. 2012-06-27 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Juventus, Bonucci: "Clima sereno". tuttomercatoweb.com [online]. 2010-09-15 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ Italy 2010/11. RSSSF [online]. 2014-06-12 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Juve pair pen new deals. Sky Sports [online]. 2012-04-02 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ TURNER, Michajl. Juventus: Predicting Starting XI for the New Serie A Season. Bleacher Report [online]. 2012-08-13 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Juve beat nine-man Napoli in Beijing. Times of Malta [online]. 2012-08-12 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ DALEY, Terry. Juventus coach Conte handed 10-month ban. Reuters [online]. 2012-08-10 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ bola.net. Bonucci: Juventus Siap Lawan Siapa Saja [online]. 2012-09-18 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (in) 
  14. ↑ MENICUCCI, Paolo. Juve underwhelmed as Willian takes heart. UEFA.com [online]. 2012-10-03 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ BANDINI, Nicky. 'Conte Day' follows script as Juventus double lead at top of Serie A. The Guardian [online]. 2012-12-10 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Simulazione, multato Bonucci. La Stampa [online]. 2012-12-11 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ Juventus coach Antonio Conte suspended. Sports Illustreated [online]. 2013-01-28 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Juventus 1:1 Napoli — Bianconeri Keep Six-Point Lead With San Paolo Stalemate. BlackWhiteReadAllOver.com [online]. 2013-03-02 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Juventus win Serie A title for second successive season. BBC Sport [online]. 2013-05-05 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Juventus vs Lazio: Italian Super Cup 2013 Date, Time, Live Stream, TV Info, More. Bleacher Report [online]. 2013-08-18 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Galatasaray 1-0 Juventus: Sneijder sends Mancini's men into the knockouts. Goal.com [online]. 2013-12-11 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Kaka scores 100th AC Milan goal; Juve open 8-point lead at top. FirstPost.com [online]. 2014-01-06 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Stará dáma vítězí nad Atalantou a stvrzuje titul. Eurofotbal.cz [online]. 2014-05-05 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ DEMICHELIS, Camillo. BONUCCI: "Orgoglioso delle 200 presenze in bianconero. Ora si guarda avanti con fame di altri successi". tuttojuve.com [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (italsky) 
  25. ↑ HASLAM, Andrew. Barcelona see off Juventus to claim fifth title. UEFA [online]. 2015-06-06 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ DIGBY, Adam. Why Leonardo Bonucci-Giorgio Chiellini Is Juventus' Best Centre-Back Partnership. Bleacher Report [online]. 2015-09-28 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b c BANDINI, Nicky. Leonardo Bonucci in the spotlight as Inter cannot stop remarkable Juventus. The Guardian [online]. 2016-02-29 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Toni bows out in style as Hellas Verona sink Juventus. Marca [online]. 2016-05-08 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Juventus vs. AC Milan 2016: Final score 1-0, Super-sub Alvaro Morata puts Juve into the history books. blackwhitereadallover.com [online]. 2016-05-22 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ DOLCI, Stefano. Pagelle a confronto: Bonucci, quanto è dura vedersela con Icardi. Eurosport.it [online]. 2016-09-19 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (italsky) 
  31. ↑ Juventus 2 - 1 Napoli. football-italia.net [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Bonucci: 'Dedicated to my family'. football-italia.net [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Dybala haunts former club Palermo as Juventus go 10 clear. AS [online]. 2017-02-18 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Vítězná série Juventusu skončila v Udine, Jankto odehrál celý zápas. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-03-05 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. 
  35. ↑ HASLAM, Andrew. Majestic Real Madrid win Champions League in Cardiff. UEFA [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ UEFA Champions League Squad of the Season. UEFA [online]. 2017-06-05 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Detailed analysis: UEFA.com Team of the Year 2016. UEFA [online]. 2017-01-05 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ a b CARMICHAEL, Charlie. FourFourTwo's 100 Best Football Players in the World 2017: 60-51. FourFourTwo.com [online]. 2017-12-12 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Official: Milan sign Bonucci. football-italia.net [online]. 2017-07-14 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Bonucci definitívne prestupuje do AC Miláno, Juventus zinkasuje 40 miliónov eur, SME.sk, cit. 20. 7. 2017 (slovensky)
  41. ↑ a b c MCALINDEN, Fergal. Leonardo Bonucci and a bizarre year in Milan. These Football Times [online]. 2018-11-08 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Bonucci: 'I wasn't going to celebrate'. football-italia.net [online]. 2018-03-31 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ a b Juventus, Leonardo Bonucci divides the Allianz Stadium. calciomercato.com [online]. 2018-08-25 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Bonucci hails ‘historic’ renewal. football-italia.net [online]. 2019-11-19 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Juventus 1-3 Lazio: Danilo Cataldi, Senad Lulic and Luis Alberto score as Coppa Italia winners defeat Serie A champions in Italian Super Cup final. Daily Mail [online]. 2019-12-23 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Juventus 2-1 Torino: Leonardo Bonucci scores late winner in…. BBC Sport [online]. 2020-12-05 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Leonardo Bonucci records achievement. NEWS.am Sport [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ a b STOREY, Daniel. The Brick Wall: The Summer of Chiellini and Bonucci. theanalyst.com [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Bonucci targets 150 Champions League appearances after making his 100th. juvefc.com [online]. 2021-10-21 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ a b Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
  51. ↑ LANDOLINA, Salvatore. World Cup 2010: Bari's Leonardo Bonucci Living The Dream With Italy. Goal.com [online]. 2010-03-04 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ World Cup 2010: Giuseppe Rossi left out of Italy squad. BBC Sport [online]. 2010-06-01 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Italy slump to defeat in final World Cup warm-up. france24.com [online]. 2010-06-04 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ FIFA World Cup 2010: The Italian Job—Italy's Player Ratings. Bleacher Report [online]. 2010-06-24 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  56. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 11. 12. 2018 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  57. ↑ CAMPANALE, Susy. OFFICIAL: Italy squad for Euro 2016. football-italia.net [online]. 2016-05-31 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ UEFA Euro 2016 – Belgium-Italy. UEFA [online]. 2016-06-13 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ GLADWELL, Ben. Bonucci: This is just the start for Italy. UEFA [online]. 2016-06-14 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ GLADWELL, Ben. Meet the quarter-final opposition: Italy. UEFA [online]. 2016-06-29 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ ADAMS, Sam. Brady header wins it for Ireland against Italy in EURO 2016 Group E. UEFA [online]. 2016-06-22 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ FOULERTON, Jim. Dominant Italy brush aside holders Spain in EURO 2016 first knockout round. UEFA [online]. 2016-06-27 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ TAYLOR, Daniel. Germany beat Italy to reach Euro 2016 semi-finals after epic penalty shootout. The Guardian [online]. 2016-02-07 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-01 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy beat Spain on penalties to reach final. BBC Sport [online]. 2021-07-06 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Italy’s unbeaten run ends as Ferran Torres sends Spain into Nations League final. FourFourTwo [online]. 2021-10-06 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ a b i s předkolem
  69. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169004
  70. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169006
  71. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169009
  72. ↑ https://www.transfermarkt.it/spielbericht/index/spielbericht/2219616
  73. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2221626
  74. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2232817
  75. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
  76. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645642
  77. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645654
  78. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645666
  79. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2701332
  80. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2702908
  81. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287199
  82. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287207
  83. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287215
  84. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  85. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  86. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  87. ↑ a b c d World Cup Player Profile: Leonardo Bonucci. blackwhitereadallover.com [online]. 2014-06-14 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ a b Leonardo Bonucci (Player profile). juventus.com [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ a b Leonardo Bonucci. WhoScored.com [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ VOAKES, Kris. Bonucci and Barzagli struggles a big concern for both Italy and Juventus. Goal.com [online]. 2012-10-13 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ DIGBY, Adam. Juventus Defender Leonardo Bonucci Remains Central to Bianconeri Success. Bleacher Report [online]. 2016-03-31 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Sergio Rodríguez Viñas. Bonucci y Chiellini, un matrimonio de titanio. ElMundo.es [online]. 2021-07-04 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  93. ↑ https://www.juventus.com/it/news/articoli/quanti-bianconeri-premiati-al-gran-gal-del-calcio
  94. ↑ https://www.juventus.com/it/news/articoli/la-signora-fa-incetta-di-premi-al-gran-gal-del-calcio
  95. ↑ https://www.juventus.com/it/news/articoli/quanti-bianconeri-premiati-al-gran-gal-del-calcio
  96. ↑ https://web.archive.org/web/20171201035410/http://www.pianetamilan.it/ultimissime/gran-gala-2017-nella-squadra-dellanno-ce-bonucci/
  97. ↑ https://www.juventus.com/it/news/articoli/gran-gala-del-calcio-aic-la-serata-di-cristiana-e-cristiano
  98. ↑ https://it.uefa.com/uefachampionsleague/news/023a-0e973a4ebd24-d34742afba81-1000--la-squadra-della-stagione-di-uefa-champions-league/
  99. ↑ https://it.uefa.com/uefaeuropaleague/news/025a-0ea7abd1d6b9-adf4c48562bd-1000--la-squadra-della-stagione-di-uefa-europa-league/
  100. ↑ https://www.uefa.com/uefaeuropaleague/news/0245-0e98cea4ee1c-d6da1165e8ef-1000--uefa-europa-league-squad-of-the-2017-18-season/
  101. ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113
  102. ↑ https://www.transfermarkt.de/leonardo-bonucci/profil/spieler/39983

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Leonardo Bonucci – klubová kariéra
Zlatá medaile Serie A 2005/2006 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2011/2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2012/2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2013/2014 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2015/2016 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2018/2019 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2019/2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Leonardo Bonucci – reprezentační kariéra
Mistrovství světa 2010 – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Stříbrná medaile Mistrovství Evropy 2012 Stříbrná medaile – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Bronzová medaile Konfederační pohár FIFA 2013 Bronzová medaile – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Mistrovství světa 2014 – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Mistrovství Evropy 2016 – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Zlatá medaile Mistrovství Evropy 2020 – Itálie Itálie Zlatá medaile
Hráči
Trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leonardo_Bonucci&oldid=24296335“